Uveřejněním následujícího rozhovoru spojuji příjemné s užitečným. Krom uspokojení fanoušků Silent Hillu, kterých je na našem webu zjevně dost, je to další setkání s Christophem Gansem, jehož vizuální styl mi sedí už od dob Crying Freemana s Markem Dacascosem v hlavní roli. Většina z vás zná tohoto francouzského režiséra díky filmu Bratrstvo vlků (kam opět procpal Dacascose a jeho kung-fu), který běžel i v našich kinech. Gans nikam nespěchá a v osmačtyřiceti letech bude adaptace Silent Hillu teprve jeho třetím velkým filmem. Až se mi nechce věřit, že by hned po Silent Hillu měl točit comicsovou adaptaci Rahan, s kým jiným než Markem Dacascosem v hlavní roli... ale nepředbíhejme, pojďte si poslechnout něco ze zajímavostí, kterými Gans obšťastnil novináře na tiskové konferenci (originální přepis rozhovoru s novináři najdete zde), která se konala před několika týdny přímo na place Silent Hillu, jenž má premiéru za necelé dva měsíce a je jednou z nejočekávanějších herních adaptací vůbec.

Otázka: Jste náruživý hráč?

Gans: Určitě. Čtvrtinu mého života tvoří videohry.

Otázka: Jak podrobně jste studoval herní Silent Hill?

Gans: Ve skutečnosti jsem už někdy před pěti lety hrál jedničku a když jsem byl asi v půlce, zavolal jsem jednomu ze svých spolupracovníku a řekl mu: Podle tohohle musíme natočit film. Celých pět let jsme pak o tom přemýšleli a ukecávali tvůrce hry v Konami. Za Silent Hillem stojí jeden velice malý tým a oni jsou na svou práci velmi pyšní. Nechtějí, aby jim někdo Silent Hill pošpinil. Trvalo opravdu dlouho, než jsme je přesvědčili, že budeme opravdu hodně pečliví.

Otázka: Zkoušeli jste i jiné cesty, než jste se rozhodli pro polodigitální natáčení?

Gans: Ne, rozhodli jsme se... když jsem viděl Collateral od Michaela Manna, všimnul jsem si, že HD video dokáže zachytit i ty nejmenší detaily. Zajímalo mě, zda to půjde použít k docílení stejného pocitu, jako máte ve hře, kdy je postava osvětlena jen zapalovačem a všechno ostatní se topí v temnotě.

Takže jsme udělali pár testů s naším kameramanem a zjistili jsme, že HD video nám umožní získat velmi čistý obraz, se kterým se mnohem lépe pracuje v trikové postprodukci. Ta je potřeba, abychom dosáhli stejného vizuálního efektu jako ve hře. V onom temném světě jako by chyběly scény, ale přesto je všechno správně nasvíceno. Moje první zkušenost s HD videem je tak velice kladná. Scény v mlze a v reálném světě jsou však ve filmu točeny klasicky na filmový materiál, digitální sekvence v té druhé dimenzi, do které se postavy dostanou, tak mnohem lépe vyniknou.

Otázka: Snažili jste se film přiblížit i nehráčům. Byly s tím nějaké problémy?

Gans: Rozhodně. To je vždycky těžká překážka. V době psaní scénáře měl film vlastně hned tři režiséry. Já, pak Roger Avary - kultovní scenárista - a můj kamarád Nicolas Boukhrief, známý francouzský režisér a velký herní závislák. Všichni tři jsme se společně snažili přijít na to, jak se zavděčit všem, aniž bychom někoho zklamali. Hráči měli vyšší prioritu, protože k nim patříte a nechceme fanoušky Silent Hillu naštvat.

Člověk ale musí myslet i na masové publikum, které hru nezná. Série Silent Hill má však dějové pozadí velmi propracované. Při hraní vám to možná nepřijde, ale když se ke hře časem vrátíte, začnete objevovat další kousky skládanky. Hlavně ve dvojce a ve trojce, která je přímým pokračováním děje prvního dílu, se začne příběh košatit a vám dojde, že je to všechno mnohem hlubší, než jste si mysleli. Na téhle vlně se snažíme ve filmu diváka vézt.

Otázka: A film je adaptací druhého dílu?

Gans: Vlastně je to trochu složitější. Snažili jsme se adaptovat první díl, ale jsou tu i jisté prvky z dílu třetího, který je přímým pokračováním jedničky. Vzhledově je film nejblíž druhému dílu, který se mi líbil asi nejvíc. Vypadá to, jako bychom chtěli zadaptovat všechny tři díly naráz, ale ve skutečnosti se snažíme jen zkombinovat to nejlepší ze světa Silent Hillu. Propojení prvního a třetího dílu bylo nutností, protože ve trojce je vysvětlena řada věcí z jedničky, což tenhle herní svět vlastní mytologií. A té se snažíme být maximálně věrní.

Otázka: Je Silent Hill hodně brutální?

<Gans: Příliš ne. Ani Silent Hill na tohle neklade moc velký důraz. Ta hra je spíš děsivá a... znepokojující. Postupně se dozvídáte víc o tom městečku a o tom, co se asi stalo s tou holčičkou. Nenechá vás to v klidu, budete mít husí kůži. A o stejný pocit se snažíme i ve filmu. Tím ale nepopírám, že film je občas docela "maso".

Otázka: A jaký je rating? PG-13?

Gans: Ne... to ani nejde. Je tu moc krve a pár lidí je ve filmu nahých. To by přes MPAA neprošlo.

Otázka: Kdopak je nahý?

Gans: Nechte se překvapit. Myslím, že vás to dostane. Je to podobné výjevům z poslední knížky Clivea Barkera. Tohle bychom do PG-13 opravdu nestlačili. Nemám nic proti ratingům. I v PG-13 se dá natočit působivý horor, podívejte se na snímek Ti druzí... to je v podstatě skoro PG a přesto vás dokáže vyděsit. Náš film je ale jiný šálek kávy. Kdo hrál Silent Hill, ten ví o čem mluvím. Vždyť tu dokonce i upalujeme malé holčičky zaživa.

Otázka: Jak ve filmu docílíte toho, aby vypadal hezky a strašidelně zároveň?

Gans: Těžký úděl se kterým se právě potýkám. Chci se přiblížit atmosféře hry, jak to jen půjde. Hodně velkou roli v tom má použití zvuku a hudby. Moc jsem si přál, aby hudbu k filmu složil Akira Yamaoka, autor hudby k herní předloze. Jeho práce má spousty fanoušků na celém světě a pro mě to prostě byla povinnost. Ta hudba je mistrovské dílo. K natočeným záběrům z filmu si jako temp-track pouštím hudbu z druhého a třetího dílu hry. Okamžitě tak vidím, že to k sobě může sedět a že jsme na správné cestě.

Otázka: Použil jste ve filmu nějakou z "kamer" ve hře?

Gans: Momentálně vám mohu říct jen to, že máme speciální jeřáb, se kterým lze emulovat izometrický pohled ze hry. Podobnou techniku už jsem použil v Bratrstvu vlků. Tady je to ale mnohem pokročilejší. Některé lokace jsme dokonce museli vyrobit na otočném place, aby se dal vytvořit ten pocit obíhání kolem postavy. Byla to docela legrace. Film má 110 minut a vyrobili jsme pro něj 108 lokací, což nám dává průměr cca jedné lokace za minutu. Samozřejmě to nejde takhle počítat, ale měřítko, ve kterém pracujeme je obrovské.

Otázka: Ve hře je hlavní postavou muž. Proč jste to ve filmu změnil?

Gans: Ano, ve filmu jsou vlastně skoro samé ženy. Těžko se to vysvětluje. Až uvidíte film, možná to pochopíte. Snažil jsem se tu hru pochopit po svém a uvědomil jsem si, že nejen já, ale moji kolegové ji chápou jako velmi "ženskou". Možná za to mohou rozdíly mezi východním a západním chápáním, ale připadalo nám přirozenější vytvořit ženskou verzi Silent Hillu, protože i ve hře se postavy chovají žensky, nebo zženštile, pokud mluvím o mužských hrdinech.

Celý film je tak nakonec o mateřství. O tom jaké je to být matkou nebo dcerou. Takový pocit jsem si odnesl ze souhrného hraní všech čtyř dílů Silent Hillu. Alespoň takhle na mě Silent Hill působí. Uvidíme, jak se s tím vyrovnají hráči.

Otázka: Vysvětlete vaší vizi čtyř různých světů ve filmu

Gans: Je to v jistém ohledu podstatou celé hry. Hra nejen skvěle spojuje akci s napětím, ale i promyšlenou architekturu a strukturu jednotlivých lokací. Hra si s tímhle prvkem hodně pohrává, zničehonic se občas ocitnete v úplně jiném světě, který si však zachovává některé elementy dimenze, ze které jste přišli. To hráčům dává vodítka a podněcuje to jejich představivost.

Otázka: Jak ale podobné "šachování" zakomponovat do filmu?

Gans: Občas jsme prostě museli vyrobit jeden plac ve čtyřech různých verzích. Stojí to za to. Při adaptaci počítačové hry se neomezujete jen na replikaci vzhledu a atmosféry. Chcete do filmové verze přenést i emoce a vášeň, kterou cítíte při hraní hry. Občas si u neherního filmu připadám jako u videohry. Třeba Hvězdná pěchota... to je jako kdybyste byli uprostřed nějaké počítačové hry. Opačně to ale bohužel nefunguje, většina studií vezme herní předlohu a znásilní jí, kvůli jejímu jménu, které film prodá, ať už je jeho kvalita jakákoliv.

Otázka: Existují podle vás nějaké povedené herní adaptace?

Gans: Obávám se že zatím ne.

Otázka: Jaké jiné hry rád hrajete?

Gans: Mám hodně rád Quake sérii a taky Metal Gear Solid. A pak samozřejmě RPGčka, především Final Fantasy od Square. V podstatě mě baví všechny žánry, snad až na závodní hry.

Otázka: A na závěr... máte nějakou oblíbenou scénu?

Gans: Mám jich několik, ale... líbí se mi, jak hra pracovává Peklo, Očistec a Ráj. Temná dimenze je logicky peklo, lokace zahalené v mlze jsou Očistcem a pak je tu jedna krátká sekvence, která představuje Ráj. Je opravdu krátká, ale mám ji asi nejradši. Vždyť je to moje vize Ráje.