Režisérka Maria Procházková má za sebou jen dva celovečeráky, ale oba stály za pozornost. Žralok v hlavě a především vynikající a neprávem polozapadlé drama Kdopak by se vlka bál jsou sakra zajímavé kousky a nejen proto, že v nich najdeme vedle živých herců i animované sekvence, na kterých je cítit, že autorka vystudovala animovaný film. Za pozornost stojí i její vzdělávací pořady pro děti Evropské pexeso a České pexeso. Vyzpovídali jsme jí, co se týče sedmičky jejích oblíbených filmů:

Filmy miluju, nedá se použít slabší výraz. Mnoho z nich mě fascinuje. Některé beru jako studijní materiál, jiné mám spojené s určitým životním obdobím nebo situací (např. pečení vánočního cukroví s maminkou by bez komedií s Belmondem bylo jak bez vanilkového cukru), ale nejoblíbenější filmy, to je speciální kategorie. Tady jsou:

1. Americká noc (Francie/Itále 1973, r.: F.Trufffaut)

Exkurze do světa filmu nevyčpěla ani po letech. Je to film o natáčení, a přitom to nejsou dva filmy v jednom. Jen jeden a křehký.

2. Ukradené Vánoce (USA 1993, r.: Henry Selick)

Když to na VHS přivezl spolužák z festivalu v Annecy, pouštěli jsme si to na katedře animace pořád dokola. Některé scény byly tak úžasné, že jsme vůbec nechápali, jak je udělali. Takže následovala kniha o filmu, soundtrack... ostatně hudba Dannyho Elfmana k tomuto filmu včetně jeho zpěvu patří mezi jeho nejlepší. A přiznávám, že kdykoli ji slyším, pomyslím si neskromné přání jednou s ním spolupracovat.

3. Melancholia (Dánsko/Švédsko 2011, r.: Lars von Trier)

Film, u kterého jsem nemohla dýchat, úplné zjevení. Mám ho na DVD, ale nejsem si jistá, že ještě jednou najdu odvahu ho vidět, protože si pamatuji každé okno, každý makrozpomalený záchvěv trávy. Neuplyne týden, abych na něj nemyslela. Upřímně, vlastně nechápu, že to natočil muž – tím myslím rozsah, dosah a obsah obou ženských rolí... síla.
Pro mě je to Bergman současnosti.
A Kirsten Dunst – moje nejoblíbenější herečka.

4. Moon (USA 2009, r.: Duncan Jones)

Čisťoučké komorní sci-fi potvrzující pravidlo, že všechno je možné a méně je někdy více. One-man show Sama Rockwella, který většinou hraje ty vedlejší role.

5. Blade Runner (USA 1982, r.: Ridley Scott)

Jeden film a tolik nezapomenutelných scén a výjevů. Zlomový film v přístupu k filmovým technologiím v tom, že nestárne.

6. Taková zvláštní rodinka (USA 2001, r.: Wes Anderson)

Všechny Andersonovy filmy jsou skvělé, ale tenhle mám najraději. Líbí se mi jeho „literární“ přístup a hravost.

7. romantické filmy aktuálně proměnlivé

Sem pro mě patří spíš žánr než konkrétní film, protože se během let v přehrávači vzájemně nahrazují. Omlouvám se, že trochu podvádím, když jich vyjmenuji víc, ale mají společné to, že si je v určité době pouštím opakovaně. A když říkám opakovaně, myslím tím pořád dokola.
Love Story (Arthur Hiller, 1970) – to je základ.
Tootsie (Sydney Pollack, 1982) – další body za vedlejší roli Jeffa - Billa Murray.
Jestřábí žena (Richard Donner,1985) – rockový středověký nářez.
Pretty Woman (Garry Marshal, 1990) – přiznaná pohádka s geniální pidirolí liftboye a malou rolí ředitele hotelu. 
Láska nebeská (Richard Curtis, 2003) – prostě geniální složenina příběhů, které do sebe zapadají, aniž by někde něco přečuhovalo – musel být úžasný už scénář... a samozřejmě vánoční píseň je nezapomenutelná.
The Twillight Saga – ano! a rovnou říkám, že se za to nestydím :-)

Tak co na to říkáte?