Jejich hlasy máme dokonale spojeny s mnoha oblíbenými herci. Přesto ani filmoví fanoušci často netuší, jak tihle úderníci filmového a televizního průmyslu vypadají. Nepoznáni, dabéři křižují Prahu, aby v jednom z tuctu studií namluvili pár vět ze 156. epizody seriálu X, aby se vydali na druhou stranu města, kde na ně čeká 60 hutných normostran filmu Y, které musí zvládnout za dobu jen o málo delší než práci předchozí. A takhle i několikrát za den.

Někteří puristé berou dabing za čiré zlo, které “oblbuje národ” a míjí se s původními autorskými záměry, z toho si však dabéři věru těžkou hlavu nedělají. Proč taky. V prostředí stále se snižujících nákladů odvádí svou práci na špičkové úrovni. A marná sláva, někdy zní vážně líp než originál. 

 

Filip Švarc je jedním z těch, které znáte. Jeho hlasem u nás mluví třeba Collin Farrel, Paul Bettany, Ashton Kutcher či Chris Rock a mnoho dalších Asiatů, Hispánců a černochů.  Díky následující srdcové sedmičce máte možnost poznat nejen jeho filmové chutě, ale pro zvídavé poodkryjeme i jeho pravou identitu. Až ho pak někdy potkáte v metru, při venčení psů nebo jako vášnivého golfistu s trojkou železem při odpalu na greenu, směle přistupte. Filip Švarc je z těch, se kterými si můžete pokecat vážně o čemkoliv. Konverzační tipy pro nesmělé: Battlestar Galactica, moderování na Fajn Rádiu, herecké příležitosti, Top Gear, facebookové blogování…

P.S. Kdybyste si na jeho hlas přece jen nemohli vzpomenout, máte na to s lahvinkou Captaina Morgana celou noc…

 

Při své práci se s filmy setkávám téměř denně. Některé jsou  klubové, jiné komerční, některé vynikající a u některých by na zařazení do kategorie nestačila ani abeceda. Každopádně jsem jich za těch skoro 20 let, co dabing dělám, viděl stovky. Navíc se hrdě hlásím mezi filmové a seriálové fanoušky, takže co nevidím v práci, zkouknu v kině nebo na blu-ray.

 

Vybrat tedy z toho kvanta filmů sedm nejzásadnějších je pro mě věc téměř nemožná, ale na to se jistě vymlouvají všichni, takže se s tím zkusím nějak popasovat  Ještě musím dodat, že filmy nechci hodnotit s odstupem času, ale s ohledem na pocit, který ve mně vyvolaly v době, kdy byly aktuální, nebo kdy jsem je viděl poprvé a abych se v tom úplně neztratil, zkusím to vzít podle žánru…

Animované :
Příšerky s.r.o. (USA 2001, r. Lee Unkrich, Pete Docter, David Silverman)

Ačkoliv mám za sebou práci na všech třech Madagaskarech, stejně jsou Příšerky v čele mého žebříčku. Viděl jsem je kdysi v kině při odpoledním představení. Dospělých bylo v sále hodně málo a já jediný jsem tam byl bez dětského doprovodu :) Užil jsem si to náramně a smál jsem se při vtipech, které by děti nikdy nemohly pochopit. Navíc má film vynikající český dabing, který podle mého v mnohém předčí originál.

Akční:
Nebezpečná rychlost (USA 1994, r. Jan de Bont)

Přiznávám, že jsem jí svého času viděl asi šestkrát a nikdy mě neomrzela. Ten film podle mě nemá hluché místo. Žádný velký patos, žádná velká láska mezi akčním hrdinou a dívkou v nesnázích (jasně, vzplanutí tam je, ale žádná objetí v zapadajícím slunci se nekonají… jen jedna zpomalená jízda na vytržené podlaze autobusu a pak už zase akce). Navíc to Sandře Bullock sluší a Keanu Reeves je akční hrdina jak vyšitý a protože je to dobrý herec, nepůsobí prkenně a ta akce je v jeho podání i celkem uvěřitelná.

Romantické:
Láska nebeská (Velká Británie/USA 2004, r. Richard Curtis)

Snadná volba. Odehrává se před vánoci, kdy mají všichni trochu měkčí srdce. Je britská, takže je to po všech těch amerických filmech zase něco trochu jiného. Má v sobě humor, který je mi velmi blízký. A navíc mám na filmech rád chytrý příběh a tady jich je hned několik, z nichž každý by možná vystačil na slušnou romantickou komedii, když se takhle spojí dohromady je to tutovka. A pak samozřejmě ta svatební scéna. I teď, když to vidím… hned bych se ženil. No dobře, to jsem možná trochu přehnal :)

Historické:
Statečné srdce (USA 1995, r. Mel Gibson

Tenhle film jsem v kině propásnul a dodnes si za to nadávám. I když má člověk doma slušnou aparaturu, takovýhle příběh chce prostě velké plátno. Vzpomínám si, že při prvním zhlédnutí jsem byl fascinován jakým způsobem jsou natočeny bitvy. Velmi reálně podané násilí, stříkající krev ze zasažených, bortící se přilby pod ranami měčů doprovázené reálnými zvukovými efekty… to jsem do té doby v podstatě v komerčním filmu neviděl. Samozřejmě, že moje vzpomínky se neváží jen k těm řežbám. U posledního “freedom” jsem prostě brečel a nestydím se za to :)

České :
Akumulátor 1 (ČR 1994, r. Jan Svěrák)

Na Akumulátora mě tenkrát zlanařil Dalibor Gondík, který už to viděl a byl nadšený. A o 102 minut později jsem byl nadšený I já. V době, kdy jsem měl pocit, že všechny české filmy musí být nějakou generační zpovědí, řešit existenciální problémy a po jejich zhlédnutí by měl člověk upadnout do deprese, jsem najednou viděl film, který byl krásně udělaný po stránce kamery i střihu, vyprávěl příběh s ohromnou nadsázkou a laskavým humorem a přitom řešil problém, který je dnes možná ještě aktuálnější než před lety. Jak tohle píšu, hned jsem dostal chuť se na Akumulátora znovu po letech podívat…

Sci-fi :
Pátý element (Francie 1997, r. Luc Besson)

Sci-fi mám rád, hlavně když se odehrává v budoucnosti a ve vesmíru, kde si mohou tvůrci dovolit téměř vše a nemusí se trápit tím, aby to bylo reálné a technicky možné. Tohle vše jsem v Pátém elementu dostal a k tomu navíc i pořádnou dávku zábavy. Poprvé jsem ho viděl v kině Cinema Broadway, které už dnes neexistuje, kde měli na tu dobu velmi revoluční zvukový systém SDDS (ten už byl zřejmě taky převálcován Dolby Digital a DTS) a na ten zážitek z pořádně ohuleného multikanálového zvuku nikdy nezapomenu. Navíc jsem pracoval v rádiu a při scéně “Ruby Rap” jsem si předsevzal, že takhle by po zvukové stránce měla vypadat moje rozhlasová show. Samozřejmě se mi to nikdy nepodařilo, ale inspirace to byla veliká :)

3D:
Avatar (USA 2009, r. James Cameron)

Nemám rád 3D filmy, přiznávám. A už vůbec nemám rád filmy plné záběrů, které tam jsou právě jen proto, že je to ve 3D. Všichni jistě víte, co mám na mysli… pěst která se vymrští z plátna do hlediště, zpomaleně letící střepy a podobně.  Takže jediný 3D film, který mě dostal, je Avatar. Nechci se pouštět do debaty na téma, jestli je to dobrý film, nebo jenom ekologická agitka… V každém případě, když jsme s přáteli vylezli z narvaného IMAXU a šli jsme si dát kafe, řekl jsem jen “:Tak jo, tohle jsem v kině ještě nikdy neviděl”. A právě proto patří Avatar do mého seznamu, protože se nestává tak často, abychom mohli o nějakém filmu říct, že něco takového tady ještě nebylo.

Takhle tedy vypadá mých 7 filmů. Kdyby se rubrika jmenovala mých 70 filmů, asi by bylo pořád o čem psát. Jistě jsem na spoustu filmů zapomněl, ale od toho je naštěstí domácí videotéka, abych si je mohl kdykoliv připomenout.

Tak co na to říkáte?