Vysoké teploty nám berou sílu. Jednak člověk vypotí litr tekutiny i během chvilky spánku, zadruhé musí sledovat, jak necudně reagují na teplé počasí šatníky přítomných dam a slečen. Obojí vyčerpává, a to fyzicky i psychicky. Proto jsme se rádi skryli v bezpečí kinosálu, u velkofilmu, kde slunce praží jen z plátna a ženy se tu pro jistotu vůbec nevyskytují (pár jich je schovaných pod hábitem, žádná ale nepromluví, což je u 227 minut dlouhého snímku úctyhodně šovinistický výkon).

Ano, Vary za sebou mají další z letošních vrcholů. Na obřím plátně Velkého sálu hotelu Thermal se rozzářily modré oči Petera O'Toolea – víc jak tři a půl hodiny tu totiž zabrala projekce zrestaurované kopie Lawrence z Arábie z roku 1962. Film VELKÝ snad ve všech významech tohoto slova, jenž je dnes zcela nedostižný co do epického rozmachu, ale s ohledem na svou nákladnost i nebývale vypravěčsky odvážný, rozhodně stál za přivstání na devátou ráno. Takových filmů se totiž v dějinách příliš neurodilo.

Neurodilo se koneckonců ani moc vojáků, jakými byl podle filmu důstojník T. E. Lawrence. Jeho život sice poznáváme jen z výseků, ale v nich Lawrence působí jako svérázně umanutá, bezmála bláznivě dobrodružná povaha, která koneckonců nemá místy daleko k šílenství. Režisér David Lean jej navíc z pozice věčného krále britských velkoformátových bijáků protáhl velmi komplexní story: Po dvouhodinovém dobrodružství na rozpálené poušti uvrhne Lawrence i diváky do deziluze, protože hrdinské činy musí ustoupit mocenským šarádám a přízemní každodenní politice. Tohle vystřízlivění si s Lawrencem musí prožít i publikum, protože závěrečná třetina kolosálního snímku už není zdaleka tak zábavná - o to barvitější a silnější je ale celkové vyznění filmu.

Klasika oceněná sedmi Oscary za padesát let nevyvanula. Je ale nezbytné ji vidět v širokoúhlé verzi (ořezanou VHSku jsem svého času obřadně spálil), a samozřejmě pokud možno v kině. Nebo alespoň na plazmě přes půl pokoje.

Něco málo navíc v Shushikově starším V.I.M.

P.S.: I neznaboh k0C0UR, pro kterého šlo o vůbec první setkání s Davidem Leanem, vrněl blahem. Budu mu muset vecpat Živaga, Most přes řeku Kwai i emocionální uragán Pouto nejsilnější, třeba mu to srovná životní priority.