K fotbalové horečce nejsme imunní. A i proto jsme dali hlavy dohromady a sestavili ověřené desatero, které nabízí fandům kopané šanci, jak si užít kličky a góly i v hrané podobě. Pravda, není toho na výběr dvakrát moc (příliš hráček s hrudníčkem Keiry Knightley jsme škrtat nemuseli), protože Hollywood radši basketbal, americký fotbal, hokej a baseball, než aby se věnoval socceru. Pár inspirativních filmů už se ale v moderní době urodilo, takže jen u Klapzubáků zůstávat nemusíte.

10. Góóól! (2005)

První díl ambiciózní fotbalové trilogie, ve které se mihlo i pár skutečných hvězd zeleného pažitu, vypráví příběh chudého chlapce Santiaga, jehož rodina nikdy o kariéře fotbalové hvězdy nechtěla slyšet, osud i jeho snaha udržet míč na noze ho ale nakonec přivedou do Newcastle United. Projde výběrovkami, začne bodovat, okusí život sportovní smetánky a je nucen přistoupit na kompromisy, které s sebou sláva přináší. Zní to jako simulátor Ligy mistrů, plný patosu a klíšé, posbíraných z titulních stránek sportovních bulvárů a egoisticky přifouklých biografií fotbalových legend. A víte co? Nejste daleko od pravdy. Jenže právě tohle asi fanoušci chtěli… první film ještě celkem realisticky portrétuje úskalí rodící se hvězdy - nesnadný průchod výběráky, minimum podpory ze strany vlastní rodiny a zákulisní machinace trenérů, agentů a sázkařů. Do toho všeho i trocha toho fotbalu. Potíž trilogie spočívá v tom, že každý film točil jiný režisér, a v dalších dílech se samozřejmě začne Santiagův osud hollywoodsky šmodrchat a tím ztrácet na svém kouzlu. Prostě už cítíte, že se férový přístup mění v soap operu. Začněte a skončete u jedničky, ostatně z její polouzavřenosti je cítit, že autoři sami netušili, jestli vůbec budou točit dál. (imf)

9. Fotbal za mřížemi (2001)

S Fotbalem za mřížemi je to trošku složité. Jde totiž o remake sportovního dramatu Nejtěžší yard, kde hrál Burt Reynolds americký fotbal. Možná ale spíš znáte jeho další remake Trestná lavice s Adamem Sandlerem. Fotbal za mřížemi pracuje sice se stejnou zápletkou, ale hraje se tu ten evropský fotbal. Ale jinak je to skoo stejné. Děj se odehrává ve vězení, kam nastoupil ke svému trestu bývalý profesionální čutálista Danny Meehan. Ten dostane od šéfa kriminálu za úkol sestavit tým z vězňů a rozdat si to s jedenáctkou bachařů. Je tedy jasné, že tady půjde o góly až ve druhé řadě a hlavní bude pořádně seřezat protivníky. Co byste taky čekali jiného, když v brance stojí Jason Statham, sériový vrah s jedním velký fotbalovým snem? Barry Skolnick ve svém prvním a posledním filmu sehnal celkem fajn partu herců, kteří věděli, jak se postavit k míči (Vinnie Jones hrál několik let za Leeds, Sheffield, Wimbledon nebo Chelsea), takže vedle všech těch rozmlácených obličejů a přeražených nohou zbylo i dost místa na slušný fotbal. (Mr. Hlad)

8. Hooligans aka Football Factory (2004)

Když se narodíte se jménem Nick Love, zákonitě nemůžete vnímat svět jako křehké a narůžovělé místo plné lásky. Love naopak zachycuje šedé ulice, násilníky a neutěšenou sociální situaci, ze které vyvěrají nemilé věci. Tenhle specialista přes řízná dramata o britských vysíračích, co si se zákony moc nelámou hlavu (viz Psanec nebo Biznis), natočil v roce 2004 syrovou sondu mezi fotbalové chuligány. Oporu našel v zasvěcené knižní předloze od jednoho z fotbalových raubířů a na jejích základech rozvinul věrohodnou story o partě fandů Chelsea, kteří milují vůni krve po ránu, otlučené pěsti a pravidelné výlety za svými favority v kopačkách a modrých dresech. Petr Čech tenhle syrový snímek na poličce asi nemá - vy byste ho tam mít mohli, pokud nechcete navždy ustrnout jen u českého Proč? (Cival)

7. Vítězství (1981)

V osmdesátých letech Stallone dělal i jiné věci, než že mlátil sovětské boxery a střílel soudruhy ve Vietnamu a Afghánistánu. Vítězství sice nepatří mezi jeho nejslavnější filmy, ale i tak stojí za pozornost, a to hlavně kvůli zajímavému obsazení. Vedle Slye se tu tehdy totiž objevil třeba i Michael Caine, Max von Sydow nebo fotbalová legenda Pelé. Režiséru Johnu Hustonovi se totiž "ne" neříká. Vítězství navíc není jen sportovní film, ale i válečné drama, které se odehrává v zajateckém táboře, kde se má uskutečnit zápas mezi zajatci a německými vojáky. Jde tu nejen o vítězství, ale i o čest. A hlavně o možnost zdrhnout. Vedle Pelého se objevily i další fotbalové hvězdy, jako třeba Bobby Moore nebo Paul van Himst. A se vší úctou ke Slyovi bylo asi dobře, že zalezl do branky, vedle téhle party by si asi moc nezahrál. (Mr. Hlad)

6. Pohár (1999)

Že se tu objeví první bhútánský film, který dobyl americká kina, to jste asi nečekali. Svérázná skoro-komedie Pohár by si tu ale místo zasloužila i kdyby aktuálně nebylo ze všech stran patrné, že fotbalová horečka zvládne cloumat celým kontinentem a všemi jeho národy. Fascinace kulatým nesmyslem může být holt vlastní i buddhistickým mnichům, jak se dozvíte v téhle úsměvné, skvěle napsané, specificky zahrané a jemně vedené oddychovce, která ukazuje, že meditující pasáčci vzletných myšlenek můžou najít hodně štěstí i ve světských radovánkách. (Cival)

5. Fotbalové opojení (1997)

Filmy o fotbalových fanoušcích obvykle obsahují hodně rvaček, nadávek a krve. Fotbalové opojení ale pochází z pera feel-good experta Nicka Hornbyho, takže se nejspíš nebudete divit tomu, že jde krapet jinou cestou. Fanouškovství je tu zachyceno jako moc milá věc, kterou vám hodinu a půl vtlouká do hlavy sám Colin Firth. A film není primárně komedií sportovní, nýbrž romantickou. V každém případě je ale nutné zdůraznit, že to je velice příjemné pokoukání, jež může posloužit jako ideální představovačka fotbalové duše pro vaší drahou polovičku. Jestli ale ani po tomhle nepochopí, proč obdivujete ty pány, co se honí za mičudou, měla by mít zatraceně sexy křivky. A výborně vařit... (KarelR)

4. Prokletý klub

Ty nejtvrdší zápasy se nemusí odehrávat přímo na hřišti. O tom ví své Brian Clough, který strávil na pozici trenéra u Leeds United pouhých 44 dní. Neměl k ruce asistenta, na něhož se vždycky mohl spolehnout, v kabině se proti němu kuly pikle a konkurent Don Revie čekal na každou jeho chybu a hodlal mu ji tvrdě předhodit. Zkrátka to nebyla sranda a člověk se u toho zapotil víc, než když musel běhat devadesát minut za míčem. Ale velká dramata se prostě hrají i v zákulisí. A tady jedno takové máme. Prokletý klub je sice oficiálně televizní film, při pohledu na něj byste to však nejspíš netipovali. Obsazení je sakra zajímavé a objeví se tu třeba Michael Sheen, Timothy Spall, Colm Meaney nebo Jim Broadbant. A za kamerou seděl Tom Hooper, který si o rok později vyzkoušel poprvé filmovou režii a hned z toho byli Oscaři a Králova řeč. Radíme nepřehlédnout. (Mr. Hlad)

3. Hooligans aka Green Street Hooligans (2005)

Kdo začne první krvácet, prohrál… prostředí fotbalových rowdies se může zdát po mediálním promrskání až děsivě prvoplánové, ale ostrá žena za kamerou - režisérka Lexi Alexander - s překvapivou zručností zvládá rodinné drama hodného hocha z Harvardu, který přičichne fotbalové mánii, a jeho ostrovních příbuzných, co s děsem v očích sledují, jak se nechává pohltit odvrácenou stranou fotbalu. Elijah Wood na obalu trochu klame tělem, ale kdo ho viděl v Sin City, ten ví, že jeho oči umí komunikovat i něco velmi, velmi temného. A kdo by snad nevěřil tomu, že je na téhle obhajobě fotbalových týmů na život a na smrt něco zvrhlého, toho Lexi Alexander umlátí argumenty - její kořeny v bojových uměních se promítají do epických rowdies bitek, aniž by jim ovšem ubíraly na bezprostřednosti. Tohle nejsou kung-fu tanečky, ale bezohledné čenichovky do všeho, co přijde pod ruku. K navnazení na čtvrtfinále asi Hooligans nepřispějí, ale nejsou ani rádoby kontroverzní. Nebýt finálního mentorování a poměřování rodiny a "rodiny", povedlo by se jim udržet věrohodnou linku až do konce. Přesto má tahle americká indie věc příjemně ostrovní nádech a nepůsobí strojeně.

2. Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka (2012)

Do málokteré topky procpeme český film. Tady s tím ale nemáme sebemenší problém, protože tragikomedie Jana Prušínovského se povedla po všech stránkách a kvalitou přesahuje nejen lokální produkci, ale i světovou nadílku v rámci ranku. Specifika českých kopálistických soutěží od divize dolů zvládl Prušinovský se svými spolupracovníky znovu trefně vyhmátnout a zasadit do filmu, jenž je lidově vtipný i chytlavý, nese řízné hlášky a jasně srozumitelný humor, přitom si šlechtí svou osobitou poetiku, udivuje řemeslnou jistotou a přesvědčuje svým tuhým existenciálním vyzněním. Na Okresním přeboru je vidět, že ho dělali autoři poučení, kdejakým tím šlapákem na fotbalovém plácku ošlehaní chlapíci, co se umí zasmát do vlastních řad, ale přitom mají tu merunu i vesnické zjevy, jež se za ní honí, hrozně moc rádi. (Cival)

1. Shaolin fotbal (2001)

Stephen Chow a jeho žánr ujetých komedií je v Asii stejným pojmem jako Jim Carrey v Hollywoodu. Drtivou většinu jeho filmů byste asi nepobrali, ale Shaolin fotbal je podstatně západnější - plný digitálních efektů, u nás známých elementů (shaolin, fotbal, steroidy) a odkazů, aniž by ovšem vybočil z typicky asijského prostředí. Právě tenhle exotický mix a kung-fu fotbal plný drátů otevřel Chowovi dveře na festivalech i u plebejského publika - takhle ujetá komedie vás prostě semele, jakmile se rozhodnete nepřepnout. Vysvětlovat její půvab je extrémně těžké, protože Chow staví na vizuálních fórech, dokonalém timingu a přepalené dikci (to pochopíte i z originální verze v kantonštině). Digiefekty ani v době svého vzniku nepatřily ke špičce, ale je to úplně šumák, protože díky nim míče létají nadzvukovou rychlostí, branky se trhají z pantů a hřiště po penaltovém rozstřelu vypadá jako by ho opakovaně navštívil Roland Emmerich. Shaolin fotbal je spolehlivý generátor dobré nálady a lék na všechnu prudu - až nás Portugalci ukázkově vyklepnou, pusťte si ho a zase vám bude dobře. Zaručeně. (imf)

Tak to je všechno, sportovní přátelé. A komu se to nelíbí, ať sáhne po umělecké alternativě: