Další várka novinek ze světa filmové hudby od našeho soundtrackového specialisty.  

Festival filmové hudby

Od 25. do 27. listopadu se v Kroměříži uskuteční první ročník festivalu Moving Music 2011, který je věnován výhradně filmové hudbě. Program se skládá nejen z projekcí filmů, které se mohou pyšnit velmi dominantní hudební složkou (Baraka, Atlantis, Dvojí život Veroniky, apod.), ale i z koncertů (Dva, Gary Lucas), workshopů či odborných seminářů. Z těch nejzajímavějších jmenujme alespoň seminář o polské hororové hudbě, komponovaný program k historii filmové hudby nebo přehlídku významných domácích klipů, kterou uvede žurnalista Pavel Klusák. K festivalu patří i vzácní hosté. Tím nejvýznamnějším bude bezpochyby polský skladatel Michal Lorenc, který krom jiného spolupracoval i na řadě českých filmů (Je třeba zabít Sekala, O rodičích a dětech, atd.). Více informací k nalezení na stránkách Movieng Music.

Hans Zimmer potřebuje vaše hlasy

Hans Zimmer je experimentátor každým coulem, což koneckonců nejednou dokázal ve své tvorbě – neortodoxní motiv Jokera v Temném rytíři, „techno“ soundtrack k válečnému filmu Černý jestřáb sestřelen, apod. Při komponování hudby k dalšímu dílu batmanovského cyklu s názvem Temný rytíř povstal se Zimmer protentokrát hodlá spojit přímo se svými fanoušky a nahrát melodii sestavenou z lidského „křiku a skandování“. Pokud se chcete podílet na vzniku soundtracku, není nic jednoduššího, než se zaregistrovat na stránkách UJAM a poslat nahrávku vlastního hlasu. Více informací a možnost registrace zde.

Craig Armstrong „nefilmový“

Craig Armstrong se zapsal do podvědomí posluchačů především jako zdatný filmový skladatel (Vyměřený čas – recenze níže), nicméně velkou část jeho tvorby zastupují i sólové projekty, na nichž obyčejně spolupracuje s řadou populárních interpretů (Elizabeth Frazer, Bono, Mogwai, atd.). Armstrong zde dokazuje, že je skutečným mistrem v prolnutí orchestrální hudby a nadživotní elektroniky, ve spojení klasického přístupu s moderními vlivy. Po The Space Beetwen Us nebo As If To Nothing vychází další album nazvané Orlando. Orlando představuje spíše experimentální polohu Armstrongovy tvorby. Stěžejní je spojení ženského hlasu, nejrůznějších elektronických a postprodukčních efektů, ale i klasických nástrojů (violoncello). Rozhodně se nejedná o jednoduchý poslech pro každého, přesto lze ocenit a okusit další hudební polohu, která je Armstrongově filmové hudbě přeci jen na míle vzdálená.

 

Zajímavé soundtracky ve zkratce

Vyměřený čas
Autor: Craig Armstrong
Stopáž: 45:00
Hodnocení: 8/10

Pro dystopickou sci-fi složil Craig Armstrong doprovod, který se v zásadě neodklání od jeho tradičního stylu, nicméně dokáže zaujmout a nejednou doslova strhnout (The Cost Of Living, Leaving the Zone). K vypjatým smyčcům a decentní elektronice se tentokrát přidal i zpěv a nejrůznější exotické nástroje. Výsledkem je příjemně poslouchatelná kombinace citlivých melodií (In Time Choral Theme) a dynamické hudby, kterou ponejvíce charakterizují frenetické smyčcové plochy a experimenty s elektronikou (Rooftop Chase). Zároveň s tím je Armstrongova hudba pečlivě odvážená, takže emotivní momenty nespějí k lacinému patosu, ale více k melancholii a jednoduchému výrazu, bez nábalu okázalosti či zbytečné přepjatosti. Akčním pasážím zase nechybí údernost a rytmus, přesto nejsou pouhou demonstrací hudebních efektů – skladba Leaving the Zone v mnohém připomene styl Hanse Zimmera, ale v paměti zůstane ještě nadlouho. Chybělo jen  více originality a ze soundtracku mohlo být vynikající dílo bez připomínek. Takhle se jedná „pouze“ o skvělý poslech, který dokáže oslovit řadou povedených motivů a vkusně propojuje rovinu emotivní s rovinou ryze dramatickou, aniž by v jediné z nich jakékoliv selhával. Zkrátka stojí za to!       

Tři mušketýři
Autor: Paul Haslinger
Stopáž: 45:15
Hodnocení: 4/10

Nejnovější adaptace Tři mušketýrů je eklektickou směsí mnohokrát viděného, s čímž koresponduje i hudební doprovod. Ten má na svědomí zatím méně známý, původem rakouský skladatel Paul Haslinger (Rallye smrti), který hojně cituje Hanse Zimmera, resp. Klause Badelta a jejich Piráty z Karibiku. Hudba je pochopitelně k uzoufání neoriginální, ale nechybí jí tempo a určité řemeslné kvality. Haslinger zdatně kombinuje zimmerovskou pompu (All For One) a jemnější melodie (The King And Queen), které jsou daleko zajímavější a osobitější než akční momenty. Jejich spřízněnost s Zimmerem je bohužel natolik zjevná, že může ze strany posluchačů vzbuzovat stejně tak lehký úšklebek, jako naprosté pohrdání. Recyklace prověřených postupů je sice v mnoha ohledech bezriziková, ale zároveň tristní, svědčící o bezradnosti a zbabělosti Hollywoodu. Tři mušketýři jsou soundtrackem, který přímo vyvolává otázky po tom, kam vlastně spěje budoucnost filmové hudby? Doufejme jen, že nebude založená na kopírování kopií, to by byla opravdu fatální chyba!

Nákaza
Autor: Cliff Martinez
Stopáž: 45:26
Hodnocení: 6/10

Tepající elektronika, minimalismus, absence velkého orchestru – Cliff Martinez zůstává věrný svému nezaměnitelnému stylu, který charakterizuje ambientní hudební podkres, ale především nedostatek melodií v tradičním slova smyslu. Hudba záměrně neilustruje emoce, nekopíruje zásadní dějové zvraty, ale působí jako neutrální kulisa, kterou si divák dost možná ani neuvědomuje. Přesto je hudba ve spojení s obrazem mocná a dokáže dodat scénám velmi přesný význam i náladu. S poslechem izolované hudby je ale tak trochu kříž. Jestliže ve filmu táhlé tóny a elektronické vibrace podněcují patřičně vypjatou atmosféru, samotný soundtrack působí poněkud stereotypně, osciluje mezi působivou rytmikou (Bad day to Be a Rhesus Monkey) a nezajímavou šedí (Get Us to the Front of the Line). Jelikož se film z části odehrává v Asii, nechybí samozřejmě autentické nástroje a melodie.  Celkově vzato, spousta nápadu s elektronikou, zajímavě řešený design zvukových ploch, ale i několik fádních míst. Martinezův předchozí soundtrack k filmu Drive dopadl přeci jen o něco lépe.

Brzy naslyšenou.