Největší rána posledních týdnů filmového byznysu. Alespoň tak se mluví o rozhodnutí Marvelu přesunout produkci třetího Iron Mana z Los Angeles do Severní Karolíny (pár set kilometrů jižně od New Yorku). Iron Man není zdaleka jediným projektem, který sem míří, ale rozhodně je největším. Produkce tu hodlá utratit až osmdesát milionů dolarů, které by se vyhladovělé Kalifornii zatraceně hodily.

Co je důvodem velkého stěhování? Samozřejmě peníze. Severní Karolína nabízí pětadvacetiprocentní srážky z daní. Kalifornie nabízí totéž, ale limituje to velikostí produkce. Velké blockbustery si prostě musí připlatit a loajálně podržet ty menší.

Jenže to se neděje a studia místo toho stěhují produkce jinam. Dokonce i produkce, které se celé odehrávají v Los Angeles. Třeba komedie Rock of Ages se natáčela v Miami, ale musela postavit kopii Sunset Boulevardu. Přesto se to ve výsledku vyplatí.

 

Sám se přiznám, že jsem dřív Marvel za jeho šetřílkovství kritizoval. Někteří z herců bojovali do krve o vyšší platy, Jon Favreau též hrozil po jedničce odchodem kvůli gáži a rozpočty jejich filmů jsou zhruba o třetinu nižší než u konkurence. Je ovšem trochu pokrytecké druhým dechem nadávat na čtvrtmiliardový rozpočet Pottera a fakt, že děcka z Twilightu patří k nejlépe placeným hollywoodským hvězdám vůbec. Měřeno tímhle úhlem pohledu je Marvel vlastně pionýrem snižování nákladů, které neustále rostou do nebe:

Mission: Impossible II (2000) - 125 milionů dolarů
Spider-Man (2002) - 140 milionů dolarů
Spider-Man 2 (2004) - 200 milionů dolarů
Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže (2006) - 225 milionů dolarů
Temný rytíř (2008) - 185 milionů dolarů
Harry Potter: Relikvie smrti I (2010) - 250 milionů dolarů
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011) - 250 milionů dolarů

Tím neříkáme, že marvelácké filmy jsou bůhvíjak levné (dvojka Iron Mana stála 200 milionů dolarů), ale z aktuálních přesunů je jasné, že studia masivně osekávají náklady. Jerry Bruckheimer např. své produkce stěhuje do Louisiany, kde je dokonce třicetiprocentní daňový bonus.

Česká republika ve srovnání s tím nabízí pouze dvacetiprocentní bonus z fondu o velikosti 300 milionů korun. Vzhledem k tomu, že zahraniční produkce jako Mission: Impossible IV tu utratí zhruba šedesát milionů dolarů, tedy v přepočtu zhruba miliardu korun, stihne sama o sobě vysát dvě třetiny fondu. Iron Man 3 by ho spolknul celý. Letos se tři sta milionů rozprášilo nebezpečně rychle a na příští se schválila další dávka teprve nedávno. A příliš pozdě. Bruce Willis a jeho Smrtonosná past 5 měla zájem (Praha by znovu zaskakovala za Rusko, tak jako v Mission: Impossible IV), ale vzhledem k tomu, že daňové pobídky na období natáčení nešlo zaručit, přesunuli se Foxové do Maďarska, ve prospěch kterého jsme už v minulosti ztratili třeba druhého Hellboye.

 

Faktem je, že dvacetiprocentní pobídky nabízí už úplně všichni a většinou mají podstatně větší rezervy (proto se např. ve Francii pravidelně odehrávají některé epizody amerických seriálů, když si tam hrdinové, nebo častěji hrdinky, udělají delší výlet). My jsme se Hollywoodu vždycky hodili jako levná náhražka za východní regiony. Bylo to k nám blíž, měl jsme tu solidní zázemí i profese, ale absence pobídek a investice Maďarska do modernizace ateliérů vše mění. Levněji je už i v Německu, kde agresivní pobídky lákají Američany do studií Babelsberg (Hanna, Tři mušketýři, Anonym).

Proto si ty pražské záběry v traileru Mission: Impossible IV (pokud nezůstanou jen v traileru a ve filmu nebudou doretušovány ruskými kulisami) patřičně užijte. Na dlouhou dobu by mohly být poslední.