Kdo chytl přímý přenos posledního MZ Live (záznam je snad na cestě), nemůže být překvapen tématem naší druhé top desítky. Zasedli jsme s imfem a Mr. Hladem a probrali se těmi nejlibovějšími okamžiky, kdy stříbrné plátno tak trochu zamrzlo. Videa najdete pod obrázky nebo v embedech. Jdeme na to:

10. X-Men 2 (2003)

Malý audiovizuální orgasmus. Bryan Singer byl na vrcholu sil a sequel X-Menů otevřel luxusní akcí s teleportujícím se Nightcrawlerem. A jako by nestačilo, že tahle modrá potvora zkouší na maximum schopnosti trikařů a že jeho řádění oslňuje kinetikou i souhrou s vážnou hudbou, donesl nám Singer ještě malý bonus. Ten krátký zpomalený moment v Oválné pracovně je prostě báječný, protože se můžete naplno kochat. Je to správné vyvrcholení nadupané akční scény, ve které je víc nápadů než v celém Green Lanternovi s Thorem dohromady.

9. Avatar (2009)

Avatar Jamese Camerona je trikovou revolucí, parádní zábavou a pro někoho i možná nějakým tím hlubším zamyšlením nad něčím podstatnějším. Hlavně ale prvotřídním blockbusterem. Cameron moc dobře ví, jak vyprávět příběh i jak natáčet akční scény, takže když se rozhodne poslat k zemi obří létající pevnost, ve které sedí hlavní záporák, moc dobře ví, že nestačí napálit to do ní raketou. Jake Sully se tu ve své modré formě vydá přímo na místo činu a ve zpomalených záběrech vyhazuje lidi ven, odstřeluje kulometná hnízda, trhá loď na kusy a vůbec dělá sakra veselou neplechu. Hlavní padouch si musí svůj konec užít pořádně a i když Stephen Lang a Sam Worthington pokračovali v bitce i na zemi, tenhle začátek jejich střetu dal jasně najevo, že zajatci se brát nebudou. Efektní, jednoduché, působivé. Co chtít dalšího? (video bohužel nemáme)

8. Útěk (1972)

Sam Peckinpah je považován za jednoho z vynálezců filmových zpomalovaček, ve svých filmech je používal dávno před tím, než se většina čtenářů MovieZone narodila a spolu s explicitním násilím a chlapáckými příběhy jsou jeho trademarkem. Při sledování závěrečné přestřelky v kultovním Útěku se tomu člověk ani moc nediví. A přitom pro kulervoucí akční finále nejsou potřeba žádné digitální triky, kung-fu nebo podobné šaškárny. Stačí Steve McQueen, brokovnice a pořádně špinavá atmosféra nějakého toho mexického zapadákova. Ten řev a tu bolest zasaženým padouchům věříte. Peckinapah a jeho zpomalovačky jsou i dnes pojem a ačkoliv jich nenajdete v režisérových westernech a akčních filmech tolik, kolik jich dnes nabízí třeba Paul W. S. Anderson, jsou na těch správných místech a fungují tak, jak by správně měly. Zvýrazňují momenty, které jednoduše chcete vidět déle, podrobně a efektněji.

7. Lepší zítřek (1986)

O tom, že Woo používá zpomalovačky asi tak často jako filmoví studenti přeostřovačky (tj. furt) snad nemusíme mluvit. Místo klasických přestřelkových baletů jsme ale vybrali kultovní scénu z Lepšího zítřku, v níž Chow Yun-Fat chytře vystřílí celou párty. A světě div se, bere ohled i na to, že zásobníky nejsou bezedné. Právě úvod scény, kdy jsou stolovníci zabíráni v reálném čase, zatímco Chow v juxtapozici se blíží v kolekci zpomalených záběrů - aby si divák všiml jeho pečlivého naplánování každého kroku - je krásnou ukázkou dvojjakosti filmového času. Vše vrcholí zpomaleným entrée, kdy se zástěna otevírá až bolestivě dlouho a očekávání proráží strop.

6. Transformers (2007)

Kdyby Ironhideův skok přes kozu (míněna žena na chodníku, nikoliv nevinné zvíře) nebyl zpomalený, pravděpodobně bychom z něj byli spíš zmatení než nadšení. V Bayových záběrech se toho prostě děje příliš, než aby to člověk všechno pochytal v běžné rychlosti. A i tu zpomalovačku si často musí pustit dvakrát, protože se nestihnul zaměřit na pravý dolní růžek, kde... no schválně... všimli jste si toho? Kombinace extrémní zpomalovačky, typického Bayova obletu a nařvaných robotů pro mě i po megalomanské trojce platí za jeden z nejlepších okamžiků celé trilogie. Čisté řemeslo, promyšlený záběr a využití snad veškerého kamerového nádobíčka, co na place bylo. Replay až do odumření zrakových orgánů.

  Čtěte také: ENCYKLOPEDIE AKČNÍHO FILMU: ZPOMALOVAČKY

5. Mládí v trapu (2003)

Komedie Mládí v trapu česká kina v době premiéry minula, ale i dnes stojí za to udělat si čas, když běží v televizi. Mimo jiné uvidíte, jak začínali Will Ferrell a Vince Vaughn, narazíte na pár hodně nečekaných odkazů na Klub rváčů a užijete si režiséra Todda Phillipse v době, kdy ho teprve čekaly hity jako Pařba ve Vegas nebo Starsky & Hutch. Když se parta hrdinů rozhodne vrátit se na vysokou a užívat si jen toho, co nabízí studentský život (pro pomalejší – žádné zkoušky a hodně chlastu), můžete čekat hodně velkou zábavu. Zpomalený záběr na dvousetkilového kulihracha, který se pokouší přeskočit přes kozu, je jen vrchol ledovce fórů, která tahle komediální pecka nabízí.

4. Mechanický pomeranč (1971)

Extrémně zrychlené i extrémně zpomalené scény. Tyhle oči jitřící formální hrátky jsou třešinkou na špičkové adaptaci psychedelické literární předlohy, která otřásla světovou kinematografií. Stanley Kubrick tady zase jednou prokázal svůj perfektní cit pro vyjadřovací možnosti filmového jazyka – proto se vypíchnutá scéna zavrtá hluboko do paměti a rozhodně ne kvůli tomu, že ji spustí kopanec do rozkroku. Au.

3. Statečné srdce (1996)

Napnout víc než strunu. Donutit diváka nedýchat. A šponovat leoneovsky napětí, i když ne dlouhými pohledy z očí do očí, ale zpomaleným studováním míst, kde se jeden hrdina vzepře přesile. Předehra k prvnímu souboji skotského geroje Williama Wallace s překvapenými anglickými vojáky zvládne strhnout i v malém okně. Pásmo zpomalených záběrů na Gibsonovu zachmuřenou tvář, čekající panáky v oranžových hábitech a našlapujícího koně je dokonalou ukázkou toho, jak scénu zahustit… a pak ji rozčísnout osvobozujícím výbuchem akce.

2. Sherlock Holmes (2009)

Ritchieho Sherlock je akční, zběsilou jízdou... zpomalovačky jsou tu použity jako nástroj pro nahlédnutí do Sherlockovy mysli. Tu byste v reálném čase rozhodně nestíhali, protože je to autobahn nápadů, řešení a dedukcí. Jak něco podobného vpasovat do špinavé boxerské scény, která jako by vypadla z Podfu(c)ku? Jednoduché řešení. Podobně analytické rozklíčování scény "předem" použili třeba Tři králové od Russella. U Sherlocka tak zpomalovačka (resp. rozfázovaná zpomalovačka) spojuje jemný intelekt a hrubou sílu. Jednoduchá vizuální berlička, která (výjimečně) slouží příběhu a postavě.

1. Matrix (1999)

Ačkoliv se zpomalovačky používaly ve filmech dávno před tím, než se Neo vydal do Matrixu, tenhle film bude vždycky tak nějak považován za jejich otce. Nikde jinde se totiž nepodařilo zpomalené záběry prezentovat takhle efektně. Drolící se stěny, pomalu dopadající vystřelené nábojnice na zem, adrenalinem narvaný hudební podkres a přestřelka, u které člověk má i po letech pocit, že sleduje něco výjimečného. To všechno najdete v tomhle krátkém videu. Samotná trilogie Matrix však se zpomalovačkami pracuje bezchybně v každém díle a je úplně jedno, jestli se v jedničce koukáte na to, jak Trinity přeskakuje mezi dvěma domy a jak Neo uhýbá kulkám, nebo si užíváte pěst detailně drtící obličej agenta Smithe v závěrečném souboji v dešti v Matrix Revolutions. Po Matrixu začal zpomalovačky používat úplně každý a úplně všude - už nikdy nás ale neposadily na zadek jako tehdy.