V předchozím díle jsme pitvali sérii Karate Tiger, která se na přelomu osmdesátých a devadesátých let narodila smíšeným západo-východním rodičům. Logicky byste očekávali, že se tentokrát časově pohneme kupředu, ale ve skutečnosti zůstaneme přesně tam kde minule, jen trochu změníme rajón. Snaha o využití asijských talentů totiž probíhala na několika paralelních frontách a v 80. letech i asijské hvězdy chtěly zjistit, jak chutná hollywoodská sláva. Není divu, hongkongská kinematografie byla tehdy se třemi stovkami ročně produkovaných filmů druhou největší kinematografií na světě (Bollywood se na ní však rychle dotahoval) a pro asijský trh představovala nejjasněji zářící hvězdu. Navíc vzhledem k relativně malému písečku tu z vás vyrostla hvězda doslova přes noc. Jediným minusem bylo, že to moc nesypalo. I největší hongkongské celebrity se musely umět pěkně otáčet - výjimkou nebyly 3-4 filmy ročně plus bezpočet malých roliček u kamarádů. Prakticky nulová postprodukce a fakt, že se všechno natáčelo za humny samozřejmě nahrával tomu, že jste ráno natočili akční filmu do svého filmu, odpoledne se nechali vyhodit ze třetího patra na sousedním place a večer si zahráli ukecaného taxikáře v televizní estrádě. Jenže všichni stejně vzhlíželi k Hollywoodu a chtěli své neotřesitelné postavení megahvězd cementovat v globálním měřítku.

PRVNÍ DÍL ČLÁNKU ZDE

V osmdesátkách se v Hong Kongu vyprofilovala spousta akčních hvězd, ale mezi ty největší patřil Jackie Chan (spolu se svými "bratry" Yuenem Biaoem a Sammo Hungem) a Chow Yun-Fat. Zatímco Jackie byl self-made man, Fat za svou slávu do značné míry vděčil Johnu Woo a bez něj se za kopečky nijak nehrnul. U Jackieho tomu bylo jinak a vcelku rychle to v Americe zkusil i mladičký Jet Li. Dokonce tak rychle, že jeho Dragon Fight z roku 1989 byl teprve pátým filmem v jeho filmografii (přičemž ty předchozí čtyři dodnes patří k těm méně známým). Ale to bychom předbíhali.

Musíme se vrátit až do roku 1980, kdy se Warneři pokusili z Jackieho Chana udělat druhého Bruce Lee. Podobná taktika na začátku sedmdesátých let se v Hong Kongu ošklivě vymstila - Jackie hrál Chen Zhenova bratra v pokračování Fist of Fury a publikum ho začalo brzy tak nesnášet, že to s jeho kariérou vypadalo bledě. Zachránil ho až Yuen Woo-Ping, který s ním natočil dva rychlé hity (Drunken Master, Snake in the Eagle´s Shadow). O novém nadějném bijci se doslechli v Americe a rozhodli se opakovat staré chyby. Snímek Big Brawl (občas také uváděný jako Battle Creek Brawl) natočil Robert Clouse, autor Drak přichází, a v podstatě půlka štábu pocházela z dob, kdy Bruce Lee na tajemném ostrově krájel protivníky, aby nakonec skončil v zrcadlovém bludišti. Jenže zatímco Bruce měl na place hlavní slovo, Jackie byl jen nástrojem k vyšším ziskům, jménem na plakátě, driblujícím Asiatem, co přitáhne davy. Film připomínal mizerně napsané mafiánské béčko se spíše westernovými rvačkami na jeden záběr. Kromě základní gymnastiky Jackie ani nedostal šanci cokoliv předvést. Poté, co snímek prohučel kiny bez vážnějšího zájmu, se Warneři ještě pokusili Chana udat jako "kopajícího Asiata" v komediích Cannonball Run I. a II., ale to byly z dnešního pohledu spíš roztomilé štěky. Američani prostě nevěděli, co si s akční hvězdou počít. Do brucovské škatulky se jim nehodil a na jeho svérázný smysl pro humor nebyl ve scénářích dostatek prostoru.

Přesto se Jackie rozhodl, že dá Hollywoodu druhou šanci a upsal se akční detektivce The Protector. Ta pro americký filmový byznys ve výsledku neznamenala vůbec nic, pro ten hongkongský byla však přelomovým momentem. Režíroval ji James Glickenhaus, kterého dnes znají spíš automobiloví fandové, protože vlastní raritní Ferrari P4/5 a několik dalších pěkných aut. Vydělal si na ně spekulacemi na burze, nikoliv natáčením filmů. Než zjistil, že mu to jde líp s penězi než s herci, natočil pár extrémně blbých filmů a Protector k nim bohužel patřil. Jackie tu hraje detektiva, mluví sprostě, střílí z pistole a jen tu a tam někoho zmlátí. Jeho první parťák umře v úvodní scéně, ten druhý je spíš jako závaží při honičkách a chlápek, co všechno odmluví, protože Jackie tehdy moc anglicky neuměl (mnozí by mohli dodat, že se to nenaučil dodnes, ale to už je jiný příběh). Glickenhaus neměl cit pro akční scény, které v konečném sestřihu působily dost ztuhle a nedokázaly zamaskovat chatrnou zápletku. Některé bitky se navíc do filmu ani nedostaly. To Jackie rozzuřilo natolik, že od Warnerů koupil spolu s Golden Harvest distribuční práva pro celou Asii a vymínil si, že film přestříhá. A to radikálně.

Měl štěstí alespoň na hlavního záporáka - Bill "Superfoot" Wallace byl rychle kopající americký pořez, který koncem sedmdesátek vyhrál všechny šampionáty v karate, co se v Americe pořádaly. Jackie mírně zrychlil a přestříhal už natočenou finální bitku a pozval Wallace do Hong Kongu, aby s ním dotočil další část souboje. Vrátil do sestřihu i hromadnou rvačku v posilovně, která využitím činek a rekvizit výrazně připomíná jeho hongkongský styl, a nakonec film předaboval, aby dával trochu větší smysl. Rozhodně netvrdím, že je hongkongská verze Protectora nějaká velká pecka, ale rozhodně je o dost zábavnější a akčnější než americký originál, který se z Chana snažil udělat asijskou verzi Clinta Eastwooda.

Kromě toho, že za sebou Jackie zabouchnul vrátka minimálně na dalších deset let, rozhodl se, že Hollywoodu ukáže, jak se natáčejí akční filmy. Sehnal kapitál (na tehdejší dobu a hongkongské poměry velmi pěkný jeden milion dolarů) a vrhnul se na natáčení Police Story, snímku který způsobil v hongkongských žánrovkách stejný rozruch jako Smrtonosná past v těch amerických. Byl to úplně nový přístup a hlavně definitivní posun k soudobé akci. Kostýmní dramata začala kvapem ubývat a koncem osmdesátek už dělali adrenalinové kriminálky i zapřísáhlí kung-fisti jako Yuen Woo-Ping.

To mělo vliv i na kariéru mladíka jménem Jet Li. Zatímco z Číny do Hong Kongu přijel na vlně úspěchu shaolinské trilogie (která nemá vůbec nic společného s 36 komnatami Shaolinu) a trochu ho překvapilo, že se tu klasickému kung-fu, jen mu šlo vždycky nejlíp, pomalu dává sbohem. Poté. co se trochu spálil s režijním debutem Born to Defence, si odjel lízat rány do San Franciska, kde natočil tendenční akčňák Dragon Fight. V tom hraje olympijského sportovce, jehož kolega (Dick Wei) se rozhodne zdrhnout a emigrovat. Jet ho honí, aby ho přesvědčil o tom, že Čína je lepší, ale zaplete se s policií a musí se skrývat, zatímco Dick začne šplhat na místním kriminálním žebříčku. Jet nakonec potká pár krajanů (mladý Stephen Chow, Jetova budoucí žena Nina Li Chi) a nakonec se s kamarádem střetne tváří v tvář... však to znáte. Film v podstatě natočil hongkongský štáb v San Francisku a okolí, takže akční scény vůbec nejsou špatné, ale děj absolutně nedává smysl a hlavně je to celé takové úspěchané. Skoro to vypadá, že se natáčelo napůl ilegálně a bez povolení a spousta věcí se musela kašírovat. Není divu, že navzdory exotickým lokacím snímek na domácím trhu neuspěl a na tom americkém šel rovnou do spodních poliček videopůjčoven. Jet si každopádně kufry nebalil. Když už jednou v Americe byl, rovnou tu natočil další film - tentokrát s člověkem, který pro jeho kariéru znamenal hodně. Tsui Harkem.

Jejich první spolupráce ovšem nebyla zrovna nejšťastnější. Snímek The Master šel do kin až s tříletým zpožděním, poté co se z Jeta přes noc stala superhvězda díky Once upon a Time in China. Distribuce šla dokonce tak daleko, že snímek pojmenovala Wong Fei-Hung ´91. Liho ani Harka to určitě moc nepotěšilo, protože sami chtěli ten film rychle zapomenout. Jet se v něm vydává za strýčkem do Ameriky, kterého trápí jeho student (Jerry Trimble, který se mimochodem mihnul i v Králi Kickboxerů alias Karate Tiger 4/5). Ten chce ovládnout místní školy karate, podsvětí a pískoviště. Zmlátí i pár teenagerů, které posléze Jet začne učit kung-fu. K finálnímu duelu logicky není daleko, ale snímek je celou dobu divným mixem komedie a akčního filmu, jako by se nemohl rozhodnout, na jakou stranu se přiklonit. Finální bitva měla být hodně epická, ale Jet si naneštěstí zranil zápěstí a američtí kameramani se zřejmě rekrutovali z prváků tamních filmových škol, protože v záběrech zůstaly žíněnky a spousta dalšího vybavení. Trochu trapas. Vsadím se, že oba pánové na něj dodnes vzpomínají neradi. A to pravděpodobně neviděli americkou verzi s připitomělým dabingem. I pro Jeta tahle lekce znamenala desetiletý distanc od amerických břehů. Až ho příště v Hollywoodu potkáme, bude lámat žebra Melu Gibsonovi ve čtvrté Smrtonosné zbrani.

Byla vůbec nějaká šance, že to na přelomu osmdesátek a devadesátek vyjde do třetice? Třeba někomu, kdo nepotřebuje předabovat, do koho se nebudou trefovat, že neví, jak si v Mekáči objednat třikrát dva dvojitý čízburgrgy a nebude si brát osobně, když z něj udělají dalšího Bruce Lee? Modří už tuší odpověď... Brandon Lee BYL další Bruce Lee, anglicky se učil od školky a šlo o jediné - aby úspěšně prošel pubertou. Jeho prvním velkým zářezem bylo Zúčtování v Malém Tokiu. Jednoduchý parťácký koncept - Dolph Lundgren jako Američan, co vyrůstal v Japonsku, Lee jako poloviční Japonec, co vyrůstal v Americe. Nemají se moc rádi, ale oba kopou vysoko a mají proti sobě charismatického Cary-Hiroyuki Tagawu, co rád holkám při souloži seká hlavy. Trocha brutality, politické nekorektnosti a komentářů o Lundgrenově penisu... nemělo by vás to zaskočit, protože tenhle film režíroval člověk zodpovědný za Arnoldovo Komando. Když béčko, tak na plné kule. Ten film v podstatě nemá scénář, ale v roce 1991 to ještě nikomu nevadilo. A ti dva spolu hráli hláškovací ping-pong tak přesvědčivě, že byla skoro škoda, když byli při mlácení komparsu zticha.


Místo pokračování, které bychom všichni ocenili, šel Lundgren točit solidní Čas pomsty a Brandon se vrhnul na sólovku Rychlý jako blesk. Brandonovy herecké schopnosti byly bohužel větší než poskytnutá role a příliš prostoru na akční vybiku tu taky nedostal, takže ačkoliv snímek točil Dwight H. Little, toho času slibně rozjetý z Muže s cejchem smrti (později točil už jen blbé a blbější filmy), byla to jen tupá akční výplňovka. Brandon měl na víc, což je bohužel motto, které jeho fandové opakují dodnes. Pomníkem jeho hereckým schopnostem byla komiksová Vrána. Pomníkem doslovným, protože jak asi víte, během natáčení byl nešťastnou náhodou smrtelně zraněn. Rána z pistole, v níž se měly nacházet slepé náboje, přerušila slibnou kariéru. Brandon zemřel v pouhých osmadvaceti letech. Stalo se tak v roce 1993, který otevíral třetí a finální kapitolu hongkongsko-hollywoodských námluv. O tom ale zase až příště...