Za největší průnik Asiatů do Hollywoodu jsou všeobecně považována devadesátá léta. John Woo, Ringo Lam, Tsui Hark, Jackie Chan, Jet Li a v závěru pak i Yuen Woo-Ping a za ní hotová lavina dobře placených choreografů. Námluvy Východu a Západu přitom začaly o poznání dřív, jen ve skromnější podobě. Tak skromné, že si je možná málokdo pamatuje, ale pár zúčastněných (možná patříte mezi ně) na plodech této spolupráce dozajista vyrůstalo. Před deseti lety nám byly hongkongské filmy odepřeny a jména jako Bruce Lee, Jackie Chan nebo Jet Li tu nikdo neznal. Generace fandů tak na přelomu osmdesátek a devadesátek vyrostla ohmataných kazetách s načerno nahranými tituly... Dodneška pamatuju jak jsem zíral na německy mluvené filmy (na český dabing jste narazili zřídka, ale když už, tak to stálo za to). Nerozuměl jsem ani slovo, ale hrdinové létali ze strany na stranu a řezali do sebe jak smyslů zbavení. Už tehdy, při poskakujících barvách a mizerném zvuku, se dalo odlišit zrno od plev... Série Karate Tiger (kterou jsem tenkrát viděl pod mnoha různými názvy) se stala mou první průvodkyní po světě akčního filmu. Tímhle článkem bych jí chtěl uplácat malý pomník. Pokud vám to připadá moc nostalgické, nemusíte číst dál, ale jestli jste podobně postižení, zatlačte slzu a jdeme na to. I kdyby vás tenhle fenomén minul, jedná se z pohledu mísení asijských a amerických vlivů v akčním žánru o dost zásadní milník.

Série Karate Tiger se narodila smíšeným rodičům - Amerika dodala peníze, zázemí a pár talentů, Hong Kong přispěl know-how a zajistil akční stránku věci. Vskutku podivný páreček si v roce 1985 najal Coreyho Yuena a v podivné příběhové směsici nechal plavat céčkové herce. Každý druhý režisér by zřejmě utekl z placu, ale Corey Yuen si plivl do dlaní a natočil co šlo. První Karate Tiger byl příběhem amerického teenagera (Kurt McKinney - šampión v kickboxu, černý pás v taekwondu), který kudy chodí tudy dostává přes hubu) Vrcholem je, když se do místního klubu bojových umění nakvartýrujou kriminálníci s bodyguardem Ivanem (debut Jeana-Claudea van Dammea). To už nevydrží Bruce Lee, vyskočí z hrobu a začne mladíka učit bojová umění. Zbytek už znáte, je přesně podle zažitých pravidel ve stylu příkoří - trénink - pomsta. Naštěstí Corey Yuen dělal co mohl, takže když zrovna nekoukáte na ducha Bruce Leeho, docela dobře se bavíte, nehledě na Van Dammeův rozštěp na provazech, který byl tak sexy, že udělal z filmu legendu.

Ačkoliv jednička nebyla ve své době až takovou peckou (sláva přišla jakousi setrvačností, i díky vzrůstající popularitě Van Dammea), producenti byli nadšeni a chtěli nášup. Corey Yuen souhlasil, ale přípravy dvojky se protáhly - dílem kvůli náročnosti námětu a dílem díky útěku Jeana-Claudea Van Dammea. Ten byl hlavním motorem prvního dílu a produkce z něj chtěla udělat hvězdu. Naneštěstí to napadlo i jiné tvůrce a Van Damme šel jednoduše tam, kde líp platí.

Na obzoru se tehdy za pět minut dvanáct objevil talentovaný bijec Loren Avedon (pátý dan v Taekwondo, druhý dan v Hapkido, ještě si o něm něco povíme) a tak se mohly přípravy opět naplno rozjet. Obsazení tentokrát Corey patřičně vyšperkoval - Cynthia Rothrock (spolupracovala s Coreym v předchozím roce na Blonde Fury), Matthias Huess (blonďatá legenda všech béček - rozložitý Němec se rok po Karate Tiger 2 proslavil ve filmu Temný anděl s Dolphem Lundgrenem. Je šampiónem v kickboxu) a Hwang Jang Lee (ten má bohužel jen malou roli a objevil se díky tomu, že jeden z producentů (Seasonal) zatlačil na ta správná místa - jeho účast je ale kouzelná a vidět ho kráčet vedle Huesse (rozdíl výšky tak půl metru) je skutečně zážitek).

Karate Tiger 2 neměl vůbec žádnou souvislost s jedničkou a byl spíš mohutnou vykrádačkou Ramba III. Hlavní hrdina Scott (Avedon) se vydává do Thajska, aby se tu setkal se svou snoubenkou, dcerou vlivného obchodníka. Schyluje se k nejlepšímu, když do pokoje vtrhnou maskovaní muži a snoubenku unesou. Scott musí vyhledat starého přítele Maca (Max Thayer, jenž svou vyřídilkou odlehčuje příběh a je v bojových scénách dost okatě doublován) a vydat se za unesenou dívkou až na tajnou vojenskou základnu v Kambodži, ovládanou ruskými jednotkami v čele s Yurim (Huess). Všechny akční orgie se nesou v hongkongském duchu, a tak se dočkáme vražedných buddhistických mnichů, super masakru na základně (jedny z největších výbuchů, které kinematografie pamatuje) a vcelku pěkných bojových scén (Avedon a Huess jsou hodně v pohodě a jejich finální souboj je na úrovni, kazí to akorát Cynthia Rothrock a špatné střihy tentokrát ublížily i taekwondistickému torpédu Hwang Jang Leeovi, jenž má jedinou akční scénu). Celé to vypadá jako nedopečený hybrid s proklatě béčkovým pozadím a úvodní znělka filmu (Raging Thunder) je otřesná, nicméně tenhle film má atmosféru, kvůli které jsem před lety nelitoval běhu přes celé město, jen aby véháeska s tímhle "klenotem" spočinula na hlavách mého videa. Berte nebo nechte být, ale tolik béčkových hvězdiček v jednom filmu jen tak neuvidíte a navíc Huess zabalený v ruské vlajce, vláčený džípem do bazénku s krokodýly - to je přesně ta 80s poetika, kterou už nikdo nikdy nenapodobí.

Dalo se tohle vůbec trumfnout? Už v roce 1990 (tedy rok po dvojce) se o to pokusil Lucas Lowe, který nakonec odrežíroval i zbytek série. Loren Avedon měl smlouvu na tři filmy (objevil se ve dvojce, trojce a čtyřce a defakto se stal "tváří Karate Tiger") a jako parťáka, filmového bratra, mu tvůrci přihráli Keitha Vitaliho (šampión v karate, hrál např. ve Wheels on Meals s Jackie Chanem). Příběh bratří Alexandrů, kteří musí čelit smrti svého otce a navzdory své odlišnosti (Will je klackovitý policista a trenér bojových umění, Casey vládní agent bondovského střihu) se spojí v honbě za vrahy, je jen béčkovým pozlátkem zasazeným do Los Angeles konce osmdesátých let. Přehrává se tu ostošest a celé je to hodně k smíchu (což nemusí být na škodu), ovšem ve chvíli, kdy dojde na akční scény vás úsměv mrzne na rtech. Karate Tiger 3 sice je bezelstným zlodějem hongkongských vychytávek (většinou je tu patrná inspirace Jackie Chanem), ale provedení je v případě obou borců na jedničku a ve své době (1990) šlo nepochybně o špičku, co se týče západní produkce. Ostatně stačí se mrknout na závěrečnou akční scénu v hangáru - ta je sama o sobě vrcholnou ukázkou toho co správně směrovaní američtí bojovníci dovedou.

Stačil pouhý rok pauzy a Lucas Lowe s Lorenem Avedonem přicházejí se čtvrtým dílem, třešničkou na dortu, která se odehrává v Bangkoku a připomíná spíš pokračování Kickboxera (tak bývá tenhle film často označován). Avedon hraje Jakea Donahuea - jeho bratr Sean byl před lety brutálně zavražděn v ringu místní hvězdou, Khanem (Billy Blanks). Jakeovi bylo tenkrát čtrnáct a nemohl svého bratra pomstít. O deset let později však (už jako policista) narazí na thajský gang výrobců snuff-filmu (to jsou takové ty filmy ve kterých se sekají hlavy "naživo") a mezi herci objeví i starého známého. Následuje cesta do Bangkoku (samozřejmě přes odpor nadřízených). Jake se ale nemůže utkat s Khanem hned, protože jeho bojové umění nemá tu správnou karmu. Odjíždí tedy do džungle vyhledat opilce Pranga (dokonale kopající Keith Cooke), mistra thajského boxu. Ten Khana sice porazil, ale za cenu podlomené psychiky (prostě začal chlastat). Nakonec však získá k tréninku Jakea tu správnou motivaci. Po zvládnutém výcviku, ve kterém trpí hlavně rozkrok, a záchraně sličné děvy (i tady jde hlavně o rozkrok) se Jake vydává do ringu, kde zaujme producenta snuff-filmů. Zbytek už si jistě domyslíte a finále v bambusové kleci, tváří v tvář Khanovi, na sebe nenechá dlouho čekat.

Co k tomu dodat? Tenhle film jsem ve svém nedostatečně zásobeném kung-fu dětství (třináct let) sjížděl snad nejvíc a dodneška si ho pamatuju snímek po snímku. Úvodní bitka s gangstery, superrychlá noha Keitha Cookea, trénink s kládami, kloubová symfonie Billyho Blankse nebo erotická scéna v kádi. Zlatý časy...

A co pětka Karate Tiger? Vznikla v roce 1993, nehraje v ní Loren Avedon a se zbytkem série nemá vůbec nic společného. Málokdo totiž tuší, že pětkou je film, prezentovaný u nás jako Americký Shaolin. Hlavní hrdina Drew je mladý, nerozvážný bojovník a ve chvíli, kdy dostane v ringu na frak ho nenapadne nic lepšího než zajet si pro trochu znalostí do Shaolinu. Vždyť stačí posedět pár měsíců před chrámem a mniši vás rádi pustí dovnitř a při troše štěstí se dostanete od leštění pánví až k samotné výuce kung-fu.

Americký Shaolin je vším jen ne bojovým filmem - parta amerických herců, většinou bez znalostí bojových umění, se tu sešla s nabušenými Asiaty a vznikla pohodová akční komedie pro -náctileté, nad jejíž naivitou budete dneska kroutit hlavou. Věřte nebo ne, na Škole v přírodě v pětadevadesátým byl tohle velkej hit. A nejen ve školním autobuse.

"Počkat, tohle bylo jinak", říkáte si teď... Ještě než mě ukamenujete, přečtěte si následující řádky:

Ačkoliv je u nás tato série prezentována jako Karate Tygr, její původní název zní No retreat, no surrender (Neustupuj, nevzdávej se), pod tímto názvem můžeme také najít jediné spolehlivé číslování:

No retreat no surrender I. - Karate Tiger I.
No retreat no surrender II. - Karate Tiger II. - Raging Thunder
No retreat no surrender III. - Karate Tiger III. - Blood brothers
No retreat no surrender IV. - Karate Tiger IV. - King of the Kickboxers
No retreat no surrender V. - Karate Tiger V. - American Shaolin (King of the Kickboxers 2)


Takhle jednoduché to ale není. Česká distribuce se amerických kolegů držela jen u prvního dílu, dále už jdou české přebaly svou vlastní cestou - Karate Tygr 2 (Pokrevní bratři), Karate Tygr 3 (Kickboxer s Van Dammem, to je trochu úlet - distribuci dost mátlo, že čtyřka má v názvu "Kickboxer" a tak se snažila do série nahnat i další "kickboxer" tituly). Setkáte se mimochodem i s prohozením dvojky a trojky (dvojka Van Damme, trojka Pokrevní bratři - tak jsou totiž, pro větší přehlednost, řazeny za sebou filmy s Van Dammem a filmy s Avedonem). Karate Tygr 4 je v německém značení první film ze série "Best of the Best", u nás Intersonic pod tímto názvem vydal King of Kickboxers (ten je však známější jako Karate Tygr 5, pod označením "čtyřka" u nás u jiného distributora vyšel No Retreat, No Surrender 2 - tedy Karate Tiger 2). Intersonic pak zakouzlil a pětku a šestku vyplnily první dva filmy ze série Best of the Best (ta nemá s Karate Tiger nic společného). American Shaolin vyšel jako Americký Shaolin (jak prosté)...

Je mimochodem poměrně humorné, že sérii někdo pokřtil Karate Tiger, když se většina hrdinů rekrutovala z řad taekwonda nebo kickboxu. A i když byli náhodou herci karatisti, choreografie měla ke karate zatraceně daleko. Důkazem budiž parádní sólo Keitha Cookea z King of the Kickboxers. Tohle vás na karate opravdu nenaučí. Pokud vám krátké, leč mrštné Cookovy kopy něco připomínají, vězte, že si ve filmových Mortal Kombatech zahrál postavy Reptila a Sub-Zera.

Tak co? Hnuli jsme s vámi trochu? Jestli jste omamnou vlnu načerno stáčených VHS kopií nezažili, jestli vaše kariéra fandy bojových filmů začínala se jmény jako Jackie Chan a Jet Li, zřejmě je pro vás tenhle článek jen nesmyslným blekotáním. Snad se ale najde pár spřízněných duší, které pokývají a řeknou "To byly krásné časy"... a když ne, alespoň mám ve filmovém pekle jednu čárku k dobru aneb den bez dobrého akčního filmu je promarněným dnem. Tak či onak teď víte, že Amerika to s Hong Kongem pekla už v průběhu osmdesátek, když si všimla, že Asiati přestali před kamerou pobíhat v kostýmech a umějí metat salta i mezi mrakodrapy. O tom, kam až tahle symbióza vedla, si něco povíme zase někdy příště.