O původu oscarové sošky, historii Akademie, délce koberců a kvalitě cateringu jsme už v uplynulých ročnících psali několikrát (třeba zde a tady). Nikdy jsme ale neprobírali do podrobna, jak vlastně celé hlasování probíhá. Přitom je to vůbec nejdůležitější část celého oscarového vyhlašování - jakkoliv běžný divák víc vnímá promenádu na červeném koberci, proslovy herců a vtipné meziscénky. To všechno je jen omáčka. Nejdůležitější pro historii jest to, co je v obálce. Až do jejího rozlepení to ví jen dva lidé ve firmě PricewaterHouseCoopers - ti jsou pověřeni sečtením finálních hlasů a jejich doručením do Kodak Theatre v L.A.

Podmínky účasti

Aby se snímek mohl oscarového klání zúčastnit musí být alespoň 40 minut dlouhý, mít premiéru v rozmezí od 1. ledna do 31. prosince daného roku v některém z kin v Los Angeles po dobu minimálně sedmi dní a v poslední řadě musí jeho producenti Akademii dodat kompletní filmové titulky, aby je měli k dispozici Akademici při svém rozhodování. Tyto tři podmínky platí ovšem pouze pro hlavní kategorii "Nejlepší film roku". Jednotlivé kategorie mají ještě další podrobná pravidla a podmínky, které jsou často předmětem sporu.

Rozdíl mezi hlavní a vedlejší rolí

Herec může být nominován jen v případě, že ho nikdo nedabuje (neplatí pro muzikálová čísla a hudební vsuvky jako takové). Rozdíl mezi hlavní a vedlejší rolí si akademici určují sami. Pokud se rozhodnou někteří z nich za stejnou roli herce nominovat v obou kategoriích, nominaci obdrží v té, kde dříve získá potřebný počet hlasů. Aby se podobným omylům předešlo, dávají si producenti inzeráty do filmového tisku, kde Akademii napovídají (For your consideration), koho kam šoupnout.

Co je a co není animák

Pro nominaci v této kategorii musí být snímek minimálně 40 minut dlouhý a obsahovat minimálně 75 procent animace nebo motion-capture animace. Cokoliv pod tuto hranici už je považováno za hraný snímek (např. Space Jam nebo Looney Tunes: Zpět v akci).

Kolik nominací je tak akorát

V kategorii animovaných filmů je jasné pravidlo. Pokud mělo premiéru alespoň osm animáků, vyhlašuje se tato kategorie. Pokud jich bylo méně než šestnáct, vyhlašují se tři nominovaní. Pokud víc, vyhlašuje se pět nominací. U animáků je to ale složitější. Akademici totiž každý z nich při nominacích hodnotí od desítky (perfektní) do šestky (slabota). Pokud jenom jeden z nich dosáhne na průměrné hodnocení 7,5, dostává automaticky nikoliv sošku, ale zvláštní ocenění. Pokud nedosáhne ani jeden z nich tohoto průměru, kategorie se vůbec nevyhlašuje. V praxi k tomu ale vůbec nedochází, takže to jen tak pro zajímavost. Podobný systém funguje i v kategorii Nejlepší píseň.

Kdy přestává být soundtrack původní

To je právě ta nejkontroverznější věc. V pravidlech je napsáno pouze, že soundtrack musí z podstatné části tvořit původní dílo, sepsané exkluzivně pro daný snímek. Kde je hranice ovšem nikdo neví a hudební komise Akademie si to často vykládá po svém, takže není problém jen v případě, že notně čerpáte z cizího díla (Černá labuť je hudebně vystavěna na Labutím jezeře), ale i ve chvíli, kdy v sequelu recyklujete motivy z předchozího dílu.

Vizuální čtvrthodinka

V kategorii vizuálních efektů se hodnotí čtvrthodinový sestřih, který producenti filmů, jež se chtějí ucházet o nominaci v této kategorii, Akademii doručí. Hodnotí se umělecký dojem, technická kvalita a věrnost triků. Materiál musí být dodán na 35 mm filmu, ale producenti mohou dodat i vlastní médium, které nejlépe prezentuje jejich dílo (rozlišení a velikosti se meze nekladou).

Seznámení akademiků s filmem

Akademie nezakazuje producentům pořádat pro Akademiky speciální filmová představení, případně jim rovnou filmy ve formě screenerů posílat. A teď to nejdůležitější. Kompletní Akademie (zhruba 6000 členů) hlasuje jen o některých cenách! Tento fakt se často přehlíží, ale v podstatě mluvíme o nejlepším filmu a nejlepším cizojazyčném filmu (i tady to má svá specifika). Všechno ostatní spadá do oborových větví. Herci rozhodují o hercích, skladatelé o skladatelích, střihači o střihačích. Zásadní roli hraje počet hlasujících, který se samozřejmě kategorii od kategorie liší. Následující větve jsou nejdůležitější:

Herci: 1183 členů
Výprava: 364 členů
Kameramani: 202 členů
Režiséři: 367 členů
Dokumentaristé: 157 členů
Producenti: 446 členů
Kraťasy a animáky: 343 členů
Střihači: 220 členů
Maskéři a kadeřníci: 118 členů
Skladatelé: 236 členů
Zvukaři: 407 členů
Trikaři: 289 členů
Scenáristé 375 členů

Nominace

Každý z členů té které větve hodnotí svůj libovolný výběr filmů (dostane seznam těch, co splňují podmínky dané kategorie) preferenčním stylem, tj. vybere nejčastěji pět filmů/výkonů a každý z nich ohodnotí 1 až 5 (od nejsilnějšího po nejslabší). Do užšího výběru se mohou dostat jen filmy, které od alespoň jednoho Akademika dostaly jedničku. Do první pětky se pak dostávají filmy, které dostaly nejvíc jedničkových hodnocení. Zní to jednoduše, ale je to ještě mnohem komplikovanější, pokud se pětice nejlepších nedostane přes magické číslo. To má zaručit, aby se do pětky dostaly opravdu ty nejlépe hodnocené filmy a výkony. Pro příklad uveďme animáky. O těch rozhoduje 343 členů Akademie. Teď počet Akademiků vydělte magickým číslem šest a dostanete zhruba 57. To znamená, že aby byl snímek nominovaný v hlavní pětici, musí obdržet od Akademiků alespoň tolik jedničkových hodnocení. Pokud se pět takto vysoce hodnocených snímků nenajde, začnou se přelévat hlasy i od těch filmů, které Akademici označili dvojkou. Je to hodně sčítání a přepočítávání, ale cílem je vybrat ty nejlepší. Šestkou se dělí v případě kategorií s pěti nominacemi. V případě tří nebo v hlavní kategorii naopak deseti nominací se samozřejmě používá jiné magické číslo.

Hlasování

Hlasování probíhá podobným stylem. Akademici zaškrtnou preferenční hlasy (od 1 do 5 bodů dají nominovaným filmům/výkonům, v případě hlavní kategorie od 1 do 10) a vše se pak znovu sečte v PricewaterHouseCoopers. Už tu neprobíhá žádné další filtrování, vše se jen sečte a vítězem je ten s největším počtem hlasů. Může se samozřejmě stát, že dvě nominace získají stejný počet hlasů (ve skutečnosti se za rovnost považuje i rozdíl tří hlasů), ale v historii se to stalo jen pětkrát. Dvakrát v kategorii dokumentárních filmů, jednou v kraťasech a dvakrát v hereckých kategoriích. Fredrica Marche a Wallace Beeryho si asi pamatovat nebudete, ale v roce 1969 rovným počtem hlasů získaly Oscara v hlavní ženské herecké kategorii Katherine Hepburn a Barbra Streisand.

Doby podobných soubojů na krev jsou už dávno pryč, ale každoročně tu máme alespoň malé duely v různých kategoriích a minimálně jedno zaštitující téma. Koktající král vs. geek, kterému se práší od huby? To je přece kontrast hodný palcových titulků. Komu z nich byste dali hlas vy?