Všechno má svá pravidla a akční filmy taky. Jedním z nich je, že hlavní hrdina by se měl utkat s protivníkem, který ho fyzicky převyšuje. Je větší, silnější, rychlejší nebo se alespoň naládoval nějakým experimentálním sérem, které mu dává nadlidské schopnosti. Tak to prostě je. Někdy je sám hlavní padouch po fyzické stránce hříčka přírody, obvykle má ale k ruce dvoumetrového borce, který by dokázal jednou dobře mířenou ránou složit k zemi dobře rostlou krávu. Sice mu to obvykle nemyslí, ale mrazíkovské "ty máš svaly, já mám čáry" se dá uplatnit i tady.

S výškou hrdiny je to vůbec v Hollywoodu celkem striktní. Platí nepsané pravidlo, že hlavní hrdina by měl měřit něco okolo metru osmdesát. A když mu příroda nenadělila tu správnou figuru, musí se snažit kameraman, aby to tak alespoň vypadalo. Tom Cruise by se svým metrem sedmdesát těžko přesvědčoval publikum, že zvládne v Mission: Impossible zachránit svět, kdyby mu s tím nepomohl režisér. Každopádně udělat z malého herce průměrně vysokého hrdinu není problém a jde to i naopak. Wrestlera s patnáctiletou kariérou v ringu, bývalého hráče amerického fotbalu, genetickou anomálii nebo prcka, který se hýbe rychleji než ježek Sonic, ale i tak bude Hollywood potřebovat vždycky. Na pár obrů, kteří vám můžou zarazit hlavu někam k žaludku a rychlíků, co vás během vteřiny stačí šestnáctkrát kopnout do obličeje, se teď podíváme.

Samotnou kapitolu by si zasloužili záporáčtí podržtažkové z bondovek. Richard Kiel se díky roli Jawse v Agent, který mě miloval a Moonraker stal nesmrtelným a jeho 2,17 metrů nejde jen tak přehlédnout. Kovová čelist schopná překousnout ocelové lano je už jen takový bonus. Götz Otto ze Zítřek nikdy neumírá měl zase krom obří muskulatury prožívat u bolesti nepřirozené uspokojení. No a padouch Nick Nack z Muže se zlatou zbraní zase měřil přibližně pouhý metr a devatenáct centimetrů, zase to ale byla prvotřídní zákeřná svině. Krom toho se fanouškům béčkových bojových filmů musel do hlavy zapsat německý obr s dlouhými blond vlasy Matthias Hues, jenž se sice do první ligy nikdy nevyškrábal, dokázal ale seřezat prakticky každého béčkového bijce.

My se dnes ale podíváme především na ty, jejichž bitky si pamatovat můžete. A jejich aktéry v nich nepřehlédnete. Pod každým prvním obrázkem u kapitoly najdete odkaz na video se zmíňěnou bitkou.

Nathan Jones vs. Jet Li (Obávaný bojovník)
Dva metry a jedenáct centimetrů živé váhy, wrestlingová přezdívka Colossus nebo Megaman, zkušenosti z rugby a sedm let natvrdo za sérii ozbrojených přepadení (odsouzen byl na šestnáct). Nathan Jones nebyl nikdy moc hodný kluk, dal se ale dohromady, zmlátil v ringu pár lidí a všiml si ho Hollywood. Ale až druhý v pořadí. Jones se totiž objevil i v několika asijských produkcích a nejspíš se najde jen málo herců, kteří by o sobě mohli tvrdit, že je seřezal Jackie Chan, Tony Jaa i Jet Li. S Jackiem se Jones setkal při natáčení První rány, kterou české televize dávají obvykle víc než jednou do roka. Jeho role ale byla malá, v podstatě jen spolu s dalším obrem honil Jackieho po pokoji. V Tom Yum-Goong si už zahrál hlavního padoušského bouchače a dokonce jednou seřezal i Tonyho Jaa. Na konci si to ale odskákal se zlomenou pazouru.

Jeho nejvýznamnější nehollywoodská role je ale nejspíš zápasník Hercules O`Brian, jenž měl v Obávaném bojovníkovi položit na kolena všechny mistry bojových umění Číny, což se mu samozřejmě nepovedlo, ale alespoň si z toho odnesl nějaké poučení. Bitka s Jetem Li je parádní ukázkou toho, jak technika vítězí nad hrubou silou. Každý Jonesův úder s hlavním hrdinou řádně zamává, ale patnáct rychlých kopů a proplesknutí od Jeta se taky počítá. Ještě dva roky před tím ho stylově propíchl Brad Pitt na začátku historické Tróji, ale to je bohužel zatím všechno, co by stálo za zmínku. Jones se porval prakticky s každým, kdo měl na to ho ve filmu porazit. Akční žánr dnes moc hrdinů nenabízí a nejspíš se nenajde žádný dost šílený producent na to, aby tohohle giganta postavil do cesty Paulu Walkerovi nebo Channingu Tatumovi. Až se ale ke kormidlu zase dostane někdo, kdo nevypadá jako model, byla by škoda Jonesovi nezavolat.

Kareem Abdul-Jabar vs. Bruce Lee (Hra smrti)
Kareem Abdul-Jabar není herec. Je to basketbalista a jeden z nejlepších vůbec. A snad i člověk, který neví, jestli se basket hraje na góly nebo na koše, má tušení, že hráči tohohle sportu by měli být vysocí. Abdul-Jabar měřil dva metry a osmnáct centimetrů, takže když si vyšlápnul (v tomhle případě doslova) na Bruce Lee, vůbec nevadilo, že o bojových uměních toho věděl asi tolik, kolik vy víte o bangladéšském loutkovém divadle. Ale úplný dřevák to nebyl, protože Bruce Lee nebyl jen jeho herecký partner, ale i učitel.

Samotná Hra smrti přišla na svět v těch nejhorších porodních bolestech. Natáčet se začalo v roce 1972, Bruce Lee se pak přesunul ke svému majstrštyku Drak přichází a chvilku na to zemřel. Režisér Robert Clouse však v roce 1978 vytáhl šest let starý materiál, obvolal pár herců, někoho přeobsadil, někoho vyškrtl, něco vystříhal ze starších filmů a vykašlal se na to, že film nedává moc smysl, a Hru smrti dokončil. To podstatné totiž už dávno měl - Bruce Lee totiž stačil svoje bojové scény natočit, takže nebylo co řešit.

Bitka s Abdul-Jabarem je klasické „jeden je malý a rychlý, druhý je velký a ... velký.“ Ačkoliv se Abdul-Jabar nijak zvlášť ohánět neuměl, když dupnul hlavnímu hrdinovi na břicho, člověku došlo, že s někým takovým by v jedné místnosti raději zavřený být nechtěl. Opět se tu ale potvrdila klasická poučka, že nestačí být jen vysoký, ale důležité je přemýšlet, takže basketbalová legenda měla nakonec i přes své fyzické dispozice stejně utrum.

Dolph Lundgren vs. Sylvester Stallone (Rocky IV)
Tuhle bitku známe snad všichni. Rocky Balboa už se pomalu přesouval do boxerského důchodu, když mu ale sovětský bouchač Ivan Drago zabil kamaráda, tak se jednoduše musel vrátit a jít sám vybojovat vítězství ve Studené válce. Takhle to jednoduše lidi jako Rocky Balboa dělají.

O čtvrtém dílu téhle série si můžete myslet cokoliv. Ano, je jednoduchý, je vlastně dost blbý, prvoplánový a patetický. Ale funguje. Dnes sice Dolpha Lundgrena zná každý fanoušek akčních filmů a tenhle vyštudovaný chemický inženýr a údajně jeden z nejchytřejších herců planety brázdí regály videopůjčoven už nějaký ten pátek. Teď se mu sice v The Expendables: Postradatelní povedl tak trochu návrat, ale áčková hvězda z něj už nikdy nebude. Ani u Rockyho IV neměl své místo jisté, protože Stallone si na tuhle roli vybíral údajně z osmi tisíc uchazečů!

Nakonec ale zvolil dobře. Velikostní rozdíl není v tomhle případě sice tak markantní, Sly tu však hraje veterána, jenž je za zenitem a jediné, co ho žene v před, je snaha pomstít se. A proto na Sibiři tahá klády a zvedá hromady šutrů. Lundgren je tu za mlčenlivého charismatického padoucha a člověka, jenž je díky chemickým preparátům a steroidům skoro až dokonalý. Nakonec ale logicky stejně musí dostat v ringu strašnou nakládačku, protože zabil Apolla. Takže tak.

Ernie Reys Jr. vs. The Rock (Vítejte v džungli)
A teď si to trochu prohodíme, aby nebyli namakaní čtenáři naštvaní, že ve filmu vždycky dostanou po tlamě od třasořitek. Vítejte v džungli je béčko, které se na MovieZone pokoušíme propagovat, jak jen to jde. A minimálně já s Imfem bychom byli ochotni položit život za tvrzení, že jde o jeden z nejlepších akčních filmů jednadvacátého století. Minimálně po stránce choreografie.

Režisér Peter Berg natáčel akční scény přehledně, stylově, zpomaleně, originálně a zábavně. A nebál se dát před wrestlingovou hvězdu partu mrňavých brazilců, kteří umí lézt po stromech lépe než kdejaký opičák. A taky se umí rvát. Dwayne Johnson alias The Rock je tu za toho velkého, silného a hodného, takže by měl vyhrát a svým protivníkům, kteří váží tak o dvě třetiny kil méně než on, by měl logicky totálně naložit. Nestane se tak. Rychlík Ernie Reys Jr., jenž mlátil lidi už v Rudé Sonje, když mu bylo třináct let, se spolu s patou podobně stavěných pišišvorů jen tak nedá.

Bitka v džungli, ve které se na The Rocka řítí mrňaví rváči z každé strany a nakonec si s ním pohazují jako s kusem hadru, je i po těch osmi letech od svého vzniku dechberoucí. I když si to nakonec hlavní hrdina rozdá s Reysem Jr. na férovku a měl by mu alespoň v tomhle případě dát bez potíží na kokos, i tak je to jen těsně a Johnson vyhraje jen proto, že jsme v půlce filmu a on musí zmlátit ještě spoustu dalších lidí. Ernie Reys Jr. zvládá thajský box i Tae-Kwon Do a ještě se mu povedlo natočit rapové CD Asia`s Last Dragon. Umí se ohánět, má v sobě má energii, dravost, naštvanost a krom toho má i přes svou výšku zatraceně namakanou postavu. Bylo by hodně fajn, kdyby si toho zase někdo všimnul a on mohl opět někoho pořádně seřezat.

Xin Xin Xiong vs. Jean-Claude Van Damme (Double Team)
Jméno Xin Xin Xionga zná asi málokdo, je to ale člověk, který udělal pro akční žánr hodně. Patří mezi nejrespektovanější a nejšílenější kaskadéry, které kdy Asie světu dala. Občas si v nějakém tom filmu zahraje, obvykle ale nejde o role, v nichž by musel mluvit. Většinou stačí, když se s někým porve.

Tenhle mrňavý Asiat je totiž rychlý jako tornádo. Během své kariéry dělal záskok Jetu Li, ve třetím díle série Tenkrát v Číně si to s ním rozdal jako hlavní padouch a v dalších částech si zahrál úplně jinou roli, tentokrát kladnou. Porval se i s Donnie Yenem a podíval se i do Hollywoodu.

Tam ho ale málokdy dokázali využít naplno, protože existuje jen málo herců, kteří by jeho divoké choreografii mohli stačit. I tak se ale podepsal pod bojové scény u Mušketýra (ten film je hrozný, ale bitky jsou parádní) a Double Teamu. Právě tam se setkal na place s Jean-Claudem Van Dammem a režisér Tsui Hark, který s Xin Xin Xiongem pracoval několikrát i v minulosti, byl nejspíš na belgickou akční hvězdu pěkně naštvaný. Jinak se totiž jen těžko hledá důvod, proč by ho postavil proti tomuhle rychlonožkovi. Jejich vzájemná konfrontace je sice docela krátká, ale Van Damme v ní evidentně nestíhá a vyhrává jen proto, že byl v titulcích jako první. Krásnou ukázku výškové nesouměrnosti vidíme i ve scénách, kde se s někým pere Dennis Rodman. Když omylem sejme Van Dammea (jeho parťáka ve filmu), zachází s ním doslova jako s basketbalovým míčem. A o pár minut později někoho prostě popadne a prohodí stropním oknem. Ten film je vůbec dost zábavný, rozhodně se vyplatí oprášit. Ale zpátky ke Xin Xinovi.

Už dlouho jsme ale o téhle mlátičce neslyšeli. Hollywood opustil a v Asii kutí většinou filmy, které si k nám cestu nenajdou. Letos se však objevil po boku Jackieho Chana v historické akci Shaolin, tak snad o sobě dá zase vědět.

Každopádně velkých nebo rychlých borců se ve filmovém světě pohybuje obrovské množství, většina z nich však zazářila jen na chvilku a pak upadla do zapomnění. Tak to ale prostě chodí a i takový Dolph Lundgren donedávna mohl mluvit o štěstí, že se na něj fandové akčních béček ještě občas vzpomenou. Málokterý obr nebo rychlík se ale může opřít o to, že má ve své filmografii tak výrazného padoucha, jakým byl právě Ivan Drago. Pár z nich ale pořád ještě určitě čeká, až jim zavolá nějaký režisér, který bude potřebovat pořádně seřezat hlavní hvězdu. My čekáme taky.