Finanční krize stále trvá a jakkoliv jsou zmínky o ní neseny nelibě, setrvačnost změn, které přináší, pocítíme především v průběhu nadcházejícího roku. A i když se to někomu na MovieZone může zdát mimo mísu, věřte, že se nová pravidla dotknou i filmové tvorby. Samozřejmě ne té hollywoodské, která díky odklonu Američanů od dražších zábaviček a stále ještě doutnající 3D horečce, nerušeně vzkvétá (kolik vydělá sedmý Potter za první víkend v severoamerických kinech - 130 nebo rovnou 150 milionů?). Ve státem a dalšími subjekty podporovaných evropských kinematografiích se ale škrtá ostošest. Jak jsme na to my, v porovnání s okolním filmovým světem?

Česko

Z tuzemského Fondu na podporu kinematografie se hradí všechno možné - podpory filmových festivalů, modernizace kin, podpora produkce (natáčení) i distribuce hraných filmů a dokumentů. Ročně jde o slušný balík cca 300 milionů korun. Co se týče systému rozdělování jednotlivým filmům, ten jsme už probírali v blogu Jen tak si Trošku zahrabat. Tehdy jsme ovšem neřešili, odkud se peníze berou. Něco zaplatí návštěvníci kin z příplatkové jedné koruny ke vstupnému (ročně to dělá cca 12,5 milionu), občas vypomůže EU a hlavně do fondu přisypává ČT. Z koncesionářského poplatku ovšem nikoliv, jde o příjmy z reklam vysílaných na programech ČT. Každý měsíc stejně jako z příplatku ke vstupnému, tj. 12,5 milionu - ročně hezkých kulatých 150 milionů, což je podstatná část celkového majetku, kterým fond disponuje. A právě tahle část je teď v ohrožení. V rámci diginovely z roku 2007 je totiž ČT tohoto desátku v podstatě zbavena. Uměle byl sice prodloužen do listopadu 2011, ale nikdo neví, co bude pak. Spekuluje se o tom, že by chybějících 150 milionů měl dodat stát, ale při pohledu na napjatý rozpočet všech ministerstev je to spíš bláhová myšlenka.

Fond v případě potřeby hodlá omezit podporu festivalů (budou si muset poradit samy), ale nejvíc by samozřejmě trpěl počet podpořených projektů. V příštím roce fond trpět nebude a prostředky se nebudou nijak osekávat, ale Damoklův meč od České televize nad ním zlověstně visí. I rada fondu si to uvědomuje, ostatně snaží se na filmaře jemně pomrkávat zvýšením počtu účelových dotací, které jsou směřovány na tzv. divácké filmy (s odhadovanou návštěvností 2OO tisíc a víc). Troška a Poledňáková si mnou ruce, ostatním se pomalu přivírají dveře.

Ministerstvo kultury schválilo alespoň pobídky pro zahraniční filmaře (250 milionů teď, 400-500 do příštích let). To znamená, že někdo tu určitě točit bude. :)

Francie

Francouzi se bouří, že jim stát sebere na dotacích 175 milionů dolarů, které v rámci vládních škrtů putují jinam, ale ve skutečnosti si fond pro podporu kinematografie vylepší rozpočet skoro o deset procent, z letošních 800 milionů na cca 865 milionů příští rok. Jak to? Francouzi uvalili filmovou daň na prodej lístků, DVD, televizních práv, ale nově i na internetové služby a nechutně bohaté lidi. Díky tomu si fond polepší. Pomohly mu i rekordní tržby francouzských kin (nejlepší za posledních dvacet let). Luca Bessona tedy krize rozhodně nepřibrzdí.

Německo

Kromě národního fondu existuje celá řada regionálních fondů, které podporují zahraniční i domácí filmaře (Tarantinovi Basterdi nebo Wachowských Speed Racer si díky natáčení v německých ateliérech značně vylepšili rozpočet). Jde o stovky milionů eur, které by se ale brzy mohly ztenčit. Televizní stanice v Německu totiž podaly ústavní stížnost proti odvádění peněz do fondu a pokud uspějí, vyschne regionálním fondům jejich nejcennější zdroj. V posledních třech letech v rámci nenápadného boje klesl producentský podíl německých televizí na tuzemských produkcích ze čtrnácti na sedm procent. Televize by se rády odstřihly od filmařů úplně a natáčely si výhradně vlastní produkci. I státem podporované fondy, které půjčují převážně zahraničním filmařům (jsou to v podstatě velmi chytře vymyšlené pobídky) mají prozatimní datum spotřeby do roku 2012. Co bude pak nikdo neví. Německo ovšem bylo krizí poznamenáno snad nejméně z celé Evropy, takže spíš hrozí, že přibude víc televizních filmů na úkor těch s ambicemi probojovat se na festivaly. Tady musí zasáhnout stát, pokud chce, aby němečtí filmaři vozili domů Oscary.

Velká Británie

Ačkoliv vláda své občany ujišťuje o tom, že všechno zůstane při starém, a že jakékoliv kosmetické škrty pominou, jakmile se zaplatí olympiáda v roce 2O12, faktem zůstává, že stát zrušil UK Film Council a hodlá některé části britského filmového průmyslu zprivatizovat. Fond na podporu kinematografie bude mít v příštím roce poloviční rozpočet, ale 26 milionů liber ze státní loterie a 15 milionů pro Britský Filmový Institut (BFI), zůstává na plus mínus stejných hodnotách. Z obou zdrojů se platí většina britských produkcí. Výrazněji se snižuje pouze fond pro podporu britské kinematografie ve světě - cca o čtvrtinu. Rozpočet ministerstva kultury se ale do pěti let musí zkrátit o další třetinu a je jisté, že filmový byznys ještě pár ran schytá. Zatím se drží, částečně i díky úspěchům britských filmů a herců v zahraničí a především zámoří.

Itálie

Tady už se to bere hopem. Před třemi lety byl rozpočet na kinematografii 500 milionů eur. Pro příští rok se počítá už s pouhými 300 miliony eur, přičemž je fond ještě dlužen za loňský rok, takže částka se ještě o 50 milionů sníží, než přijdou první zájemci o grant. V ohrožení jsou navíc i pobídky pro zahraniční filmaře. Itálie je zavedla teprve loni, ale už teď hrozí, že budou pro příští rok schváleny s radikálními škrty, které odradí většinu producentů.

Rozpočet pro příští rok se krátí o dvacet procent na 86 milionů eur, přičemž v dalších letech přijdou další velké škrty. Největší průšvih ale je, že z nejrůznějších menších fondů místním filmařům úspěšně užírají větší ryby (Britové, Hollywood). Stát "naštěstí" omezil výši částky, kterou si může jeden projekt půjčit (1,5 milionu eur), ale to samozřejmě může u větších lokálních produkcí vést k potížím se sháněním peněz.