A moc se nesmějte, predátorský slovník možná není tak rozsáhlý jako ten klingonský, ale pár užitečných frází se v něm najde, a to včetně nadávek. My se ale budeme v článku věnovat spíš predátorskému způsobu života. Není ani zdaleka tak chudý, jak ho popisuje krátký záběr z AvP: Requiem, v němž sledujeme dva predátory na vysušené planetě, kterak v pyramidálním interiéru něco ťukají do počítače, načež jeden z nich odletí. Vypadalo to tam jak v obchodu Ikey těsně po vybílení, ale realita popisovaná komiksy, knihami a počítačovými hrami je přeci jenom o něco zábavnější. Když John a Jim Thomasové kdysi dávno predátora vymýšleli, zřejmě ani netušili kam až se jejich "pozemský Vetřelec" dostane.

Jako Vetřelec, ale chytřejší

Původní myšlenka byla mnohem starší než Scottův Vetřelec, ale právě tahle sci-fi klasika donutila bratry Thomasovy konečně pohnout zadkem a přesunout se od fantazírování k napsání scénáře. Prvního Predátora všichni známe, stejně tak vás nebudeme nudit popisem jeho výbavičky a zvyklostí, alespoň ne do té míry, která je popsána v Arnieho velehitu. Chytré bylo, že Thomasové svůj scénář poslali Foxům, tedy studiu, které Vetřelce produkovalo, a napsali na obálku něco ve smyslu "Vetřelec odehrávající se na Zemi, s hnusným, chytrým a technologicky vybaveným šmejdem". To se líbilo Joelu Silverovi, který scénář hned ukázal Arniemu, se kterým předtím dělal na Komandu. Zbytek je historie, která pevně položila základy predátořího univerza. Díky jedničce jsme se dozvěděli, že predátoři (ve skutečnosti se jejich rasa jmenuje Yautja, ale to není tak chytlavé) jsou lovci, rádi sbírají trofeje a mají cool vybavení, které jim umožňuje nejen efektivně šmírovat, ale také porcovat těla s přesností, jíž by záviděl i Jason Voorhees. Jejich inteligence je zjevně vysoká, i když poněkud přehnaně spoléhají na senzory, které jim dávají vrch nad lidskou obětí (nejde jen o různé módy vidění, predátoři mají nadlidsky zbystřený sluch a čich). Kromě toho jsou větší, těžší a odolnější než my - dovedou vyskočit do trojnásobku své výšky, spadnout bez újmy z desetinásobku a mají perfektní odhad vzdálenosti, umožňující driblovat v korunách stromů veverkoidním způsobem. A to jsme ani nemluvili o lécích, které pozemské pojišťovny nehradí.

Jsme pro ně zkrátka jen taková milá verbež. I tady ovšem predátor, alespoň ten slušně vychovaný, odlišuje základní kasty. Thomasové si vzali příklad ze samurajů (kodex cti) a afrických kmenů (trofeje), takže není těžké pochopit, jak predátoří duše funguje, ačkoliv v prvním filmu najdeme pouze jemné náznaky. Ženy predátor nezabijí, stejně tak slabé muže, co pro něho nepředstavují nebezpečí. Nutno ovšem říct, že ozbrojené holky do nepohody, jako je sniperka Isabelle z Predátorů, by to asi na roli slabšího pohlaví neuhrály. Když predátor identifikuje alfa samce vyhlédnuté skupiny lidí, pouští se buď do křížku s ním samotným nebo si ho nechává na závěr. To pak může dojít i na souboj pouze konvenčními zbraněmi (meče, nože, šutry, klády) nebo rovnou holýma rukama. To si i predátoři sundávají masku, která má i ochrannou funkci a poskytuje tedy nefér výhodu.

A v neposlední řadě jsme se dozvěděli, že predátor po prohraném boji umírá s velkým třeskem. Mohlo to vypadat jako zlomyslnost, ale ve skutečnosti to má dvojí funkci - zametení stop a přijetí svého údělu. I kdyby predátor přežil, nemohl by dál existovat s tou ostudou, že ho nějaká zvěř zastihla nepřipraveného. Proto u nich na planetě nemají žádné nemocnice. Jen ty lékárny.

Za bráchu a za vlast

Už první filmový Predátor jasně naznačil, že predátoří návštěva nebyla první ani poslední. Míru výletů téhle rasy naplno odkryly až komiksy, které se po premiéře vyrojily. Některé z nich se pak otiskly do přípravy filmového pokračování. Zejména komiks Predátor: Betonová džungle, v němž si predátor přihřívá polívčičku ve válce drogových gangů (což jsou v podstatě takové kmeny - a ten nejsilnější určitě stojí za pozornost, ne?), jen krátce po událostech filmové jedničky. Návaznost v komiksu je dokonce tak těsná, že po stopách mimozemšťana se vydává bratr Arnieho postavy z filmu. V případě pokračování se dalo teoreticky počítat s tím, že je to dvojče, takže by si Arnie mohl znovu zařádit. V devadesátém už byl ale příliš velká hvězda a přechod do industriálních kulis se mu moc nelíbil. Nakonec nevyšlo ani jeho angažování do menší role, takže se scénář přepsal a hlavním protivníkem se stal policejní důstojník Danny Glover. Tím mimochodem začalo zeslabování hlavních protagonistů, které úspěšně pokračovalo i v AvP sérii. Adrien Brody sice v Predátorech posiloval, ale jsou to svaly malé a i v posledním záběru, když si zase oblékne šaty, je jasně vidět, že má blíž k Paris Hilton než k Arnoldovi. Takže nakonec spíš plichta.

Ale zpátky k lepším včerejškům. Komiksy predátoří mytologii vystřelily směrem ke hvězdám. Policajt Schaffer, Arnieho brácha, v nich udělal slušnou kariéru a úspěšně s predátory vytíral podlahu hned v několika epizodách. Prozkoumávaly se i historické návaznosti (viz níže) a vy si můžete tyhle kořeny celkem snadno omrknout, protože loni vyšel Predátor OMNIBUS. Je to tlustá bichle, v níž kromě Betonové džungle najdete to nejpodstatnější pro plynulý rozjezd po predátořím světě. Je to větší maso než všechny filmy dohromady a informační hodnota je nesporná. Snad vyjdou i další díly. Když to šlo s Vetřelci (u těch už jsou k dispozici omnibusy dva), musí se dočkat i jejich největší "kamarád".

Lovci vs. trubci

Jak to vlastně s vetřelci a predátory bylo? Režisér druhého Predátora, Stephen Hopkins, dal jen tak z legrace vetřelčí lebku do výkladní skříně predátořích trofejí. Do skříně na kterou narazí Danny Glover při toulkách po mimozemské lodi. Byl to jen žertík, umožněný tím, že Foxové vlastnili obě licence. Hopkins ve skutečnosti kladl mnohem větší důraz na to, že Glover dostane za odměnu od party starších predátorů starožitnou pistoli. Kromě zjištění toho, že predátoři často loví ve skupinách, to byl definitivní důkaz toho, jak dlouho na Zemi operují. Toho se hned chytly komiksy, rozpínající se teď časově od pravěku až do pátého tisíciletí. Hlavně se ale rychle začaly rojit crossovery s vetřelci. Díky bezbřehé fantazii črtačů jsme zjistili, že predátoři si vetřelce pěstují jako mravence/včely v odlehlých koloniích. Prostě jim ukradnou vetřelčí královnu, někde jí nacpou prášky na spaní, aby ji pak mohli probudit, když je čas uspořádat velký lov. To byla ostatně ta nejzajímavější část filmového AvP. Než to všechno začalo jít k čertu.

Lov vetřelců nebo chcete-li xenomorfů je pro predátory tou největší zkouškou. Lidi jsou fajn - oproti mimozemským mravencům disponují vlastní, nikoliv kolektivní inteligencí. Jsou ovšem příliš křehcí, potřebují zbraně a predátoří maskování je pro ně oříškem. Vetřelci oproti tomu predátory vidí za jakýchkoliv podmínek a jsou mrštnější než oni. To z nich dělá zajímavou kořist, ideální ke skládání zkoušky dospělosti. Tento aspekt je zkoumán hned v několika komiksech a také v herní sérii AvP. Při soubojích s vetřelci nemá predátor k dispozici příliš přirozených výhod, což činí lov obtížnějším. I proto občasná zkouška dospělosti s lidskou kořistí často probíhá bez zneviditelnění, které je považováno za jakousi formu cheatování. Ostatně mladí lovci si brnění s vychytávkami a helmu s extra módy vidění musí zasloužit. Mladý predátor tak na tom často není o nic lépe než lidský lovec - bez laserového kanónu, termovize a neviditelnosti mu zbývá jen fyzická nadřazenost. A to často nemusí stačit.

Vrcholnou trofejí byla v dřevních dobách predátořího univerza logicky vetřelčí královna. Když dala zabrat i Ripleyové, musí to být rovnocenný protivník. A její pohlaví s tím nemá co dělat. Její lebka je za deset bodů a roční členství v golfovém klubu.

Rádi sejmou kohokoliv

V komiksové rovině se predátoři začali šířit nejen geograficky, ale zasáhli i do sousedních sérií. Tady někde se začal Thomasovic odkaz vymykat kontrole. Příběhy zasazené na Zemi v různých érách (občanské války, světové války, historická období) byly cennými přídavky, stejně jako rozšiřování mytologie na planetárních koloniích někdy daleko v budoucnosti. Jenže pak predátor začal šlapat do zelí kromě vetřelců i Batmanovi, Terminátorovi, Soudci Dreddovi nebo Tarzanovi. Vrcholem je pak Superman, jenž musel být oslaben tajemným krevním virem, aby se jeho síla srovnala s mocí predátora. Jsou to všechno moc pěkné komiksy, ale ze zkratek a oslích můstků, kterých je často potřeba k nastolení rovnocenných podmínek, jednoduše přechází zrak. Ten úplný základ, vysvětlující vztahy mezi predátory a vetřelci, si můžete dopřát v dalším z lokalizovaných omnibusů (Vetřelci vs. Predátor Omnibus).

Ten dělá to a ten zas tohle

Zejména z komiksů pak lze vyčíst kastovní systém predátořích příslušníků, tedy něco, čím se velmi vzdáleně inspiroval AvP: Requiem. Zjednodušeně řečeno se predátoři dělí na muže a ženy. Žena je doma a drží kasu, muž cestuje, dobývá a loví. Tak to všichni známe už z Lovců mamutů, stejně tak dělení na zelenáče, mladou krev, bojovníka a náčelníka, které více či méně kopíruje indiánskou násobilku. K zařazení do společnosti musíte někoho skolit. Za to dostanete tetování, uznání starších a časem možná i manželku. Pro mnohé je to trudný život, a tak není divu, že si občas z nudy jedou zalovit mimo "povinné mise". Vezmou kabriolet, nakopnou ho směrem k Zemi a tady uloví pár nicnetušících oveček. Nemyslete si, predátoři umí být pěkné potvory. Když mají den, klidně útočí na slabší kusy a prostě si to jen tak užívají. Nečestné jednání však může vést až k vyvržení ze společnosti. Za takovými uličníky (nebo hříšníky, jimž se situace trochu zvrtla) jsou vysíláni pátrači. Jde o zkušené predátory, kteří mají za úkol zamést stopy, zlikvidovat následky a případně i zajmout či usmrtit provinilce. Boj predátora s predátorem by mohl být pověstnou třešinkou na dortu, kdyby neexistovalo něco ještě zábavnějšího.

Hybridní ohon

Už ve Fincherově třetím Vetřelcovi jsme mohli vidět, že facehugger může naklást vajíčka i do jiných než lidských schránek. A že výsledky mohou být docela sexy. Vetřelec vylíhnutý z predátora - Predalien - představuje zvláštní hrozbu. Je hnusný po mamince a silný po tatínkovi. Má dredy, obří sílu a docela mu to pálí. Narodil se na stránkách komiksů, ale do filmu se dostal až v předposledním predátořím dostaveníčku - AvP: Requiem. Je mimochodem zajímavé, že když Predalien někoho oplodní (což zvládá sekundárním ústním otvorem), z lidského nebožáka už se klubou zase klasičtí vetřelčí trubci, postrádající už predátoří znaky. Zřejmě i proto predátoři tyhle levobočky velmi rychle loví, aby nenatropili příliš ostudy. Vzhledem k jejich síle a odolnosti jsou na tyto mise povoláváni nejlepší z nejlepších.

Predátoři z lidských řad

Rodriguezův a Antalův příspěvek (Roberta do toho pletu pořád přednostně, skoro je mi před maďarským režisérem stydno, že ho podvědomě odkládám na druhou kolej) přináší celou řadu novinek, ale je otázkou nakolik se jedná o rozšiřování mytologie a nakolik o úmyslné matení diváků. Angažování predátořích psů, jenž mají kořist vylákat a rozdělit, je roztomilý detail. Při takhle organizovaném lovu to skutečně dává smysl a upomíná na zásady myslivosti. Ale co Lelandova zmínka (SPOILER? Možná... ale na samotný děj má jen pramalý vliv, takže je na vás, jestli budete číst dál, pokud jste film neviděli) o dvou rasách, které se navzájem nenávidí? Připomíná to trochu různé druhy mravenců, ale vezmeme-li v potaz dosavadní a velmi bohatou sbírku komiksů, zní to spíš jako chybný odhad. Z děje se dá vytušit, že jsme svědky regulérního lovu, v němž si mladí žáci osvojují základní schopnosti. I proto je Mr. Black - hlavní predátor - větší než ostatní. Vysvětlit se dá i jeho tmavá pleť - predátoři jsou obvykle žlutí s černými skvrnkami. Ty se postupem času zvětšují a ve stáří jsou tak predátoři mnohem tmavší (tento fakt ovšem nebyl zohledněn ve finále druhého Predátora, kde starší predátoři prostě jen staře vypadali). Buď je to tedy Lelandův neúmyslný omyl a spoutaný predátor byl jen ztrestaný žák, který se chtěl v závěru učiteli pomstít za to, že z něj udělal návnadu, nebo... tu opravdu máme dvě rasy predátorů. To by ovšem stavělo na hlavu vše, co jsme posledních třiatřicet let slýchali. Myslím, že takovou věc by si Rodr... Ant... debutující scenáristé Finch a Litvak nedovolili. Takže to berme tak, že Leland byl trochu na hlavu. Tomu ostatně není těžké uvěřit.


A dál?

Predátoři za první víkend v amerických kinech vydělají (podle posledních odhadů) cca 28-30 milionů dolarů. Pokud se podobně úspěšně rozeběhnou i po Evropě a Asii, můžeme očekávat další díl. V tomto případě by mu neublížil ani přechod na video, ani kompletní výměna hereckého obsazení, takže šance jsou nemalé. Na komiksovém bojišti už je sice deset let klid, ale momentálně vychází prequel k filmu (nazvaný též Predátoři) a Dark Horse chystá k dvacátému výročí AvP komiksů novou story z Jižní Afriky. To by mohlo oživit hlad po komiksových dobrodružstvích predátorů. Filmovým Predátorům by pak k další existenci mělo při skromném rozpočtu (40 milionů) stačit cca 150 milionů celosvětových tržeb. Recenze mají slušné, takže by se u Foxů snad zas tak moc neošívali. A z posledního záběru Antalova filmu je patrná chuť ve šlépějích, značených lidskou i fosforeskující krví, pokračovat.