Pochvaly a pohlavky si získaly na frekvenci MovieZone FM docela slušnou popularitu, proto nastal čas oprášit jejich formát a vyrukovat s ním mezi písmenka. Systém zůstává stejný. Jednou za měsíc (či dva, či tři...) budeme rozdávat červené a černé puntíky, na vás bude s námi souhlasit nebo hlasitě protestovat. Takže... kdo nám padl do oka tentokrát?

Cival

Pochvala: Spielberg tápe, MGM ničí dychtivě očekávané projekty a schopnější studia častěji produkují zbytečné sequely než pokračování, která bychom chtěli vidět. Naštěstí rozum občas vyhraje a moje fandovské já se může tetelit blahem, že přijde další nášup tam, kde přijít má. S Kick-Ass 2 to ještě může dopadnout všelijak (navíc zopakovat překvapivost prvního dílu se podaří jen těžko), ale vyhlídky na [REC] 3 a [REC] 4 mě naplňují obrovským optimismem i geekovskou nedočkavostí. Tahle série už ukázala, že zná mnoho způsobů, jak rvát koule. Rád se v příštích měsících nechám poučit o spoustě dalších. Nej zpráva jara.

Pohlavek: V jednu chvíli letěly nahoru ceny domů, pak náklady na pohonné hmoty, potom zdražovaly potraviny. Poslední rok se ale inflace soustředí výhradně na lístky v kinech, což je malá tragédie. Šroubování cen šlo pochopit u „poctivého 3D“ Avatara nebo v IMAXech, ale chodit na falešnou trojrozměrnou projekci a vypláznout za lístky pro jeden pár 450 kaček, sakumprásk bez občerstvení, to bych nazval plíživou zlodějinou. Jasně, šlo si to uvědomit už v zimě, ale tehdy ještě nebylo tolik evidentní, že se do 3D budou blockbustery tak směšně přešívat a že se bude stovka doplácet na Souboj Titánů nebo blitkoidního Garfielda. Přesně to ukazuje Shrek, za kterého se v zámoří platí i dvaapůlkrát tolik, co se dávalo loni – z osmi dolarů skočili pokladníci na dvacet, a jen kvůli nedokonalé prostorovosti nastavovaného animovaného kastrátu.

imf

Pochvala: Dolph Lundgren je borec. Za posledních deset let sice natočil stejně odpadů jako Van Damme a Seagal (zhruba), ale nechal se ukecat k Expendables, sám si svoje béčka režíruje (takže ušetří hanby minimálně jednoho dalšího člověka) a má pořád svůj styl. Vrásky možná na jeho tváři zanechaly víc stop než u konkurence, ale měli byste ho vidět, když uváděl švédskou písničkovou soutěž (vlastně můžete TADY). Roztočil to takhle Van Damme, když přijel na českou Miss? Myslím, že ne, Tíme. A teď tomuhle 80s souboji nasazuje korunu nové vydání Empire, kde oba borce redakce vyzpovídala pod recenzí Univerzálního vojáka 3. Klasické otázky "Do jaké nejdivnější věci jste kdy kopnul?" nebo "Co byste udělal, kdybyste potkal naštvaného medvěda?", ale i to se dá zkazit, pokud nemáte den nebo jste pod parou. Van Damme trpěl kombinaci obojího, takže na první otázku odpověděl "Člověk je mírumilovný tvor, neměl by vyhledávat konflikty. Raději by si měl s tím druhým promluvit" a druhou zahodil filozofickou reakcí o tom, že by se medvěda pokusil pochopit, a že je to jistě vyděšené zvíře, které jen potřebuje zjistit, že mu nehrozí nebezpečí. A Lundgren? Nejdivnější věc, do které kdy kopnul je prý Grace Jones (mužná mulatka z Conan Ničitele a mj. Lundgrenova expřítelkyně) a co s medvědem? Vyprázdnit do něj zásobník z Desert Eagle. A pak se začít shánět po dalších nábojích. Je to prostě bůh....

Pohlavek: Plakat nad čím dál tím větším počtem sequelů nemá cenu, ale teď už to vážně vypadá, že JAKÝKOLIV sequel má smysl, i kdyby se na něm mělo vydělat jen pár drobných. Na rozdíl od nových námětů je tu totiž jistota divácké základny. Proto jsme v šoku, že někdo stihl natočit Nanny McPhee 2, Vesmírné opičáky 2 nebo uvažuje o další Cestě do středu Země. Ani když někdo pojmenuje film The Final Destination, nemusí to nezvratně znamenat, že sérii opouští. Pakl stodolarovek je prostě nejvyšším principem přes který ani vlak nejede. Osobně by mě zajímalo, kolik ohně a síry se sneslo na Stallona, když producentům řekl, že na pátého Ramba kašle. Víc takových, ať zbude víc místa na neotřelé nápady. V tom nejmainstreamovitějším Hollywoodu to totiž vypadá, že originální scénáře prosadíte jen za odměnu, ve chvíli kdy natočíte opravdový hit (viz Nolanův Dokonalý trik a Inception). Je to smutná matematika.

KarelR

Pochvala: Nebylo to ani trochu krucip*delní, a děkujeme za to. Moje pochvala je pro Zdeňka Pohlreicha a celý tvůrčí tým pořadu Ano, šéfe za to, že dokázali v české kotlině vyrobit něco, co jsem byl ochoten týden za týdnem dobrovolně sledovat. A dokonce jsem se na to i těšil. Nestalo se mi to už drahnou řádku let (doma v televizi ani nemám „televizi“), a vážně mi teď budou chybět výlety za přítelem kečupem a sýrovými krustami, bez nichž bychom však nikdy nemohli ocenit Zdeňkovy neochvějné hláškovací a výrazové schopnosti. Skončit se ale má v nejlepším, a to se s nabitou třetí sérií podařilo na jedničku. Takže ještě jednou díky, snad se těch pár upřímně míněných rad dostalo ke správným lidem a v restauracích na nás bude útočit víc zdravé stravy, než kdy předtím. A jestli ne, alespoň víme, jak se u toho tvářit a co na to říkat.

Pohlavek: Tvůrcům How I Met Your Mother za to, jak se jim do pěti let podařilo zlikvidovat šance na druhé Přátelé (víte, jak to myslím). Ted a jeho banda se měli touhle dobou hrabat ke svému vrcholu, místo toho ale zažili kvalitativní sešup, o jakém se po prvním sérii asi nikomu nesnilo. Barney skoro přestal být vtipný, vztah Marshalla a Lilly jede tak nějak na setrvačník (ačkoliv se nám poslední díl snažil tvrdit opak), a Tedovo hledání matky je vlastně to úplně poslední, co se v seriálu řeší. Místo toho se sází na čím dál tím větší pitomosti (díl se snoby měl sice Petera Bogdanoviche, ale… kolik lidí toho člověka zná, a co měl proboha znamenat ten zbytek?), a záblesky té staré „Matky“, kdy se trefně a zábavně řešily věci ze života, se objevují jen velice sporadicky. Zkrátka a dobře se přidávám k davu, kterému došla trpělivost, a u startu další série dost pravděpodobně nebude. Low five…

Mr. Hlad

Pochvala: Dnes se o každém třetím seriálu říká, že je to klasika nebo legenda, na většinu se ale obyčejně do roka zapomene. Útěk z vězení dnes už nikoho nezajímá, konec Hrdinů prakticky ani diváci, kteří řvali nadšením u první série (byl jsem jeden z nich) nezaznamenali, ale dvě opravdové legendy to nedávno zabalily. 24 hodin změnilo do značné míry tvář televizní zábavy a Ztraceni se stali fenoménem, který jednu dobu řešil snad každý. Tohle jsou opravdové legendy a obě dvě se dokázaly se svými fanoušky rozloučit velmi stylově. Takže díky za ně i za těch osm, respektive šest sezón. Stály za to.

Pohlavek: Pohlavek tentokrát nepůjde k nikomu konkrétnímu, ale spíš k situaci na našem trhu s DVD. Fakt, že trafikový prodej filmů zničil většinu časopisů a likviduje půjčovny, není v podstatě problém filmového fandy, který je rád, že ušetří a může si domů donést více či méně kvalitní film za cenu dvou piv. Když se ale člověk podívá na nabídku, má pocit, že je něco špatně. Trh je přesycený a snaha prodat cokoliv za jakoukoliv cenu je vidět hned na první pohled a je to otravné. Zlaté edice, Hvězdné edice, Oscarové edice i Edice akčních hrdinů (s Michaelem Dudikoffem na obalu) naznačují, že nic lepšího už ani nemá cenu hledat. Když se však v některé z těchto edic objeví nový hit s Lou Diamondem Phillipsem nebo Shannon Doherty, má člověk pocit, že si z něho někdo dělá srandu.

st39.6

Pochvala: Nejraději bych dvakrát pohlavkoval (podruhé za tohle), ale pravidla jsou pravidla. Chválu posílám (dost nezvykle) Danielu Coxovi za jeho apelování na zapínání bezpečnostních pásů pomocí reklamy "Embrace Life". Reklam s dobrým nápadem není nikdy dost, tahle navíc hraje na emoce, což mi naprosto vyhovuje. Vlastně to na mě funguje podstatně lépe, než nějaká mimina rozflákaná na předním skle automobilu. Hlavně je to důkaz toho, že dobrá reklama může fungovat i v jiné, než jen v prvoplánové rovině. Pásy si zapínám pokaždé, kdybych to ale nedělal, dal bych spíš na reklamu, která na to jde chytře, než na předražený rádobydoják, který je ke všemu natočený obvykle dost lacině.

Pohlavek: Většině hollywoodských studií. S majitely kin mají dohodu, že se filmy neobjeví na Blu-rayi nebo na DVD dříve než za čtyři měsíce od premiéry (i když se často objevují výjimky), teď ale hodlají vyrukovat s něčím, co by mohlo zatlouct další hřebíček do rakve kinosálů. Chtějí poslat premiérové filmy takřka rovnou do našich domácností. Sice s třicetidenním odstupem, což je daleko za prvními dvěma týdny (kdy jsou tržby ve Státech zpravidla nejvyšší), i tak z toho ale majitelé kin nemůžou být vůbec nadšení. Koncept "home theater on demand" by měl do našich domácností za $20-$30 dostat filmy ve vysokém rozlišení ještě v době, kdy budou v kinech. Začne to menšími produkcemi, přítomnost většiny majors ale dokazuje, že pokud se projektu bude dařit, časem se v něm začnou objevovat i velkofilmy. Jistě, jsou snímky, které je lepší sledovat v klidu domácího kina (pokud to kino za něco stojí), máloco ale umí v obýváku napodobit zážitek z kina klasického. Warner Bros., Disney Studios, Universal Pictures, Sony Pictures, Paramount Pictures a Twentieth Century Fox každopádně hodlají na přelomu roku 2010 a 2011 službu rozjet a to velmi pravděpodobně mimo jiné povede k dalšímu zdražování vstupenek...

Shushika

Pochvala:  Vloni to byly režisérka Zuzana Špidlová-Kirchnerová s krátkým filmem Bába a Helena Třeštíková, letos dítě noci, scenáristka Irena Hejdová se scénářem podle románu Petry Hůlové Paměti mojí babičce. Vypadá to, že Češi (tedy spíše Češky) se začínají zabydlovat i na nejprestižnější z evropských filmových přehlídek, kde po nás v uplynulých dekádách nikdo ani neštěkl (čest Reifově Posteli). Vždycky jsme jen tak slintali za branou a ptali se, kde je chyba. Ať už byla na vině skutečnost, že jsme tamní „vybrané“ společnosti, která si potrpí na jistou rafinovanost podání, neměli co říct a nebo nedostačovali technicky, dnes už se alespoň ví, že tady na Východě existujeme. Možná se z toho nevyklube žádná obdoba rumunského zázraku, ale považuji za nutné to vypíchnout, protože spojení Češi - Cannes je dosud méně běžné než třeba Češi – hokej. Premiérovat v Cannes novinky, jak to pár tvůrců, kteří tam mají tak říkajíc předplaceno, praktikuje, není žádné velké umění. Dostat se ze strouhy do rybníka, umění je. A mimo jiné: těším se i na ten film. Tak ho, prosím vás, nezvorejte.