Přiznejme si to, během let jsme každý druhý ušetřený peníz nalili do úhlopříček, decibelů a místo stříbrných lžiček šetřili na pozlacené kabely. Máme kino doma, kvalitnější než kdykoliv předtím (až s nástupem Blu-ray disků se konečně vyrovnaly možnosti vizuálního vjemu v případě promítání na velké (130 cm a víc) úhlopříčky), ale protože větší je lepší, pořád chodíme do těch velkých, kde plátno nekončí, repráky nemají strop a sousedi zoufale netlučou na stěny. A občas se k dobru přihodí jeden rozměr, i když ani to už nebude na podzim multiplexovým trumfem. Skutečností však zůstane to, že i lidé s kvalitním domácím kinem rádi chodí do toho veřejného - a není to vždy kvůli možnosti vidět film dřív - má to prostě pořád svoje kouzlo, sociální rozměr a je to symbolickým vyvrcholením natěšenosti na film, o kterém slýcháte dlouhé měsíce předem. Jenže... někdy se prostě můžete snažit sebevíc a vyvrcholení nepřijde. Co s tím?

Neuděláte s tím nic. Neexistují na to prášky, doktor neví a kamarádů se nebudete chtít zeptat. Naštěstí jsme tu my. Za všechno mohou filmoví distributoři, ač mnohdy hnání svými evropskými centrálami. Každý týden skládají a rozebírají svůj distribuční plán - posouvají, přihazují, škrtají, rozmýšlejí, znovu přihazují a škrtají, tentokrát už definitivně. U českých filmů jsou posuny naprosto běžné - průměrné zpoždění od původního záměru až k premiéře je půl roku, ale jsou tu i větší trvalky. Třeba na novou Saxánu čekáme (naštěstí) už několik let. Tady za to ale mohou samotní filmaři, kdežto u zahraničních věcí je tu výsledek ekonomické strategie, případně politikaření ohledně toho proti čemu film nasadit, případně jestli se na něj nevykašlat, když v době premiéry všichni odjedou na prázdniny - narozdíl od těch amerických totiž čeští distributoři věří, že červenec a srpen jsou zkázonosné měsíce, kdy děti odjedou k moři, rybníku nebo prarodičům.

Poslední pětiletka naštěstí do podobných stigmat nadělala solidní díry, zejména proto, že Hollywood se snaží své produkty distribuovat co nejrychleji v co největším počtu zemí, aby se dolary sypaly, ale pořád najdeme pár letních filmů okupujících zářijové a říjnové pozice. Pokud je letní sezóna silná, přijdou tihle opozdilci k chuti, ale to zřejmě nebude letošní případ - červen a červenec distribuce vyspravila odsunem zajímavých filmů z jarních pozic (Zelená zóna i Bez soucitu měly mít původně premiéru už v dubnu) a z léta už není co odsouvat, protože by vzniklo vakuum. Dnešní článek se ale týká spíš filmů, které byly odsunuty na neurčito a posléze potupně vyšly na DVD.

Proč o nich mluvit teď? Protože je v kinech Garfield 3D, ze kterého přímo křičí, že ho Mark A.Z. Dippé (kdysi dávno režisér Spawna, původní profesí trikař) natáčel rovnou na video, ale ještě mnohem spíš pro televizi. Jenže Garfield je oblíbený a dá se propašovat nejen do kin, ale i do KFC. Jen nevím, z čeho bude dětem hůř od žaludku, zvlášť pokud vyrazí na 3D verzi, která dělá z celovečeráku renderovaného v nějakém obstarožním enginu pro zlobivé videoherní skákačky, nepřehledný mišmaš fórků a trapností. Garfield 3D zkrátka zabírá tlustým kočičím panděrem místo, které mohl vyplnit dobře tucet jiných filmů. Namátkou? Remake Noční můry v Elm Street nebo ujetá pocta ještě ujetějším béčkům jménem Bitch Slap.

Oba zmíněné filmy byly zrušeny v posledním týdnu. Zatímco u Freddyho je těžké vysledovat příčinu (v USA film bodoval a u nás střihorukého zabijáka pamatuje poměrně dost lidí), Bitch Slap chápeme v kontextu pecky pro příliš specifické publikum. Prostě geeky a nadržence. Podobné delikatesy mají vůbec v přehledu premiér jepičí život. Černýho Dynamita taky dvakrát posunuli a zrušili, než se dočkal premiéry. Sice se zpožděním a v hrstce kopií, ale lepší než drátem do oka.

Každoročně se do naší distribuce takové dva tucty filmů nepodívají. Jsou to filmy, které znáte a slyšeli jste o nich. Filmy, které se objeví na přehledu Unie Filmových Distributorů, a pak z něj po pár dnech, týdnech či měsících zase tiše zmizí. Přehled se nearchivuje, takže zpětné dohledávání je obtížné. Některých škatulat si všimne jen člověk, co přehled pravidelně odebírá.

Věděli jste třeba, že měl do českých kin zamířit Rodriguezův dětský film Shorts (Prckové), romantiky I Love You, Beth Cooper nebo She's Out of My League (Na tuhle nemám)? A co akčňák Armored (Ozbrojení a nebezpeční) či horor Sorority Row (Spolek nemilosrdných)? Všechny tyhle "pecky" to vzdaly a s mírným zpožděním se objevily na DVD. Jistě, jsou to ve většině případů béčka a mnohdy nám nemusí být líto ani průměrných áček (Rok jedna, Víla Zuběnka), ale společným jmenovatelem je to, že průměrný návštěvník kina o zákulisních tanečcích nemá tušení. Samozřejmě se ale najdou výjimky, které během návštěvy oblíbéného biografu vyvolávají kroucení hlavou do všech světových stran.

Jednu kapitolu tvoří filmy, které se odpromítají na nějakém festivalu a je přislíbena jejich následná kinodistribuce. Tak to dopadlo např. s Maxem a maxipříšerkami, Internationalem (Febiofest) nebo 500 dny se Summer (Fresh Film Fest).


Pak jsou tu filmy, ke kterým distributor pošle do kin papírové stojany, občas i s vytištěným distribučním datem. Takhle nás v kinech strašila holčička z Orphan a z druhého kouta naopak sváděla roztleskávačka Megan Fox z Bacha, kouše! Obě se snažily marně a čekal expresní vlak na DVD.

Případem extrémního zklamání (jak u koho) jsou pak filmy, které se probojují přímo do sálů ve formě traileru a lákají na konkrétní datum. Zřejmě nejsmutnější ukázkou byla Ritchieho RocknRolla, která se hrála snad ještě dva týdny před premiérou, kdy v kinech visely plakáty a vše bylo připravené. Britští gangsteři ale nikdy nedorazili, stejně jako policajti z thrilleru Pride and Glory (Hrdost a sláva), Matt Damon jako Informant! (Informátor!) nebo prokletá Kristen Bell z When in Rome (Stalo se v Římě).

A je toho ještě mnohem víc... The Soloist (Sólista), Ninja Assassin, Amelia a... a... Děsnej dupák. Možná za posledního půldruhého roku moc důvodu k oplakávání nenajdete, ale co když se podíváte hlouběji... na jaký film jste čekali marně, jakou hitovku, co šla rovnou na video, byste chtěli vidět na stříbrném plátně? Pochlubte se... tady totiž, narozdíl od vesmíru, někdo uslyší váš křik.