Už zítra do kin (těch evropských, Amerika si musí ještě týden počkat) vystartuje druhý Iron Man. Blockbuster klasických rozměrů s bombastickou akční kampaní a předloňskými výsledky, které naznačují, že letošní otvírák sezóny si potyká se stamilionovou hranicí už první víkend. Peníze jsou na Iron Manovi 2 vidět, o tom není sporu, ale když si poskládáme obrázek ze starších zpráv a vyjde nám, jaké almužny dává Marvel hercům, čekal bych, že se víc peněz, nasypaných do samotné produkce, nějak výrazněji projeví. Buď si pořád ještě novopečený hollywoodský hráč část rozpočtů někam chytře odlévá, nebo s nimi nenápadní režiséři neumějí pracovat.

Je to případ malého francouzského režiséra akčňáků Leterriera, spíše komedianta Favreaua a konec koncu i dramatika Kennetha Branagha (Thor). A Joss Whedon u Avengers? To vypadá na další snahu ušetřit peníze. Je to dobrá taktika, pokud máte režiséra, co je schopen za pět padesát udělat vizuální orgie i ze záběrů loutkového divadla, ale Guillermů Del Torů běhá po světě málo. Nešetří Marvel na nesprávném místě? A proč vlastně šetří?

S odpovědí na druhou otázku si lámalo hlavu víc lidí a to přesně do minulého čtvrtka. Tehdy totiž vyšlo najevo, že Marvel se nehodlá spokojit se dvěma comicsovými blockbustery ročně. Chtěl bych jich třeba i pět. Jak toho ale dosáhnout?

Dalším škrtovstvím! Tentokrát ale relativně promyšleným. Už v Iron Manovi 2 si všimnete, jak moc prostoru se věnuje budoucímu propojování hrdinů. Nick Fury mluví v hádankách, objeví se hned dvě rekvizity z Avengers, mihne se tu Black Widow a vůbec se tu hodně naznačuje, že tohle všechno je jen střípek. V nestřežených chvílích to film oslabuje, ale je to jednoznačný důkaz toho, že to Marvel s budováním obří mytologie myslí zatraceně vážně. Co jiného byste čekali od kravaťáků, co sedí na truhle, v níž se tísní přes deset tisíc superhrdinů? Méně je někdy více... ale více se dá pořídit za méně.

Marvel totiž oznámil, že zatímco hlavní postavy Avengers (Iron Man, Hulk, Captain America, Thor) považuje za jakési vlajkové lodě, které budou plodit blockbusterové tržby a vesele sequelovat a crossoverovat (radši si ten slovník vezměte k ruce hned, ještě ho budete potřebovat), přebytečné peníze půjdou nikoliv sirotkům do Afriky, ale na produkci dalších, podstatně menších snímků.

Tenhle indie label s rozpočty 20 - 40 milionů bude fungovat jako líheň méně znamých hrdinů a vykrývka vedlejších postav. Zareagují diváci kladně na Black Widow? Budiž, natočíme její origin jako stylové akční "béčko" za čtyřicet milionů. Se správným castingem a týmem za kamerou to nemusí být bolestivý kompromis. Stačí se podívat na Kick-Ass, The Losers nebo Scotta Pilgrima. Všechno to jsou filmy s rozpočtem do třiceti milionů, částečně oprostěné od diktátu toho, co se smí nebo nesmí v blockbusterovém rybníčku. Neočekávají se od nich obří tržby a proto mohou být věrnější předloze a drzejší vůči divákovi. Tohle větvení světa filmových comicsů nabírá na síle už několik let. A Marvel zjevně nechce být pozadu.

Abychom si ujasnili, jak trnitou cestou se doposud žánr ubíral, musíme se vrátit o nějakých dvacet let zpátky. Tehdy byly filmové comicsy pověstnou horkou bramborou. Spider-Man, Superman, X-Meni, Fantastická čtyřka... všechny tyhle pecky se motaly v preprodukčním pekle, protože se do nich nikdo nechtěl pustit. Superman si vlastní kariéru pokazil čtvrtým dílem, což bylo něco k čemu se Batman s dopomocí Joela Schumachera teprve propracovával. Akční filmy měly pořád ještě tah na bránu, svalovci byli žádaní i bez latexových trikotů, a tak zůstavali superhrdinové v potemnělých krámcích s divnou obsluhou.

V roce 1997 se konečně začaly věci trochu hýbat, ale ne úplně správným směrem. Batman a Robin byl obří průšvih, Spawn byl miniaturní a originální, ale taky průšvih a neúspěšnějším comicsem všech dob se stal film, o jehož comicsové předloze skoro nikdo nikdy neslyšel. Totiž Muži v černém.

Napřesrok se naštěstí o comicsy začalo zajímat víc lidí. V nízkorozpočtovém ranku narazil na zlatou žílu (doslova) Blade, Bryan Singer s přemýšlivějšími X-Meny odstartoval éru comicsových blockbusterů menší ráže. Tady pak pokračovaly Hellboy, Sin City, 300, Wanted, částečně i Constantine nebo Fantastická čtyřka (díky skromnějším rozpočtům, než bývá obvyklé). A samozřejmě přišel Spider-Man - film, který comicsům umožnil definitivně vyšachovat chřadnoucí akční žánr a vyhradit si pevné místo v každoroční trhákové skladbě. Rozpočty těch nejdůležitějších comicsů rostou stejně jako číslovky v jejich názvech, ale zároveň nám tu sílí třídní boj. Kdepak jsme se ocitli necelých deset let po prvním Spider-Manovi, a proč chce vlastně Marvel sedět na dvou židlích?

Momentálně je trh rozdělen asi takto - největší koláč si trhají comicsové blockbustery od majors - hlavních studií, které je nakoupily od Marvelu, DC Comics a dalších "providerů" už kdysi dávno a nehodlají je pustit. To je případ Warnerů a Batmana nebo Sony a Spider-Mana. Studia z nejslavnějších comicsáků udělala zlatý důl, ale neplatí to tak vždy. Supermana se např. stále nedaří zrestartovat, Fantastická čtyřka udělala spíš průměrné výsledky a čeká ji restart, přičemž Foxové si nechali utéct i sérii s X-Meny. Všechny tři brandy přitom v comicsovém světě patří k vůbec nejsilnějším, takže podle pravidla přímé úměry by se ty peníze měly sypat jaksi automaticky.

Samozřejmě se to neděje, důkazem čeho jest, že po bezmála deseti letech comicsového nátlaku se nám tu vyklubali jen tři noví spolehliví hrdinové - Spider-Man, Iron Man a Wolverine. Prokázali, že jsou schopní odtáhnout velký letní film, mají své jasně definované představitele a prvnímu z nich pravděpodobně neublíží ani restart celé série a výměna exteriéru. Což je mimochodem přesně důvod, proč v téhle vybrané společnosti chybí Hulk. Dvakrát se to zkoušelo a pokaždé to bylo s odřenýma zádama. Spousta peněz a kde skončily kreslené ikony? Často na propadlišti dějin nebo v lepším případě na střídačce, kde čekají na další osud (viz předchozí odstavec).

Vedle pravidelných zápasů Marvel vs. zbytek světa se nám tu ale rýsuje obdobná, byť trochu nižší liga. Marvel totiž chce konkurovat projektům v oblasti kolem 40 milionů dolarů, kterých přibývá jako hub po dešti. Už to nejsou jen nahodilé pokusy Franka Millera a Roberta Rodrigueze. Nezávislá scéna se probudila a už ji asi jen tak někdo nezastaví.

Navíc se ukazuje, že se správným marketingem mohou ze skromných kořenů vyrůst mohutné kmeny, i když veleúspěch Třístovky byl opět dán spíše tím, že vypadala víc jako Gladiátor a míň jako comics. Následní Strážci, byť inzerovaní jako nejchytřejší a nejpřelomovější comics všech dob, vydělali skoro třikrát míň.

Tenhle geekovský strop bude chtít pravděpodobně Marvel rozmetat na kousky. Je to celkem troufalá snaha, protože i když se vyhne mnohdy samoúčelné brutalitě a tudíž vyššímu ratingu, pořád mu zbude překážka ve formě mnohdy nekompatibilních (=příliš ulítlých) comicsových premis a malé základny fanoušků originálu. Pustí se Marvel do přepisování, aby rozšířil oslovené publikum (věc, která by se pravděpodobně týkala i comicsů, tj. filmové prvky by se probojovaly i do comicsů a následně je "kazily"), nebo bude držet basu s předlohou?

Ve druhém případě by to znamenalo, že skromné rozpočty bude muset podepřít drahá marketingová kampaň. Vrátit pak peníze do kasičky nebude snadné, třeba Kick-Ass stál třicet milionů, ale jeho propagace vyšla na dvojnásobek. Lionsgate Films tak potřebují vydělat alespoň 170-180 milionů, aby byl důvod k oslavám a plánování sequelu. Zatím mají slabých 70, takže to vypadá spíš na se štěstím zaplacené účty.

Ale taky to znamená, že je na světě super film, který se nebojí věcí, kvůli jejichž absenci leckdy velké comicsy (zejména jejich sequely) působí jaksi... sešněrovaně. Takže jestli se chce Marvel s naspořeným dýškem pustit do Dr. Strange, Lukea Cage, Iron Fista a dalších licencí, které dlouhé roky ležely v trezorech velkých studií (Iron Fista měl hrát kdysi dávno Ray Park, Lukea Cage snad Tyrese Gibson), pak nezbývá než držet palce. Ale spíš sobě než jim. Nástrah bude hodně. Ty filmy budou mít buď mizerné triky nebo kvůli jejich absenci budou vypadat jako běžné akční filmy. Buď budou nekompromisní a dravé, nebo je naopak Marvel ve snaze nalákat do kin velké davy neúnosně zkrotí. Tady by mimochodem mohl platit zvláštní paradox - totiž, že je bude krotit ještě výrazněji než by to udělalo velké studio, které si licenci jen koupilo a hodlá ji vysát - tudíž k ní nemá jako k vypůjčenému produktu žádnou úctu. Jisté je, že stojíme na křižovatce, která žánr ovlivní na dlouhé roky dopředu.

A nesnažte se naříkat nad tím, že další comicsové filmy nechcete a že se jich trh brzy přejí. Americký trh chroustá tuny comicsů víc než půl století a zatím se ani jednou nezakuckal. Všežravci tedy mohou tleskat. Gurmánům doporučujeme tichou modlitbičku. Třeba to nakonec vyjde.