Ještě před šesti měsíci jste si klidně mohli vsadit na to, že celý ten 3D humbuk je jen výstřelem do prázdna, investicí, která se nemusí nikdy vrátit, a která bude dobývat srdce diváků v lepším případě tak pomalu jako Blu-ray disky. Tyhle názory ovšem dostaly na sklonku roku tolik podpásovek, že jejich zastánci ještě teď leží v křečích pod stolem. Nešlo jen o úctyhodný finiš majitelů kin, kteří se na Avatara připravili v rekordním čase. Cameron zakouzlil a protočil panenky všech statistik, co jsou v Hollywoodu k nalezení. A pak přišel Tim Burton a jeho úspěch alespoň částečně zopakoval. Víte jak se to říká - poprvé je to náhoda, podruhé trend, potřetí jistota. Na premiéru Souboje Titánů už ale nemá smysl čekat, stačí sečíst tržby Avatara a Alenky, aby skrblíci v Hollywoodu vydali příkaz k hromadnému útoku.

Na bočních liniích mezitím chrlí kápové domácí zábavy první 3D televize, sportovní kanály se mohou přetrhnout s upgradem svých kamer a vůbec to celé vypadá růžově. Zatím ale jen na papíře, ve chvíli kdy si ty růžové 3D brýle nasadíte, zjistíte, že není všechno zlato, co se extra dimenzí třpytí. Pomineme-li teď nekonečnou debatu o tom, které žánry, pořady a projekty by se měly ve 3D natáčet, a jakým naopak doživotně bude nejvíc slušet klasický plochý formát, jde tu hlavně o nástup hollywoodských šetřílků a spekulantů, co se chtějí na technologickém Klondiku napakovat, dokud je veřejnost ochotná platit přirážku za novou hračku. Přiznejme si, i když jsou brýle otravné, je celkem pochopitelné, že rozměr navíc oblbne vaše smysly ještě lépe než Full HD obraz. Na škálování vizuální kvality jsme už všichni zvyklí - hltáme stejnou měrou videa z YouTube, televizní noviny v SD a blockbustery v HD nebo z 35mm. Není proto divu, že "jen" ostřejší a sytější obraz někoho neposadí na zadek. Jenže co když při sledování filmů najednou cítite tu přirozenost, kterou znáte z reálného světa. Hloubku, bezprostřední blízkost, ještě větší pocit, že jste tam. Je to opojné a stále ještě dost nové na to, abychom to brali jako samozřejmost. Dost možná si však brzy budeme muset zvyknout na rozdílné standardy i ve vnímání třetího rozměru. Není totiž 3D jako 3D.

Paradoxně celou tuhle debatu načal sám Cameron, když ještě před premiérou Avatara mluvil o tom, že by rád do 3D zkonvertoval Titanik a Terminátora 2. Prý je to náročný proces, ale dá se to zvládnout za určitý obnos a minimálně šest měsíců poctivé piplačky. Po premiéře a raketovém úspěchu jeho story z Pandory, se výnosného nápadu chytli i další tvůrci a zejména pak producenti. Nemluvíme teď jen o Lucasovi, jehož ohlášení Star Wars ve 3D bychom vyvěštili už v půlce 90. let s přesností na týdny, ale o Foxech, Warnerech a... no vlastně všech, co něco znamenají. Inflace filmů natáčených ve 3D se dala očekávat, ale jakmile Sony vyplivla specifikaci 3D Blu-rayů, studia se začala předhánět v tom, kdo dřív zkonvertuje svůj katalog do nového kabátku. A také se začalo řešit, co s letními peckami, které už jsou ve střižně, a rozhodně by z nálepky "3D" mohly profitovat. Disney zareagoval nejrychleji, když Burtonovu polodigitální Alenku narychlo překopal v postprodukci, ještě zásadnější řez provedli Warneři, kterým se povedlo Souboj Titánů ztrojrozměrnit, aniž by museli výrazněji hýbat termínem premiéry, a to se ještě chlubili, že je to stálo pouhých pět milionů dolarů. To je měsíční nájem billboardu na Time Square, takže se tenhle výdaj s přehledem utopil ve stamilionovém rozpočtu na marketing.

Na tržbách se to jistě odrazí, jenže to dost možná způsobí, že lidé začnou být vůči 3D ostražitější. Alespoň ti co poznají rozdíl mezi vizuální kvalitou filmu na DVD a Blu-ray. Právě diváci ostrovidové si už u Alenky stěžovali na to, že na cameronovské 3D tahle konverze jednoduše nemá. Burton se mohl spolehnout na to, že rozsáhlé trikové segmenty budou vyrenderovány do čistokrevného 3D, ale herci před zeleným pozadím byli natočeni klasikou, takže se museli do pozadí instalovat jaksi ručně. To samé platí u Souboje Titánů. Jakékoliv starší animáky mají oproti hraným peckám výhodu. Ne nadarmo se jim už před lety říkalo 3D animáky. Jsou totiž opravdu 3D, i když šli do kin v ploché verzi. Příklad za všechny? Toy Story a Toy Story 2. I do českých biografů dorazí jejich remasterované 3D verze a věru se nemusíte bát, že by nebyly dostatečně trojrozměrné. Jednoduše se otevřely staré soubory, dodalo se pár nových virtuálních kamer a celé se to vyrenderovalo znovu. Stejně se postupovalo v případě Snyderových Sovích strážců. U animáku jednoduše přehodíte dvě výhybky, servery se zapotí a je hotovo. U hraného filmu ale musíte s plochými herci hýbat v jednotlivých vrstvách a provádět tzv. rotoscoping, který se svého času ujal už při výrobě světelných mečů v Epizodě IV. V podstatě je to spousta posunování a překreslování, která způsobí, že herci a předměty se od pozadí oddělí násilím. Nestanou se ovšem trojrozměrnými, výsledkem bude spíše skládačka z vrstev, asi jako když v českých pohádkách na place místo vrby stála papírová kulisa natřená vodovkami, vyříznutá do tvaru vrby.

Tak zlé to samozřejmě se Soubojem Titánů nebude, i když ohlasy z prvních testovacích projekcí moc nadšené nejsou, ovšem tenhle rušivý element zjevně postihne i poslední dva filmy o Harry Potterovi, protože Warneři ohlásili, že všechny jejich velké hity budou ve 3D. Všechny. Jestli to platí i pro Nolanův Inception, se ještě neví, ale asi bychom se měli obávat nejhoršího. Útěchou lidem, které to bude tahat za oči, budiž, že se určitě objeví i klasická 2D verze. A v době, kdy filmy budou v kinech už jen ve 3D, snad budou podobné konverze minulostí a všichni už budou na 3D rovnou i točit, nikoliv bastlit kouzla v postprodukci. Násilné konverzi v případě Blu-ray releasů se ovšem nevyhneme. Nikdo přesně neví, co Warneři s Titány prováděli, ale podezřelá je rychlost konverze i cena za ní. Třeba to půjde líp a třeba nám to opět ukáže Cameron. Ostatně dá se očekávat, že jeho 3D patent se stane v budoucnu standardem, zvlášť když se ho chopil i Spielberg (Tintin) a budou následovat další velká jména. Ta pravá zatěžkávací zkouška ho ale pravděpodobně teprve čeká, protože i Avatar je svým způsobem animák. Jak se bude chovat tahle technologie v hraných filmech bez digitálních pozadí? Je pro ně vůbec vhodná? Konvertovaný Titanik asi nebude nejlepším měřítkem, ale jistě mnohé napoví. Je ale pravděpodobné, že 3D bude ještě pěkných pár let nejvíc slušet animákům a motion capture projektům. Právě v nich teď dochází k vybíjení slabších kusů, které naznačuje, že podobné sjednocení standardů čeká i samotné natáčení ve 3D.


O čem to mluvíme? O blížícím se konci jedné éry. Byl to Robert Zemeckis, který si s motion capturingem ve velkém hollywoodském měřítku hrál jako první. Polární expres, V tom domě straší!, Beowulf a Vánoční koleda. Občas jsme se mu posmívali a prorokovali jsme, že ho Cameron jedním mocným úderem dostane na lopatky, ale nemůžeme neuznat, že jeho každodenní dřina tenhle specifický subžánr odlepila od země. Disney mu teď děkuje vyhazovem. Po dokončení posledního nasmlouvaného projektu (Mars Needs Moms!) bude muset o dům dál, protože Disney neshledává spolupráci výhodnou, vzhledem k finanční krizi... bla bla bla. Jednoduše jde o to, Roberte, že si Disney licencuje za zlomek peněz Cameronovu technologii a tu pak poskytne všem svým režisérům, kdežto v tvém případě se muselo alespoň částečně hrát podle tvých pravidel, což se samozřejmě šéfům nelíbilo. Svět je krutý, a i když Zemeckis prohlásil, že mo-cap animáky dělat nepřestane, bez odpovídajících sponzorů to asi už nebude žádná sláva.

O penězích je to ostatně celé. Na letošním CES se např. vesele ukazovalo hned několik prototypů 3D televizí, které fungují i bez brýlí. Samozřejmě je nutné pozorovat obraz ze správného úhlu, ale pokročilé modely mají v rámci obýváku 4x3 metry až 256 pozic, ze kterých 3D efekt funguje. Nemusíte se tedy bát, že když pohnete hlavou, veškeré kouzlo zmizí. Problém je zatím jen v tom, že technologie není levná - pro cenově dostupné řešení se tedy zatím používají panely s menším než Full HD rozlišením (ve skutečnosti má blíž k 480p, tj. 800x480). Chce to zkrátka čas, ostatně molochy jako Panasonic, Samsung, Sony nebo LG teď musí rozprodat zbrusu nová, technicky vyspělá řešení s brýlemi, takže nějaká další revoluce, co nás donutí vyhodit starý hardware, nepřijde dřív než za tři roky. Obývák v tomto směru ale pořád skýtá větší naději než setmělé kinosály. Tam dochází k technickým revolucím jednou za deset let a mám pocit, že jsme si to už vybrali. Budeme rádi, když konečně začne Hollywood řešit problémy s poklesem jasu u 3D projekcí. Ale netruchlete, i letos pár vyvolených kinofilů zažije v kině novou extázi, tentokrát ovšem zvukovou. S Toy Story 3 nás čeká debut nového soundsystému od Dolby, který konečně nasadí 7.1 layout. Bude to upgrade od dob Dolby Digital EX, který nabízel 6.1 kanálu. Rozložení? 2+1 kanály vpředu (levá, pravá, centr), dva kanály po straně/vzadu (levý a pravý efektový kanál) a dva zadní centry (levý, pravý), takže konečně plná 360 stupňů opisující zvuková lahoda. Další detaily vám přineseme, až to někdo zodpovědný uslyší.