Do českých kin přichází Jacksonovo Pevné pouto. Pozornost se k němu obrací nejčastěji kvůli divoké herecké kreaci Stanleyho Tucciho, který tu vystřihl oslizlého mordýře nedospělé holky. Tradice takovýchhle hajzlů je v kinematografii dlouhá, my jsme za redakci vybrali pět rasů, kteří k našim krvežíznivým srdcím přirostli nejvíc...

.

Cival

V lidovém hlasování by možná vyhrál gurmánský Hannibal Lecter nebo seriálový miláček mas Dexter, osobně ale volím chladnou rafinovanost Johna Doe ze Sedm. Jeho plán byl extrémně sofistikovaný, přesto jednoduchý – potrestat sedm smrtelných hříchů a ukázat tím na nešvary dnešní společnosti, to je čin rezolutní a ke své interpretaci nepotřebuje výkladový slovník. Sedm hříšníků, sedm nástupů před popravčí četu. Jednoduché a účinné. Na Johnu Doeovi je přitažlivá nejen jeho nedostižnost, to, že jej dlouho nevidíme a poznáme jej až jako triumfujícího muže, jenž dokončil své životní dílo. Lákavá je i jeho faktická nezranitelnost. Když sám sebe odsoudí k trestu smrti, nemůže ho sebeschopnější dvojka policajtů zastavit. Nemá co ztratit. Kevin Spacey naopak ztratit mohl. Má velké štěstí, že tahle role nezabila jeho kariéru. Kdo by tušil, že z toho ďábelsky chladného proroka čistého života jednou vyleze hláškující Lester Burnham z Americké krásy.

Imf

Kdybychom řešili, který z filmových vrahů je nejefektivnější, dost možná by se do čela dostal Zodiac. Nikdy ho nechytili, nikdy ho neidentifikovali, a přesto je za mediální hvězdu v tolika případech, že už jen tantiémy by možná stály za to přiznání. Těžko ale přilnout k anonymovi - i ten John Doe ze Sedmičky nakonec získal tvář Kevina Spaceyho. Co si ale počnete, když k vrahovi naopak cítíte sympatie už od začátku. Riddick je v úvodu Černočerné tmy prezentován jako zabiják, po kterém jdou všichni lovci odměn v galaxii. Je to jen úhel pohledu a syndrom "nespravedlivě obviněného na útěku" nebo by vám Vin Diesel křupnul vazem ve chvíli, kdy byste koukali jeho směrem déle než dvě vteřiny? Osobně bych nepokoušel osud, jakkoliv druhý díl dokázal, že je v té hroudě svalů nějaký ten cit, není třeba pochybovat o duševní labilitě chlápka, co vytrhne páteř z těla školeným pohybem palce a ukazováčku. Z pohodlí obýváku je snadné mu fandit a tleskat, když zase někoho vykostí (nejdřív verbálně, potom doslova), ale upřímně... chtěli byste, aby vám podobný chlápek zaklepal na rameno s prosbou o cigáro nebo se z něj nedejbože vyklubal bývalý spolužák? Takovým lidem těžko odseknete, že nemáte nebo nechcete. Bylo by to to poslední, co byste v životě udělali.

KarelR

Roat z thrilleru Čekej do tmy není jedním z těch maniaků, kteří se vyžívají v párání žaludků a podřezávání blonďatých osmnáctek. Je to chladnokrevný, inteligentní a cílevědomý pán, kterého vždycky naštve, když mu někdo zkříží jeho plány. Až pak se z něj stává tak trochu psychopat. V pro nás důležitém případě jde sice jenom o krádež zdánlivě obyčejné panenky, její obsah je ale dostatečně zajímavý (a drahý) na to, aby se Roat kvůli němu nezdráhal ve svých praktikách trochu přitvrdit. Tenhle zabiják se objevil jenom v jednom filmu, na jeho intelektuální souboj s vyděšenou slepou Susy, která odmítá splnit jeho přání, se ale hodně těžko zapomíná. Jednak proto, že jsou jeho protagonisty skvěle hrající Alan Arkin a Audrey Hepburn, a druhak kvůli děsivému závěru, v němž si to Roat a Susy vyříkají zatraceně děsivým způsobem.

Mr. Hlad

Jeho psychiatr doktor Sam Loomis o něm řekl, že je čisté zlo. Jako dítě ubodal svou sestru a pak upadl na patnáct let do katatonického stavu. A když se probudil, rozhodl se vrátit domů. Ve svém prvním filmu se Michael Myers ukázal jako zdaleka největší frajer ze všech těch vrahů, kteří chodí vždycky strašně pomalu, ale svou oběť nakonec pokaždé doženou. Z jeho bílé masky jde strach, obyčejný kuchyňský nůž odvede stejně dobrou práci jako motorová pila (jen je okol toho méně svinstva) a John Carpenter z něho svou minimalistickou režií dokázal udělat nezastavitelný stroj na zabíjení, který sice nepodřezává na potkání, ale to, že o něm víte a nemáte nejmenší tušení, kdy vyskočí ze skříně a vrazí člověku do břicha žabikuch, z něho dělá hororovou ikonu, které neublížilo ani znásilnění Robem Zombiem.

st39.6

Je tichý, klidný a usměvavý. Jako první zpozorujete jeho podivný účes, až pak si uvědomíte, že se nesměje, ale podle šklebí. Než vám stačí sepnout, prorazí vám jateční puškou na zabíjení dobytku díru do hlavy. Jmenuje se Anton Chigurh a ačkoliv byl Josh Brolin v thrilleru Tahle země není pro starý naprosto skvělý, Anton v podání Javiera Bardema film bratří Coenů jednoznačně opanoval. Podobně chladnokrevných zabijáků se možná pár najde, žádný z nich ale nenahání takovou hrůzu jako Bardemův slizký obličej a to, jak se se svými oběťmi pokaždé nejdřív baví, než jim vzduchem vyprázdní mozkovnu. Bez debat figura, která by si zasloužila ještě jeden - naprosto vlastní - film.

A kdo jsou vaši favorité?