Pět milionů dolarů není v hollywoodských poměrech zas tak obří částka, i když se snáz rozpustí v produkčních nákladech Avatara a hůř se s ní chodí za indie producenty. Už samotná nominace ale přináší spoustu levného PR, možnost nasázet si na obal DVD povědomé odznáčky "academy award nominee" a "academy award winner", občas tak neodolatelná, že na lobbování přispěje dokonce i hvězda snímku.

Letošní rok přináší neobvyklý souboj - Smrt čeká všude, válečný snímek, o kterém se až do prvních žní u lokálních sdružení amerických kritiků příliš nemluvilo, vs. Avatar, megaspektákl, který měl některé nominace (a dost možná i sošky) předplacené. Do českých kin se dostaly v obráceném pořadí než do těch amerických, takže jsou na tom s hypem relativně nastejno, média si navíc nenechají ujít zmínku o tom, že proti sobě stojí bývalý manželský pár. I tenhle bulvárek by však mohl k televizním obrazovkám přilákat pár milionů lidí navrch - ABC si uvědomuje, že jí teče do bot. Kvůli krizi musela snížit ceny reklamního prostoru (půlminutový spot stojí 1,5 milionu, o 300 tisíc méně než před dvěma lety). Souboj rozvedených režisérů ale zní lákavě, stejně jako častý příměr o duelu Davida a Goliáše. Právě ročník při kterém se bohatě nadělovalo Titaniku, byl zdaleka nejsledovanějším za poslední dekády.

Poslední ročníky naopak klesají níž a níž. Už ani experimentování s formou nepomáhá, spasí ratingy populistické angažmá Aleca Baldwina a Stevea Martina, hvězd Nějak se to komplikuje? Těžko soudit předem. Díky účasti Avatara se ale obecně dají čekat vyšší čísla - existuje spousta lidí, kteří mu fandí. Absence mainstreamu v hlavních kategorií divácky srazila vaz např. osmdesátému ročníku - Tahle země není pro starý, Michael Clayton, Juno, Až na krev a Pokání. Předem odsouzeno k zájmu několika (milionů) kinofilů. Nejsme tu ale na to, abychom věštili z peoplemetrů. Pár věcí ze zákulisí ovšem za rozbor stojí, zvlášť když je ještě dost času do chvíle, než se naplno rozzáří červený koberec.

Nicolas Chartier, jeden z producentů Smrt čeká všude, rozeslal spam tisícům lidí (tj. i několika stovkám Akademiků - nezapomínejme, že Hollywood rozdává ceny především sám sobě), ve kterém napsal něco ve smyslu "Kdo má koule, dá svůj hlas Smrti, nikoliv nějaké půlmiliardové šmoulí estrádě", což byla samozřejmě ne úplně košer narážka na Avatara. Samozřejmě ho někdo prásknul a nestačil ani milion omluv, Akademie udělala, ve své historii vůbec poprvé, rázné rozhodnutí a jednoduše Chartierovi zakázala se ceremoniálu zúčastnit. Což je vlastně ještě fajn, protože jeho osobně klidně mohla vyřadit z klání (jeho kolegové by v případě úspěchu sošku dostali, on nikoliv).

Tohle mírně buranské našeptávání je ale pouhým přestupkem oproti tomu, co se dělo v devadesátých letech. Tenkrát se o zlaté sošky studia zajímala o poznání víc a na oscarovou kampaň se utrácely desítky milionů dolarů. Podpořilo se hned několik projektů, akademikům se spolu s DVDčky rozesílaly drahé dárky (hodinky, šperky), a sem tam ukázala růžky i strategie, jejíž cílem bylo vystrnadit ze zápasu menší hráče. Studia např. navrhovala, aby se kvůli rostoucí vlně pirátství zrušil institut DVD screenerů. Na filmy by tak akademici museli do kin nebo na speciální představení, které by studio uspořádalo. Druhá možnost byla samozřejmě mimo možnosti menších produkčních dílen, ale argument o pirátství Akademii krátkodobě přesvědčil. Teď už zase screenery fungují, zejména kvůli rostoucímu množství filmů, které splňují podmínky pro nominace. Speciální projekce nebo spíš párty se ale stále konají, jen jsou o poznání méně divoké než před deseti lety.

Tehdy se jednalo spíše o orgie a cílené podmazávání účastníků, mnohdy za účasti hereckých hvězd. Studia zkrátka sázela všechno na jednu kartu, až to v očích veřejnosti vypadalo, že se ten Oscar snad vážně dá koupit předem. To byl mimochodem fakt roku 1935, kdy zástupci studií akademiky opravdu zkusili uplatit během sčítání hlasů. Tehdy se to ještě řešilo diskrétně - nastoupili dozorčí z PriceWaterhouseCoopers, kteří se o sčítání a doručování výsledků starají dodnes.

Zákopová válka mezi studii je neustálá, v době předoscarového modlení se jen vyostřuje. Natočila konkurence životopis, který začíná mít slušné šance? Zaplaťte někomu, ať vynese na světlo informaci, která ztvárněnou osobu očerňuje (o Johnu Nashovi se jen pár týdnů před Oscary začalo proslýchat, že byl antisemita - Čistá duše přesto vyhrála). Nebo si zaplaťte sloupek, který vychválí váš film do nebes nebo strhá ten sousedův. I čeští politici by se často od PR v Hollywoodu mohli učit. Nic není zakázané, dokud se na to nepřijde.


A jaké je to z pohledu samotných oceněných? Mnozí žijí v mylné představě, že ten kdo prohraje, odchází s prázdnou. Nic nemůže být dál od pravdy. Každý totiž dostává taštičku s dárky. Výraz taštička je asi poměrně nepřesný, protože ještě před pár lety se do ní vešel luxusní kávovar a spousta dalšího harampádí a poukazů v celkové hodnotě 100 tisíc dolarů. Ne, to není překlep. Letošní dárečky mají sice hodnotu jen 85 tisíc, ale když si vezmete, že je obdrží určitě přes sto lidí, už se nám hodnota šplhá někam k deseti milionům dolarů. A to ještě nominovaní v prestižních kategoriích získávají další luxusní dárky od sponzorů. Co je v tom základním balení?

Výlet na africké safari s osobním kuchařem a pobytem v luxusním hotelu
Výlet do Monaka s pobytem v luxusním hotelu pro 3-4 osoby
Výlet ke všem dalším čertům (Connecticut, New York atd.)
Luxusní čokoládová bonboniéra
Dárky pro domácí mazlíčky
Indoorový skydiving
roční členství v exkluzivním Fitness řetězci
neomezenou zásobu sladkostí na celý rok
speciální přípravky na věci, o kterých ani nechceme psát
a spousta dalších blbůstek.


A při Zlatých glóbech se dokonce rozdávala mikroprasátka. Jak se záplavou dárků hvězda naloží, to záleží čistě na ní. O některých tvůrcích je známo, že rádi využívají všech poskytnutých výhod, oproti tomu např. George Clooney běžně dává celou tašku charitě. Bez mikroprasátek. Asi.

Kdo to dočetl až sem, určitě už má vsazeno. Podle amerických statistik je průměrná výhra 50 dolarů. Vsazená suma se ovšem neuvádí, takže pokud vyhrajete míň, asi to nikde nevyreklamujete. Za pár drobných a jeden tiket ale ten adrenalin při sledování přenosu stojí, zvlášť pokud si moderátoři vyberou slabší chvilku. Uvidíme se na televizních vlnách, někde mezi Pro6 a Pro8.