Takhle se žadoní o Oscary! Nedokážu si představit Akademika, který by po zhlédnutí dvaadvacetiminutového featurettu nevepsal do kolonky „Nej režie“ jméno Jamese Camerona. Na monitoru se totiž objeví hromada harampádí. Desítky kamer, nové vynálezy, spousta speciálních udělátek a šklebící se herci s černou maškarádou na hlavě. Enormní technologické nároky se valí ze všech stran a vy mezi nimi vidíte tančit Camerona, který se co chvíli dere za kameru a snímá hulákajícího Sama Worthingtona nebo sladké Zoeiny culíčky. Nic tolik nepomůže image režiséra. Avatar má kolosální úspěch a Foxové se z něj pokouší definitivně udělat mýtickou filmovou událost, proto zase lehce přiživují obraz geniálního filmaře, výtvarníka, vědce a manažera, který to zvládl všechno dát do kupy, ke spokojenosti rekordní množiny diváků. Tesá se pomník, ale ani odpůrci modrého opusu ho během téhle dvacetiminutovky nebudou chtít počůrat – revoluční posun možností si totiž přinejmenším respekt zaslouží a stihne vás o tom přesvědčit už de facto krátký výcuc z hodin a hodin bonusových materiálů, který nás nejspíš čeká na speciálních, prodloužených, sběratelských a všelijakých jiných edicích pro domácí kino. Mramorizace probíhá, prachy se točí, ale pokaždé, když se do záběrů zpoza kulis vmíchá úderná skoro-trailerová koláž z výsledného snímku, je zřejmé, že samotné filmové dílo zůstává na prvním místě. Tak to má být.