Jou jou jou! Přesně tohle člověk potřebuje, aby si srovnal mířidla. Přišla na přetřes 3D revoluce? Mluvil někdo o amatérismu některých českých filmů? Chce někdo comebacky zapadlých hvězd? A co teprve honba za čímkoliv, co zavání fantasy a antickou mytologií? V průsečíků všech těchhle myšlenek, trendů a diváckých tužeb se zjevil Herkules 3D. Povstal v jakémsi americkém zapadákově, obdařen nadpozemskou silou a obličejem šikanovaného outsidera, kterého mlátí všichni kluci z vyššího ročníku. Promiň, Arnolde, že jsme se ti posmívali, když jsi začínal jako Herkules v New Yorku. Na tohohle kápa nemáš ani během zápasů s medvědem. Někdo mocný totiž uchopil kameru, zaběhl s ní na baseballové hřiště, do školy a do skladu s pár krabicemi, ještě stihl sebrat do hlavní role malého kulturistu Richarda Sandraka, a pak políčil na velkofilm. Dá vám hodně - i když se občas leknete, že vám někdo nahrál na disk home-video pedofilních parametrů. Už když první capart nasadí drsný „nigga“ dialekt a střihač to oglosuje etudou s hajzlpapírem, zvedá se obočí tak vysoko, že ho najdete až na temeni. Herkules přitom nemá výkyvů. Zhovadilost je konstantní, takže projevy bulharských ochotníků a výrony podfinancovaných trikařů jsou v dokonalé rovnováze s ohyzdnými grafickými předěly i vousy Hulka Hogana. Dohromady tvoří monument, jenž ve 3D nejspíš vypálí z mozku všechno pozitivní, co do něj vtluče Avatar. Budou praskat sklíčka v brýlích. Dobrou chuť.
