Mnozí analytici tvrdí, že na úsvitu nové dekády (2010-2019) stojíme tváří v tvář rozpadu hvězdného systému. Tom Cruise, Johnny Depp, ba dokonce ani ten Will Smith to nezastaví. V době rychlokvaškových hvězdiček, které chrlí knižní a comicsové adaptace, zkrátka cena hereckých elit devalvuje a jakkoliv nikdy nebudou zatlačeny do pozadí, v pokojíčcích teď na stěnách mnohem spíš straší konkrétní postavy (Bumblebee, Spider-Man, Batman), případně trendové přeháňky s krátkou dobou spotřeby - s Radcliffem, Pattinsonem nebo Efronem je to podobné jako s hvězdami Superstar. Jakmile soutěž (série) skončí, zasype se uvolněné místo další hvězdičkou, případně comebackem některého z herců, který své grimasy neodkoukal z večerníčků a dvoutýdenního kurzu u nějakého hollywoodského eskamotéra.

Tenhle odliv velkých jmen a ještě větších honorářů ovšem nijak neodlehčuje hollywoodské rozpočty. Průměr tzv. tentpoles, tj. stěžejních titulů jednotlivých studií jde daleko přes 150 milionů, přičemž typický rozpočet letního blockbusteru je cca 200 milionů. Pár upejpavých to zvládlo levněji (Star Trek, Wolverine), ale tam je to dáno i relativní nezkušeností režisérů utrácet ve velkém. Jinde to naopak producentům kvůli kurzu libry propálilo díru do kapsy (Harry Potter - 250 milionů) a když přičteme náklady na propagaci, které už jdou u letňáků bezpečně přes sto milionů, začnou se ty zisky tenčit neuvěřitelným tempem. Tenhle článek rozhodně nechce plakat nad tím, jak se v L.A. připalují cigarety tisícidolarovkami, ostatně studia to mají dobře spočítané a letos jim navíc pomohlo, že chození do kina coby nejlevnější zabiják volného času značně posílilo. Občas se ale nevyhneme kroucení hlavou nad tím, kam ty peníze vlastně tečou, protože jednoduše na plátně nejsou vidět.

Ať už za to může neuváženost režisérů, přepálené honoráře, drahé lokace nebo úplatky, některé sumy jsou s ohledem na předvedený výkon zarážející. Do rozpisů rozpočtů nahlédnout nemůžeme, je to součástí obchodního tajemství, ale co se týče zveřejňování výše rozpočtů, je hollywoodská ekonomika celkem transparentní - i když u některých filmů suma cestuje nahoru a dolů podle úspěchu filmu. Když někdo vydělá balík, nemusí se pak tajit tím, že velký balík utratil, v případě propadáků to logicky bývá přesně naopak. K největším ústřelům posledních let patří Spider-Man 3 (258 milionů), Potter 6 (250 milionů), Dnes neumírej (142 milionů, v roce 2002 sakra drahota), třetí Piráti (podle některých odhadů až 300 milionů), Superman se vrací (270 milionů) nebo King Kong (207 milionů). Je přitom zajímavé, že po podobných ústřelech se někteří režiséři zvládnou pokorně vejít do mnohem nižších rozpočtů (Raimi a třicetimilionové Stáhni mě do pekla, Singer a pětasedmdesátimilionová Valkýra), zatímco třeba Peter Jackson komorní Pevné pouto šperkuje tak, že nakonec bude stát víc než jeden díl Pána prstenů. Je to nefér srovnání, ale 100 milionů za drama bez hvězd? Del Toro zvládnul Faunův labyrint za pětinu!

Problém je v nastaveném systému. Jakkoliv je Faunův labyrint točený v Evropě, s místním štábem a za místní ceny, nedá se předpokládat, že by při vší hollywoodské byrokracii jeho rozpočet přešvihnul padesát milionů. Proč? Protože nic dražšího by studio neodmávlo. Průměrný rozpočet za rok 2008 je podle MPAA něco málo přes 70 milionů dolarů. Kolik filmů takový rozpočet doopravdy má? Z Top 20 se mu nejvíc blíží Quentin Tarantino s Pancharty, ostatně ten točí za 65-70 milionů už pár let (za tu sumu zvládnul Kill Bill nebo Auto zabiják) a může si rozpočet obhájit aurou zázračného dítěte. Jinak ale pro jednotlivé žánrové projekty platí předem stanovené sumy a období premiér. Vyškrábat se z takové škatulky lze jen velmi těžko. Chcete víc peněz? Přemluvte větší hvězdu, jděte scénářem naproti trendům, snažte se trochu podbízet. Ale obecně platí, že na romantickou komedii nedostanete víc než 50 milionů, na "apatowovskou" víc než 80 (a to musíte mít sakra dobrý nápad a herce) a jestli chcete svým filmem něco sdělit, tak už míříte bezpečně pod čtyřicet.

Ten prostředek (60-80 milionů) neexistuje. Musíte si ho vyrobit nebo zaplatit sami. Někam tam se např. vejdou Expendables, ale pro samotná studia je to při schvalování projektů šedá zóna. Je to moc málo peněz na áčkový film, který si vydělá, ale také příliš mnoho na experimentování nebo rozjíždění série/adaptace, která by se nemusela vyplatit. Risky se v téhle oblasti dají spočítat na prstech jedné ruky. Rychlí a zběsilí měli rozpočet 85 milionů, ale parametry letního předskokana. Studio jednoduše nechtělo riskovat, že kdysi úspěšnou sérii fanoušci nepodrží, Willisova sci-fi Náhradníci zase mohla v případě úspěchu generovat do budoucna další sequely, ale studio se bálo, že samotná přítomnost Willise film nespasí (viz relativně vlažné přijetí Smrtonosné pasti 4 v USA, navzdory známosti a pověsti celé série), navíc v pozdně letním termínu. Výsledek známe - Rychlíci bodovali, z Náhradníků je propadák jako blázen. Další důvod pro studia, proč sebelepším námětům svěřovat rozpočty kolem 40-50 milionů. Co nesmrdí comicsem, knihou nebo nostalgií, to si musí v Hollywoodu prokousávat cestu s pomocí talentovaného režiséra, který zvládne za pět padesát vyrobit epický záběr a navodit i se stopovým množstvím hvězd pocit, že koukáte na něco nezapomenutelného.

Mluvíme tu o poměru výkon/cena, což nutně neznamená, že dotyčný musí za třicet milionů natočit kulervoucí sci-fi s mytologií košatější než Star Wars. Pro příklad nechoďme daleko, v kinech právě běží Dokonalý únik (=nedokonalý překlad) Davida Twohyho. Můj oblíbený béčkař u spousty lidí stojí někde uprostřed vah. Za čtyřiadvacet milionů kdysi natočil perfektní atmosférickou sci-fi Černočerná tma, kde herecké manko kompenzoval australskými herci a Vinem Dieselem, přičemž to vizuální schoval pod nános filtrů a neotřelých nápadů. A pak? Pak natočil za sto milionů Riddicka, ve kterém si zkusil, jak se kočíruje nefalšovaná sci-fi opera. Trochu to skřípalo, ale když si člověk vezme, co všechno Twohy do snímku nacpal a vykalkuluje, že film šel do kin ve stejném roce jako dvakrát dražší Spider-Man II nebo Van Helsing, uvědomí si, že je to klasické režisérské přepětí, tolik podobné např. King Kongovi. Prostě teď mi dali peníze, tak tam nacpu všechno. Úplně VŠECHNO. Takový Sommers by o tom mohl vyprávět dlouhé hodiny, protože od dob první Mumie v podstatě nedělá nic jiného. Bude mít G.I. Joe lepší triky, když stojí nekřesťanských 175 milionů? Ne, jenom jich bude mnohem víc! Twohy se ovšem po Riddickovi pokorně vrátil do kůlny a tam napsal, zaprodukoval a natočil Dokonalý únik - lehkou, svižnou žánrovku s poloznámými herci za 14 milionů. Není důvod pátrat po tom, jak to udělal, protože je to úplně jasné. Čtyři herci, exotická lokace, kamerové hrátky a hlavně dobrý nápad, který to celé podrží úplně zadarmo.

Ale nemusíte jít do takového extrému, pak by ostatně bylo nefér jednotlivé projekty srovnávat. Alex Proyas nebo Guillermo Del Toro patří mezi režiséry, kteří svým vizuálním citem ohnou podle svých potřeb každý rozpočet. Troufnu si tvrdit, že by druhého Hellboye nikdo jiný za 85 milionů nenatočil. Ten film má parametry dvakrát dražšího snímku, pokud zachováte všechny scény a budete se snažit dostat na podobně piplavé a dechberoucí výjevy, které Del Toro tahá z rukávu jako by se nechumelilo. Proyas zase v Já, robot za podměrečných 120 milionů (U Foxů vždycky šetřili) zvládnul vyrobit geniální sci-fi s perfektně animovanými robůtky, na nichž zub času nenechal žádné stopy. A to ještě musel platit Willa Smithe. Stejně tak kouzlil za padesát milionů s apokalyptickým sci-fi Proroctví, kde padají letadla, vybuchují vlaky a náročné trikové scény se jedou na jeden záběr. Proyas točil na digitál, obsadil podceňovaného Cage a do rozpočtu se nakonec vlezl za cenu slabších efektů (k těm ale hraje úderný soundtrack, takže je vidět snaha o záchrany v postprodukci). Je to stejných padesát milionů, které stejný Summit dal na Nový měsíc. Zkuste si ty filmy z hlediska epičnosti porovnat. Nebude to ani zdaleka rovnocenný boj.

Další pánové na holení? Ale prosím, klidně budeme pokračovat u těch, které byste nečekali. Chris Nolan možná u Batmanů utrácí HDP středně velkého afrického státu a Inception bude asi po čertech drahá (na druhou stranu nemáme ponětí, co se v ní bude odehrávat), ale nikdo mu neodpáře, že natočil za čtyřicet milionů Dokonalý trik, který i vzhledem k obsazení, kulisám, množství zvratů a velkolepých scén vypadá, že by se v letní nabídce neztratil. Nějaké to porovnání? Co třeba herecký souboj ve Veřejných nepřátelích. To nemohlo být o moc dražší, ne? Chyba lávky, Michael Mann utratil něco málo přes 100 milionů. A pak tu máme bratry Wachowské. Možná vám přijde, že sequely k Matrixu byly drahé (150 milionů - spolu s prvními Piráty, Terminátorem 3 a Mizery II nejdražší film sezóny), ale schválně se podívejte, co všechno se v nich děje. Revoluční technika si zkrátka žádá nějaké ty peníze navíc a Matrixy rozhodně ty peníze na plátno obtiskly, což nebylo vzhledem k honorářům hvězd snadné (i když si většina z nich brala procenta ze zisku). U Speed Racera se už Wachowští krotili, ale za 120 milionů předvedli tolik muziky, že jim titul šetřílků rozhodně patří. Potíž je v tom, že mají teď i titul průšvihářů, takže v dalším svém filmu budou muset šetřit ještě víc. A koho tu máme do třetice? Zack Snyder, dámy a pánové! Watchmeni možná nebudou nejúspěšnějším comicsem v dějinách lidstva, ale za 130 milionů jsou při tříhodinové stopáži rozhodně jedním z nejvelkolepějších. Po superlevném Úsvitu mrtvých a Třístovce to není žádné překvapení, což je dáno i výhodami digitální kinematografie a sázkou na spíše neznámé, ale kvalitní herce. Teď Snyder opakuje úspěšný recept při natáčení emancipovaného akčňáku Sucker Punch, kde se mu promenádují poloznámé, leč docela hezké holky. Za pětaosmdesát milionů a s působivou trailerovou kampaní by mu to mohlo vyjít i tentokrát.

A najdeme jich ještě víc. Paul W.S. Anderson natočil efektní Rallye smrti za hubičku (50 milionů), Renny Harlin by asi taky svedl zázraky, kdyby ho k něčemu pustili. DJ Caruso Disturbií i Okem dravce (80 milionů) dokázal, že umí za rozumné peníze hodně pozlátkové akční omáčky. I Len Wiseman (Underworld, Smrtonosná past 4) se umí v druhé cenové pěkně otáčet. A mohli bychom pokračovat - Pete Travis (Úhel pohledu), Danny Boyle (Sunshine), Guy Ritchie (Sherlock stojí 80 milionů, tak jak je to s tím kurzem libry?) a spousta dalších. Důležité je, aby tihle odřezávači hollywoodského tuku nezaháleli a rozráželi ledy, které se povalují kolem již zmíněné šedé zóny. Jen tak se každoročně dočkáme filmů, které si zaslouží své rozpočty a naše vstupné. Jen tak budeme míň nadávat na komorní bondovky za čtvrt miliardy nebo padesátimilionové řemeslné vakuum s upíry ze Stmívání.


Kniha přežití, Legie, Cesta, Souboj Titánů, A-Team, Kickass... to je jen krátký a neúplný seznam filmů, které se napřesrok budou snažit dokázat, že jde točit i za malé a menší peníze. A budou tak držet na uzdě čtvrtmiliardová áčka a zachovávat rovnováhu, která těm největším plejtvákům umožní, aby se předháněli v tom, kdo utratí víc. Na každý blockbuster utržený ze řetězu musí existovat tři malé, které mu budou krýt záda. Prostě taková dělnická třída, katalyzátor pokroku. Stačí vzpomenout na slova Rennyho Harlina, když v roce 1991 viděl na pracovní projekci druhého Terminátora, tehdy nejdražší film všech dob. "Sto milionů budou jednou stát všechny letní trháky. Některá studia už takové filmy připravují. Pokrok nic nezastaví." V roce 1995 došla jeho slova rutinního naplnění (Batman navždy, Smrtonosná past 3), v roce 2000 se tu a tam vystoupalo o dvacet milionů výš (Mission: Impossible II, Dokonalá bouře) a ještě o pět let později už se utrácelo 150 milionů za prvního Batmana, 180 za Narnii a 200 za King Konga. Čím zakončíme další pětiletku? Třísetmilionovým Avatarem nebo to napřesrok půjde ještě dál? Autoři Mooreova zákona by se asi divili.