Woody Harrelson letos mlátí zombie, je poslem špatných zpráv, superhrdinou, prorokem a číšníkem. Během jediného roku stihnul víc než za uplynulou pětiletku.

V odborné hantýrce hollywoodských comebacků by se řeklo, že Harrelson "vytasil Travoltu". Právě hvězda Horečky sobotní noci je dočasnými comebacky proslulá. Celkem jich bylo zhruba pět - poté co opadla zmíněná horečka a dozněl De Palmův Výstřel, tasil koncem 80. let Travolta hitovou trilogii Kdopak to mluví (tam mu poprvé pomohl Bruce Willis, i když ještě nepřímo), v půlce devadesátek se vrátil k akčnějším persónám v Pulp Fiction (Willis podruhé), aby ho po pár průměrných filmech (Chyťte ho, Fenomén, Michael) nadvakrát zachránil John Woo (Tváří v tvář). Travolta bohužel vytrvale hnojil dál, takže i když se po Bojiště Země na chvíli rehabilitoval slušným záporákem v Operaci Hacker (čtvrtý návrat), další záporák - v Punisherovi s Thomasem Janem - ho znovu poslal na střídačku. Poslední comeback v řadě zatím naznačuje, že s přibývajícím věkem a váhou nepřišel o herecký rozptyl - zvládne animovaného superpsa (Bolt), zpívající maminu (Hairspray) i fuckujícího záporáka (Pelham 123). Podobně je na tom i Woody Harrelson, akorát s tím rozdílem, že on stihnul těch pět návratů nacpat do jediné sezóny.

 

Abychom si to spočítali: Zombie lovce ujíždějícího na Twinkies už asi znáte z recenze na Zombieland. Je to postava, která tzv. krade film pro sebe. Vděčná, zábavná a hodná uctívání. Její význam je o to větší, že převrací na hlavu klasický Harrelsonův archetyp. Jeho role jednodušších chlápků v klobouku totiž v poslední dekádě vyeskalovaly postavou Carsona Wellse v Tahle země není pro starý. Klobouk na tři patra, lýkové sandály a trochu pomalejší zapalování - tomu jste se mohli smát např. v detektivce Před soumrakem nebo v Hi-Lo Country. Výraznější role Harrelson ztvárnil ve filmech, které rychle zapadly (Scanner Darkly bohužel, Surfer, Dude naštěstí :) a od dob oscarové nominace za Larryho Flinta nebo akčních pecek Bílí muži neumějí skákat nebo Vlak plný peněz, uplynulo příliš mnoho času. A jestli herečkám ve čtyřiceti zvoní umíráček, chlapům totéž hrozí o deset let později, zvlášť pokud nemají svaly, komediální timing od pána boha nebo kostým Lukea Skywalkera ve skříni.

 

Harrelson nemá ani jedno, ale jeho image obyčejného chlápka, kterého snadno napasujete kamkoliv, se loni hodila. Těžko říct, jestli to bylo změnou agenta, prosincovou svatbou s dlouholetou přítelkyní nebo nějakým novoročním předsevzetím, ale kromě Zombielandu, který útočí z nezávislých pozic (film stál 24 milionů a přesně tolik vydělal o prvním víkendu, chystaná dvojka už asi bude dražší) na čistě mainstreamového diváka, si výrazně štěknul i v megatrháku 2012 a hlavně natočil drama oscarových proporcí. V Messengerovi jako ten starší a rozumnější z dvojice parťáku objíždí manželky zabitých vojáků a sděluje jim krutou pravdu. Jinými slovy má našlápnuto minimálně k druhé nominaci, tím spíš, že válečná tématika by letos mohla být za černého koně (v kuloárech se začíná hodně hovořit o Hurt Lockerovi). A navrch si ještě přidejte pseudo-super-hrdinu Defendora ze stejnojmenné nezávislé komedie a číšníka ve westernově znějícím Bunraku. To je výbava, která zaručí, že vám Woody ze sítnic hned tak nesleze. On sám to spíš než comebackem nazývá přílivem, ale i díky načasování premiér 2012 a Zombielandu je jisté, že na kovboje Woodyho budete ještě dlouho vzpomínat. Možná i proto, že v lednu se do kin vrátí Toy Story. Ale to už je jiná pohádka.

 

My budeme pokračovat v té comebackové. Asi není tajemstvím, že mají podobné příběhy občas rychlé, ne úplně šťastné konce. Publikum miluje návrat outsiderů, ale jakmile nostalgie povadne a euforie z připomenutí starých časů zmizí, začnou se oprášené hvězdy pohybovat na tenkém ledě. Kevin Costner možná tu a tam natočí slušný film (Záchranáři, Swing Vote, Mr. Brooks), ale po průšvihu s Pošťákem už ho nikdo do první ligy nepozve. Jackie Chan sice v New Police Story nebo Shinjuku Incident dokazuje, že to myslí upřímně, ale když si pak odskočí do Ameriky natočit Špeha od vedle, trpknou jeho pokusy na rtech. Stejně tak Kurt Russell, který mě baví v Autě zabiják, Poseidonu a Škole superhrdinů, už nikdy nesáhne po Snakově pásce přes oko nebo účesu á la Hvězdná brána. Pro tyhle padesátníky ale nemusí být nutně Zlatá hollywoodská brána zavřená. Stačí jen vychytat tu správnou strategii:

V mládí vyvádět, pak sekat latinu a čekat, jestli se něco semele

Tenhle postup je hodně riskantní, ale kdo sází Sportku, taky se jednou dočká. Možná. Robert Downey Jr. si v devadesátkách zkazil slibně rozjetou kariéru drogami, ale srdnatě bojoval... skrz Perníkového dědka, Gothiku nebo Zpívajícího detektiva. Jeho herecký talent čas neztupil a drogy nerozpustily, takže to pak začalo hezky odspoda nabírat otáčky. Vynikající v Kiss Kiss Bang Bang. Vynikající v Temném obrazu. Vynikající v Zodiacovi. Tyhle tři filmy možná americkými kiny prosvištěly rychleji než Šikanzen japonskou rybářskou osadou, ale dostaly Downeyho zpátky na mapu. Lidi, co znali lidi, co hráli v těch filmech si začali povídat o tom, že Downey se dere zpátky nahoru. A to spolu s Downeyho pohnutou minulostí inspirovalo Jona Favreaua, aby si ho vydupal jako Tonyho Starka v Iron Manovi, postavu, která má se závislostmi své zkušenosti. Těžko říct, zda něco podobného neinspirovalo i Guye Ritchieho - fanoušci knižního Sherlocka Holmese jistě ví, že slavný detektiv holdoval opiátům. Downey asi z takových podtextů valnou radost nemá, ale obrovský úspěch Iron Mana ho nese na vlně, která jen tak neopadne. Sherlock je za rohem, Iron Man dvojka, loni nezapomenutelná postava v Tropic Thunder a napřesrok komedie od Todda Phillipse, autora Pařby ve Vegas. Tapetování obálek pánských časopisů a pohádkové honoráře - Downeyho comeback je přirozeně neprofláknutější - jako jediný se totiž dokázal probít skrz tři ligy až na absolutní vrchol. A zjevně tam hodlá zůstat.

 

Umění napodobující život můžeme vystopovat i u Downeyho protihráče ve druhém Iron Manovi. Mickey Rourke z úspěšného fešáka zmutoval v druhořadého zjizveného záporáka a postupně se topil ve vedlejších rolích vedlejších filmů. Darren Aronofsky si ho pro Wrestlera vybral právě kvůli jeho životní kariéře a zbytek je historie, kterou jsme zdokumentovali nejen v naší recenzi. L.A., Brno, Reykjavík - tyhle triumfy lidské vůle mají úspěch všude. Oscara sice Rourkovi nedali, ale kolegové filmaři se mohli přetrhnout, aby ho najednou měli ve svém filmu. I díky rolím v Iron Manovi, Expendables nebo remaku ruského thrilleru 13 se nemusíme bát o to, že by Rourke zazářil a zhasnul. Wrestler přitom přišel jako smilování tři roky poté, co Rourke exceloval v Sin City jako Marv, nevděčně skrytý za tunami make-upu a efektů.

Změna image

Mánie kolem Železného muže vrátila do hry nejen Downeyho, ale třeba i Gwyneth Paltrow nebo Jeffa Bridgese. Ten nikdy pořádně neodešel, ale postupem času hrál v menších a menších projektech, kde byla jeho ruka zjevně vedená spíš kvalitou scenáře než počtem nul. Jeho postavy v Lebowskim (1998) nebo Miluj bližního svého (1999) postupně bledly a Jeff se začal vytrácet i z hledáčku těch nejskalnějších fandů. Zpátky na výsluní ho nahnal Favreaův hlad po vyšší herecké lize. Málokdo si vzpomene, že o rok dřív Bridges nadaboval Zekea v Divokých vlnách, ale to už je holt prokletí dabovaných animáků. Bridges nicméně úspěšně zahodil jak ošuntělou image Dudea, tak otcovsky smířlivé kadeře a vždy pečlivě oholenou bradu. Jeho Obadiah Stane je zákeřný už od pohledu... holá lebka, ďábelská bradka a charisma míchané za vysokých teplot s arogancí a bezbřehým sebevědomím. Kolik takových je venku a čeká na zásadní roli v malém filmu nebo na producenta či režiséra se sloní pamětí? Michael Keaton by mohl vyprávět. Hlas smrti byl příjemný malý horůrek, ale do budoucna to vypadá, že právě hlas je to jediné, co nám z Keatona zbude (jeho kredity zahrnují Auta, chystanou Noemovu Archu nebo třetí Toy Story). Keaton sice loni zkusil sám režírovat (The Merry Gentleman), ale kromě festivalového kolečka z toho bohužel nic nebylo.

Udělej si sám

Možná se vám budou smát, ale možná na to pořád ještě máte! Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp, řekl si Sylvester Stallone a velmi chytře vystavěl scénář šestého Rockyho kolem vlastní kariéry a outsiderovského komplexu, čímž opět popřel u veřejnosti zažité klišé, že tihle kluci z posilovny to v hlavě nemají srovnané. Arnie zvládá už podruhé vodit za nos celou Kalifornii, Stallone zas moc dobře ví co chce on a jeho tak akorát početná fandovská základna. Když zjistil, že devadesátky oficiálně skončily a jeho dřív nebo později stáhne béčková bažina, ve které už se vesele rachtali Seagal, Lundgren nebo Van Damme, rozhodnul se - po několika hodně špatných filmech - vrátit do posilovny i do hry. Výhodu měl v tom, že kromě hraní zvládnul psát, režírovat a produkovat. Měl tedy svůj osud doslova ve svých rukou. Zatímco Rocky byl sázkou na jistotu, Rambo mířil spíš do zátoky nostalgiků. Díky umírněným rozpočtům uspěly oba filmy, takže Stallone mohl začít připravovat Expendables. Kde by jiným docházely síly z potřetí opakovaného konceptu starých zlatých časů, tam se Stallone rozhodl sehnat všechny veterány dohromady a přemluvit i pár aktuálních es z druhé ligy. Všichni víme, že z toho roste film, o kterém se mluví několik měsíců před premiérou. A navzdory velkorysému rozpočtu nikdo nepochybuje o tom, že se zaplatí, ať už to bude v kinech nebo po několikanásobném sjíždění DVDček. Primitiv z posilovny? To určitě!

Kde domov můj

Jste v Hollywoodu jen na výletě a předchozí finty jsou vám k ničemu? Pokud vás mají jen za tajtrlíka, radši se vraťte domů a zkuste posbírat ztracené fanoušky. Jackiemu Chanovi se to dodnes nepovedlo, protože neustále pendluje mezi Amerikou a Hong Kongem. Jeho hvězda je ale natolik zářivá, že jeho domácí publikum půjde ochotně na cokoliv, co natočí. Jeho nejbližší konkurence - Jet Li - měl díky vážnějším rolím vždycky o něco menší základnu fanoušků a když odjel na zkušenou do Ameriky, rychle ztrácel sympatie. Nezbylo mu, než se oklikou přes Francii vrátit a pokorně všechny zmlátit. Francouzská vsuvka určitě byla užitečná (Kiss of the Dragon, Utržený ze řetězu), jakkoliv si zjevně Besson to nejlepší schoval pro někoho, kdo umí líp anglicky (zdravíme, Jasone) a do Hollywoodu se spíš chystá, než aby z něj utíkal. Definitivní čínský triumf je ale pořád ještě nedopečený, protože po vynikajícím Fearless se Jet po vzoru Jackieho několikrát vrátil do Hollywoodu, pokaždé s katastrofálními následky (Boj, třetí Mumie). Ani čínští Warlords neztropili moc rozruchu, takže nezbývá než doufat v roztomilý štěk v Expendables a ještě nějakou akční pecku na stáří, která definitivně potvrdí, jak se věci mají. Šermování s kojenci asi Jetovi nehrozí, ale ty americké záporáky už by měl definitivně nechat na pokoji.

Nové vize z televize

Padlí herci poslední dekády mají ovšem jedno vděčné trumfové eso, které jejich starší kolegové postrádali. Totiž velmi štědrou a konkurenceschopnou televizní nabídku. Rozpočty epizod mnohdy sahají k několika milionům dolarů a tomu odpovídají i honoráře hvězd. A protože hlad stanic a producentů je obrovský, může se vám stát, že jeden den hrajete v Sexy Amazonkách v Purpurovém údolí IV. a druhý den podepisujete smlouvu, která vám zajistí deset milionů dolarů ročně. Magnetismus stříbrného plátna samozřejmě nemizí, ale můžete ho léčit tučnými televizními šeky a dobrým pocitem z toho, že se o vás mluví víc než o půlce hollywoodských skorohvězd a bez problémů se dostanete na jakýkoliv večírek. To si určitě může říkat např. Kiefer Sutherland.

Jmenoval bych tu některé filmy, do kterých se koncem devadesátých let navezl, ale pravděpodobně je nikdo nezná. Důležité je, že v roce 2001 odstartoval na Foxu pokus o televizní akční thriller s nezničitelným hrdinou Jackem Bauerem. Země se zatřásla a letos startuje už osmá sezóna. Kiefer si ročně vydělá třináct milionů dolarů - víc než kdykoliv ve své filmové kariéře, víc než spousta hollywoodských chvástalů, kteří ročně zavadí o jednu, dvě mizerně placené role. Sutherlandova hvězda během posledních osmi let vystoupala tak vysoko, že o něj Hollywood několikrát projevil zájem (Strážce, Zrcadla), ale nikdy nedošlo k úspěšnému přestupu, zejména proto, že Jack Bauer už je v Sutherlandově DNA tak pevně uložen, že ho od něj diváci budou vyžadovat do zemdlení (svého či hrdinova). Vliv kultovní postavy je takový, že inspiroval i návraty dalších starších a opotřebovaných hrdinů (třeba Dennise Quaida v Úhlu pohledu).

 

Sutherland je možná nepropíranějším comebackařem televizní obrazovky, ale rozhodně není jediným. A vlastně ani nejúspěšnějším. Charlie Sheen možná trapčil ve Scary Movie 3 a 4, ale jeho televizní seriál Dva a půl chlapa je jedním z nejúspěšnějších sitcomů vůbec. A Sheen si za každou epizodu účtuje něco málo přes milion dolarů. Musí se kvůli tomu hádat s producenty? Ani ne, je totiž jedním z nich. Sitcomy jsou vůbec vděčným místem ke změně image, případně dojení bezedných televizních rozpočtů. Díky nim se do povědomí vrátil v devadesátých letech i Michael J. Fox (Všichni starostovi muži), v posledních dvou sezónách se totéž daří Alecu Baldwinovi v 30 Rock. Emmy, prachy, sláva... co chtít víc? Snad je zpětné uznání chlápků od velkých filmů - v těch ovšem skrz nabitý TV rozvrh nezbývá než na epizodní štěky. Holt něco za něco.

Z dalších úspěšných navrátilců, a že jich je opravdu nepočítaně, můžeme jmenovat Jennifer Love Hewitt (Posel ztracených duší), Jamese Woodse (krátkodobý úspěch právnického Žraloka) nebo Richarda Deana Andersona. Ale to už se vzdalujeme, protože posledně jmenovaní jednak nejsou hvězdy úplně nejzářivější a Anderson navíc spíš oprášil původní televizní kariéru, než aby pomýšlel na návrat do biografů.

Navzdory přísně nastavenému metru vidíte, že s trochou štěstí se vrátíte do sedla CBD (co-by-dup nebo taky Ca-ba-daj... Jan Antonín Duchoslav může vyprávět). Stačí, aby si vás lidi pamatovali. Když budeme hodně bloudit po české kotlině, můžeme vytáhnout třeba Martina Dejdara. Po utrpení jménem Pánská jízda přišel Comeback (doslova) a Dejdara najednou mladá generace bere jako největšího "šoumena". Specialistou na návraty legend je i Jan Hřebejk, vytrvale obsazující veterány (Emília Vašáryová v Pelíšcích, Ladislav Chudík v Kawasakiho růži). Tam ale efekt ukáže až čas. U Vašáryové lze nicméně úspěšně tvrdit, že od Pelíšků hraje téměř výhradně ve velkých filmech nebo prestižních seriálech.

 

A kdo nezvládne ani tuhle zkoušku, může koneckonců zkusit dabing. Podívejte se na Marka Hamilla - svaly, komediální timing a kostým Lukea Skywalkera a poslední velká role v herním Wing Commanderovi a v Jay a Tichý Bob vracejí úder. A stejně ten klučina vydělává jako blázen. Dabuje totiž záporáky a hrdiny v animovaných seriálech a hrách (jmenovitě třeba Jokera v animovaných Batmanech). Ročně to vydá na desítky zakázek a ze všech se sypou dukáty.

Hmm... a pak že to nejde!