Předem bych rád upozornil, že tenhle článek se nebere vážně, takže doufám, že ho nebudou brát vážně ani jeho čtenáři. Nejde o chytrý rozbor, spíš o vypíchnutí souvislostí, pohled na stavbu tzv. Emmerichova konstruktu a jakýsi návod na druhé zhlédnutí filmu. Věřím, že jsou mezi vámi mnozí, co film ještě neviděli (ti nechť odejdou, protože článek je plný spoilerů), stejně tak mnozí, kteří si myslí, že podruhé ho vidět nepotřebují. Pak je tu ale ještě třetí skupina, která si chce pustit digitální apokalypsu do žil opakovaně, ale trochu ji zneklidňuje olbřímí stopáž. Inu, milí a drazí, pro vás máme snadný návod na to, jak přežít Rolandovu filmovou apokalypsu. Prozradíme vám, s přesností na minuty (plus mínus čtvrt hodiny :), kde se vyplatí udržet tělesné pochody na uzdě, kdy můžete skočit pro další porci popcornu (máslo v něm otupuje smysly, takže ho budete potřebovat) a kdy máte dětem zacpat uši, aby neslyšely nějaký ten nesmysl. Tohle všechno plus další doprovodné informace slouží k tomu, abyste se na film podívali z jiné stránky. Nebo jen trochu ulevili mozkovým závitům u typicky víkendového, odpočinkového článku.


Předtitulkové intro (1. - 10. minuta)

Ještě než se objeví samotný název filmu, jsme svědky kompletního rozvinutí základní premisy. Zatímco média a producenti měli plnou pusu zápletky se starým mayským kalendářem, ve filmu je spojitost odbyta jednou větou (Mayové to věděli!), přičemž začínáme v roce 2009, kdy Chiwetel Ejiofor spolu s indickým kamarádem zjistí, že Slunce vypotilo neobvykle silnou solární vlnu. To je vcelku normální, stává se to každou chvíli (tisíc, deset tisíc let). Jenže... energie takového rozsahu se změnila z čistě neškodného záření na nějaké zmutované částice... a bylo vymalováno! Větší kouzla v tom nejsou. Zemské jádro se vaří, voda bublá a konvice začne co nevidět pískat. Jestli přijdete do kina o deset minut později, nikdy už se nedozvíte, co bublání způsobilo. Na opakování není čas, od téhle chvíle už bude každý jen říkat, že je všechno v háji. Postupujeme skrz roky 2010 a 2011, kdy dochází k demonstracím, různým objevům a vládnímu čachrování. To všechno je pro další vývoj nepodstatné, protože je to polopaticky demonstrováno v dalších scénách. Logo filmu je zároveň oznámením toho, že vstupujeme do finální fáze, je to titul filmu a zároveň časový titulek, který obvykle vídáme v levém dolním rohu.

CAMEO MONY LISY!

Válka světů Reloaded (11. - 35. minuta)

Náš hrdina je spisovatel, kterého kvůli workoholismu opustila žena (to je klasická kompenzace, kterou používá spousta rozvedených scenáristů, proto je v Hollywoodu tenhle typ zápletky neuvěřitelně přemnožený). Sem tam vyzvedne děti a hraje tatínka. Mladší dcera ho má moc ráda a následuje ho kamkoliv (třeba doprostřed doutnajícího jezera s hnijícím jelenem), starší syn ho nesnáší a oslovuje ho křestním jménem, což hrdinu přivádí k šílenství. John Cusack hraje na půl plynu, ale přesto vypadá o poznání civilněji a věrohodněji než Tom Cruise ve Spielbergově Válce světů. Manželka je naštvaná, ale Cusacka má pořád ráda, její nynější manželopřítel je plastický chirurg a vlastní Porsche. Je bohatý, tak akorát s dobrým srdcem, aby bylo divákům jasné, proč sbalil Amandu Peet, a Cusack ho samozřejmě nemá rád. Všechno jako u Spielberga, jen s tím rozdílem, že synátor radši střílí mimozemšťany na PSP než aby do nich šel kulometem.

Tahle pasáž slouží jen ke dvěma věcem - rozvinutí charakterů a vysvětlení toho, že všichni nějakým způsobem znají ostatní (synové, klienti, čtenáři, zaměstnanci). Chiwetel Ejiofor, náš vedlejší hrdina a hlavní vědec je zajímavou postavou. Emmerich z nich většinou dělá ústředí celého děje (Dennis Quaid v Dnu poté) nebo je staví na úroveň druhé nejdůležitější postavy (Jeff Goldblum v Dni nezávislosti po boku Willa Smithe). Jsou to ti, kterým na začátku nikdo nevěří, jsou to ti, se kterými je kamera celou dobu a se kterými se má divák nejvíce sepnout. Tady však většinu úloh přebírá Cusack - nemá sice vliv na bezprostřední chod událostí a důležitá rozhodnutí (to Ejioforovi zůstává plus fasuje výhodu vedlejších postav - romantickou linii), ale např. jeho vztah s otcem je zatlačen do pozadí na úkor Cusackova honu za vlastní rodinou.


Záchrana nejbližších je hnacím motorem první půlky všech Emmerichových katastrofáren (Goldblum spěchá za ženou do Bílého domu a cestou mj. zachrání prezidenta, Quaid jede za synem, ale je ochoten zachránit i zbytek osazenstva), novinkou je, že Cusack je v tom sám za sebe. Je to hrdina, ale je to hrdina z lidu, který nebojuje proti hrozbě, kterou lze odvrátit (tak jako v Dnu nezávislosti). Jednoduše uniká před hrozbou, která se naplní tak či onak a jeho hrdinství formují rozhodnutí, která podnikne pro obranu svých nejbližších. To všechno jsou ale jen drobné odchylky od běžných klišé a mechanismů, což znamená, že můžete jít pro ten popcorn. Nebo nachos s dvojitou porcí sýrové omáčky (ta musí být teplá, ne vlažná, ne hořící... prostě tak akorát - jestli zruší Village dodavatele cateringu, bude to ten pravý konec světa jak ho známe :).

P.S. Cusackův účes je tak vysoký, že se nevejde do většiny screenshotů.

S Woodym v lese, pobavme se (35. - 40. minuta)

Cusack je jen člověk - nemá svaly ze železa a mozek z křemíku, takže potřebuje tu a tam poradit od nějaké postavy. Ejiofor v jeho linii sehraje jen minimální roli, už proto že jsou oba na dvou různých barikádách příběhu (vyvolení v archách vs. plebejci odsouzení k smrti). Proto musí zasáhnout scenárista a vmést do cesty nějakou komickou postavičku. Tou první je Woody Harrelson, zálesák z Yellowstone, který má nastudované všechny knížky a skrz nějž lze zkratkovitě odvyprávět ještě jednou celý úvod (včetně té záminky, takže pokud jste přišli se čtvrthodinovým zpožděním, nemusíte se ničeho bát). Dokonale přehrávající Harrelson a animovaná sekvence, vysvětlující TĚŽIŠTĚ FILMU ve třech minutách je něco, co rozhodně musíte vidět. Jakmile se Woody objeví, neodcházejte, protože byste přišli o jednu z nejlepších scén filmu. O scénu, kvůli které se to vyplatí celé vidět znova. I ty největší erupce a trikové záběry rázem blednou, když se objeví Godzilla (skrytý vtip?) a s povzdechem "Už zas?" sežere Zemi.

A teď něco z Bible, děti (41. - 48. minuta)

Jakmile Woody domluví, utíkejte na záchod nebo pro další jídlo, protože následuje pár momentek ze stavby všemocných ponorek, co mají zachránit pár vyvolených, důležitých a bohatých (vstupenka na Archu stojí jednu miliardu eur, přičemž dolarových miliardářů je na planetě cca 2000 kusů). Přirovnání k Noemově bárce je nevyhnutelné, stejně jako další profilování záporáků z americké vlády. Na palubu se dostanou ti, kteří zaplatí, protože všechno tohle není levné. Oliver Platt se snaží hrát záporáka srdnatě, ale jeho postavička je tak jednorozměrná, že jeho rozpravy s Ejioforem připomínají Toma a Jerryho. A to není kompliment.

Jako by mezi námi byla propast, zlato (49. minuta)

Katastrofické rysy se začnou probouzet až tady. Jakmile náhradní přítel řekne větu v titulku, otevře se uprostřed supermarketu jáma pekelná a přepůlí nadprůměrně velké Tesco vejpůl. Efektní, uvozené nezbytným praskáním asfaltu, které Emmerich využije ještě tucetkrát. Tváří v tvář následné apokalypse je tohle spíš kýchnutí, ale přece nechcete přijít o první akord velkého přírodního koncertu. Tenhle bio produkt je sice sponzorován jen samými nulami a jedničkami, což tahle průrva (a zejména vše, co do ní padá) jasně signalizuje, ale v tomhle případě kvantita prostě nakopává zadek kvalitě. Panikařící Amanda Peet svolá děti domů, Cusack odjede, aby se mu následně rozsvítilo a zase přijel, těsně před tím, než začne obří zemětřesení trhat Los Angeles na cucky.

CAMEO ARNOLDA SCHWARZENEGGERA! (SKORO)

Útěk z L.A., tentokrát bez Kurta Russella (50. - 60. minuta)

New York Emmerich zničil v Dnu poté a protože se nechtěl opakovat (to si ještě povíme, až lehne popelem Bílý dům o hodinu později), vybral si tentokrát Los Angeles. Cusackův útěk limuzínou a posléze letadlem před dominovým efektem, který rovná se zemí VŠECHNO je dechberoucí. Vzduchem poletují auta, vlaky, dálnice a chybí už jen bučící krávy. V žádném katastrofickém filmu není konkrétní destrukce Hollywoodu a ani 2012 není výjimkou. Asi kvůli karmě. Cusack každopádně zaslechne vysílání Woodyho Harrelsona (to musí být zatraceně silná anténa na střeše jeho karavanu, vzduchem je to 1300 kilometrů), který už předtím zmínil, že má mapu všech těch tajných ponorek (Arch), takže proč nezaletět do Yellowstone, kde je podle všeho jeden z největších spících supervulkánů.

Útěk z Yellowstone (70. - 75. minuta)

Deset minut na palubě letadla opět můžete využít k libovolné aktivitě, ale jakmile se Cusack vyškrábe k Woodyho karavanu a posléze i k Woodymu na nejbližším kopci, měli byste zpozornět. Nejen kvůli památné hlášce "Leťte, ptáčkové, leťte!", která se Woodymu opravdu povedla, ale zejména kvůli následnému úprku s karavanem (zjevně nezničitelným a vážícím desítky tun, jinak by ho okolo padající megašutry odmrštily do vesmíru) a také výbuchu sopek, který je jedním z nejúchvatnějších jednotlivých záběrů celého filmu. No a pak samozřejmě další úprk po ranveji před praskajícím asfaltem. Zjevně je to nakažlivé. Emmerich pak další letový čas zpestří likvidací vybraných lokalit. Vatikán si užil snad až příliš. Za tohle bude církev někoho žalovat! :)

CAMEO PAPEŽE! (...SKORO)

SRPŠ (76. - 86. minuta)

Film se láme do své druhé půlky v poněkud klidnějším duchu. Zatímco Chiwetel Ejiofor balí prezidentovu dceru, prezident (Danny Glover je sympaťák, ale tohle mu nevyšlo) se vzdává lístku do ponorky, v projevu hlásí, že odejdeme do zapomnění (Bill Pullman v Dnu nezávislosti říkal pravý opak, když vyzýval v boji proti mimozemšťanům - proč proti tsunami nikdo neposlal Randyho Quaida s dvojplošníkem?), a Cusack míří k nejbližší benzínce v okolí, aby mezitím řešil rodičovské problémy a přebytek tatínků na palubě. Je to omáčka, ale ještě neusínejte, spíš to berte jako oddechový čas mezi dvěma koly apokalyptického boxu.


Leaving Las Vegas (87. - 97. minuta)

Zastávka ve Vegas jen kvůli benzínu a město hříchu v plamenech. Chatrnou výmluvu scenárista zachraňuje dalším řešením shora. Ruský miliardář, který má vstupenku na jednu z Arch (přičemž Cusack díky mapě zas ví, jak se k ní dostat), je Cusackovým šéfem, zatímco jeho milenka je zase zákazníci přítele Cusackovy ženy. Kdo se ztratil, ten asi není fandou křížovek a Sudoku. Důležité je, že do děje spolu s miliardářem vstupuje i srdnatý ruský pilot Saša (Johann Urb hrál asi sedmivteřinovou roli surfaře v Cusackově filmu Pokoj č. 1408, tady ovšem září - kamarádšofty občas vedou k překvapivým výsledkům). Bodrý ruský podnikatel je tak přepálenou komickou postavičkou, že vymršťuje absurditu filmu na oběžnou dráhu. Jeho hlášky jsou víc corny než kukuřice, takže je na co se těšit a čemu se smát. Tedy pokud jste ochotni se intelektuálně vrátit na základku. S odletem z hroutícího se Las Vegas svítá na lepší zítřky.

CAMEO EIFFELOVKY! (TÉ DRUHÉ)

Aerositcom (98. - 115. minuta)

Už letadlo, kterým naše skupinka opouští letiště vzbuzuje respekt a zároveň je zdrojem humoru. Antonov An-225 je největší letadlo s pevnými křídly na světě. Existuje jen jeden funkční kus (dvakrát mimochodem přistál v Praze, heč!), unese až 640 tun a vyrobili ho kvůli přepravě ruského raketoplánu Buran. Ruský buran, který ho naplnil po okraj sporťáky a milostivě v něm veze i Cusacka s rodinou je v podání Zlatka Buriče neodolatelnou figurkou, která z konverzační omáčky a nutného transferu z Ameriky do Číny udělá příjemnou čtvrthodinku, jíž byste neměli minout. A proč vlastně Emmerich použil An-225, který se jistojistě nemohl tou dobou po Las Vegas potulovat? A) Je to největší poletucha na světě (to je samo o sobě pádný důvod), B) má s plnými nádržemi dolet 15 tisíc kilometrů. A z Las Vegas k Mount Everestu, kde to hrdinové plus mínus zalomí, je to 12,5 tisíce kilometrů, což je docela štreka).

Made in China (115.- 125. minuta)

Jakkoliv se odchod z letadla podobá bondovským eskapádám (vzpomínáte na poletující sporťáky z finále Dnes neumírej?), dochází už Emmerichovi fantazie při likvidacích hrdinů (Saša sice umřít musel, ale za tohle bych scenáristu chodil strašit). Následné setkání s čínskou armádou a posléze i s dobrosrdečnými civilisty (to jsou ti, co nemají AK-47) je pouhé natahování zápletky. Není to ovšem nic proti tomu, co přijde v následujících minutách. Jednoduše vzato, až letadlo přistane, mohli byste se klidně sebrat a jít. Někteří úplně, jiní alespoň pro colu. Britové a fanoušci psů ovšem musí vydržet, protože nalodění na Archu přináší pár zábavných okamžiků:

CAMEO BRITSKÉ KRÁLOVNY! (VČETNĚ PSŮ)

Prodloužení vs. Náhlá smrt (125. - 150. minuta)

Jenom se lidí zeptejte, co chtějí po vyrovnaném sportovním zápase. Prodloužení, náhlou smrt nebo rostřely. Většina by šla rovnou do rostřelů, ale stejně musí absolvovat buď prodloužení, ve kterém se stejně bude hrát zas to samé, co předtím, nebo náhlou smrt, kdy mohou být slibně rozjeté šance některého z týmu zabité nějakou hloupou chybou, ústící ve smrt. Když aktuální přítel Amandy Peet řekne Cusackovi, že je dobrý otec a že by chtěl svou vlastní rodinu, jasně tím dává najevo, že chce umřít. Je to stejný vzkaz jako když ve válečných filmech zelenáč šermuje s fotkou své rodiny, případně dopisem pro maminku nebo přítelkyni, kdyby padnul. To je prostě malování čerta na zeď. Jenže způsob jakým Gordon naskočí hrobníkovi na lopatu je laciný, stejně jako uměle vytvořený problém, který si hrdinové sami vyrobí, aby ho mohli dalších dvacet minut řešit. Samotná katastrofa je v tu chvíli někde na cestě a její zpoždění je kompenzováno dialogy o podstatě lidství a čínskými řemeslníky, co prolézají klimatizací. Otravné jak čekání na opožděný vlak, předvídatelné jako včerejší počasí. Milovníkům Titaniku a zejména Poseidonu (na ty je pomrknuto už předtím) sice ta koncovka zahřeje srdíčko, ale je jasné, že měla být kratší a odehrávat se z větší části pod vodou, nikoliv nad ní. Oliver Platt se snaží hrát kromě záporáka i ignoranta (jaká překážka sakra může být velká 8850 metrů?), aniž by si uvědomil, že to je většinou souzeno jen postavám s vojenskými frčkami. Snad za tu obětavost dostal pár dolarů navrch.

Důkaz toho, že se lidstvo jen tak nepos... (151. minuta - titulky)

Trochu zbytečný důkaz a hláška s plínkami, nicméně slunění na palubě, dychtivé pohledy a politická agitka (vzpomínáte na Madagaskar: Útěk do Afriky?) patří k Emmerichovými happyendům stejně jako k tečkám za ostatními katastrofickými filmy. Je to o vydechnutí pro ty, kteří prchají s prvním řádkem závěrečných titulků. Ty můžete klidně oželet, protože vás po nich už nic dalšího nečeká. Fanoušci p.s. dovětků si tak musí počkat na televizní sequel 2013, který bude o startování nové civilizace. Jestli se do něj Emmerich nebude moc míchat, mohl by být trochu politicky nekorektní a poslat do háje rodinné hodnoty na úkor prostého přežití. Upřímně řečeno, celovečerní pokračování 2012 ve válečném žánru, kdy se během třetí světové budou dobývat nová území, by mohlo být skoro tak zábavné jako Emmerichova ultimátní držková, kterou planetě uštědřil. Ať už na ní znovu vyrazíte do kina, nebo si necháte za pár měsíců zbořit obývák, mějte na paměti, že s výjimkou Cameronova opusu vás už do konce roku žádný jiný blockbuster nečeká. Je na vás, jestli si od reality pomůžete přihlouplou, leč zábavnou apokalypsou nebo českými debuty jako Pamětnice a Zoufalci.


P.S. Všimněte si, jak na obrázku všichni panikaří, zatímco holčička s psíkem mají pohodu. Vědí totiž, že z hollywoodského úhlu pohledu jsou nesmrtelní.