Druhý zářez do ostře sledované rubriky bude rovněž směšovat osobní žebříčky každého z nás (příště už ale dáme jeden větší žebříček za celou redakci). Zkusili jsme totiž spočítat, jaké filmy nám před očima projely nejvíckrát. Každý takové favority má, každý si je hýčká, a dovede si je užít třeba podesáté. My jsme sepsali pár řádků o těch našich. Vítejte v době ošoupaných videokazet...

Cival

1. – 2.  Vykoupení z věznice Shawshank (minimálně 50x)  – Do naší domácnosti přišlo nenápadně. Půl roku po premiéře v kinech, v půjčovně doporučované přes sedm oscarových nominací. Ten film by fajn. A neuvěřitelně silně dozníval. Potom jel podruhé, potřetí…  Pak jsem do něj zasvěcoval všechny ostatní, přesvědčoval je, že tenhle nenápadný skvost musí vidět a že ho nemám mezi nejoblíbenějšími filmy nadarmo. CSFD ještě neexistovala a na IMDb jsme se nalogovat nemohli, takže jsem vlastně prováděl nezanedbatelnou kulturní osvětu. :-) Až jsme ten film nakonec viděli všichni… a všem se nám líbil.

1. – 2. Král zbojníků - Robin Hood (minimálně 50x) – V osmi letech nářez v kině (i s useknutou rukou ve vězení a drsným zabitím Locksleyho otce), pak nesčetněkrát na VHSce. Mám pocit, že kdykoliv mě skolila chřipka nebo angína, letěl do přehrávače Robin Hood a jeho maurský kámoš. Jeden pózoval před vybuchujícím vozem, druhý metal mačetu. A já pochopil, že tahle svižně popcornová interpretace středověké legendy se nebude snadno překonávat ani Ridley Scottovi.

3. – 4. Matrix (40x a více) - Ten musí být ve většině žebříčků hodně vysoko. Jen v kině jsem ho viděl alespoň třikrát, jednou beze zvuku na školním výletě do Rakouska v jakémsi obchoďáku, a pak jsem s ním totálně sedřel hlavy našeho videopřehrávače. Jsi Vyvolený, Neo…

3. – 4. Vyvolený (40x a více) - A nejsi v tom sám, Neo… Shyamalanův nedoceněný opus se stihl mezi nejprotáčenější filmy prodrat i s lehkým časovým handicapem. V podstatě až u domácího kina jsem definitivně pochopil jeho výjimečnost. Vyvolený zůstal i několik let poté filmem, který chci vidět znovu a znovu. Opájet se dokonalostí.

Moulin Rouge! – Třikrát v kině, nespočetněkrát na DivXu a DVD. Celoživotní muzikálová láska, jíž z prvního místa osobní topky asi nikdy nic nesrazí.

 

Forrest Gump – Na podzim 1994 jsme nevěděli, jestli jít do brněnského kina Jadran na Pistolnice, nebo do protějšího biografu Morava na jakéhosi Forresta Gumpa. Shodou okolností vyhrál naivka procházející americkou historií. Publikum – jak se trapně říká – přecházelo od smíchu v pláč. Jako vypulírovanou ukázku hollywoodského vypravěčství jsem pak Forresta viděl v televizi a na kazetách taky přinejmenším čtyřicetkrát. Aniž by mi to padající pírko zevšednělo.

Batman se vrací – Velmi přízemní důvod: Žádný jiný Batman u nás doma na kazetě nebyl.  Proto jsem si pravidelně plnil žíly depresivní Burtonovou transfúzí, v níž tučňáci nejsou roztomilí a kočky přítulné. Batmanovo strhávání masky mi ale už v pubertě přišlo nádherně bolestivé…

Mr and Mrs. Smith – Zvláštní, že zrovna tahle novinka se vejde do TOP 10, když reakce na ní jsou vlažné. Ale už jsem jí viděl minimálně třicetkrát. V autobuse od ní oči neodvrátím, v televizi nepřepnu… a začátek, prostředek a konec s romantickým dum-dum-dum mě pokaždé utvrdí, že nevypnu ani příště.

Jay a Tichej Bob vrací úder – Bez komentáře. Opakoval bych se. A vyznával z už vyznaného...

Marečku, podejte mi pero - Česká klasika. Klasika vhodná na žehlení. Rodinná klasika. Radši bych řekl Star Wars, Indiana Jonese a Poslední křížovou, Skálu, Návrat do budoucnosti nebo minimálně dvacetkrát viděného Barryho Lyndona (a že to je sakra dlouhý a těžký film), ale čistě statisticky musí desatero uzavírat Evžen Huml. A hrdobci!

imf

1. Skála (s dabingem, 15-20x) - Nejlepší Bay, ať si Optimus říká, co chce. Cage, Connery a plyn VX, vše zahuštěné tolika hláškami, že bych mohl citovat od půlnoci. A navíc jsou to vizuální orgie a synonymum akčních devadesátek.

2. Sám doma (12-14x) - Vánoce, dárky, salát a Kevin. Hned jak v roce 1990 tenhle film proletěl skrz americká kina a strženou železnou oponu, přistál v našem videu. Hned vedle Amerického nindži. Dudikoff byl fajn, ale v rodinném hlasování vyhrává Kevin.

3. Bláznivá mise (10-15x) - Moje první velká asijská pecka o týpkovi, co vypadá jako Jackie Chan, má legračního holohlavýho kámoše a používá bondovské gadgety. Bylo mi deset a tohle bylo všechno, co jsem ke štěstí potřeboval. Dvakrát za odpoledne.

Rocky IV (víc než 10x) - Tolik testosteronu, že by se do průměrně velké posilovny nevešel. K boxu mě Rocky nepřivedl, ale láska k cheesy soundtrackům, černobílým hrdinům a všehoschopnému Slyovi zůstává.

Jáchyme, hoď ho do stroje - Český bestseller, který podle hlášek bezpečně identifikujete i po letech, načež jste za gurmána. Protože František Koudelka je víc než všechny Slunce, sena nebo Dědictví. Navíc se pravidelným užíváním neopotřebovává a jeho kulisy s každou další dekádou na krku působí exotičtěji. Bonus pro akční fanatiky: Panzerfaust v závěru.

 

Návrat do budoucnosti - Vracel jsem se tolikrát, že už to ani nejde spočítat. Celá trilogie stojí za to (včetně westernové trojky), ale první díl má v sobě přesně ten mix dospívací teenage lovestory, buddy-komedie a dechberoucí sci-fi. Chtěl jsem to auto, ale bylo mi čtrnáct. Tak jsem alespoň jezdil na tom skateboardu.

Indiana Jones a poslední křížová výprava - Další Connery v žebříčku, tentokrát ve třetím Indym, kdy byli všichni zúčastnění na vrcholu svých schopností. Po přehnaně rozjívené dvojce to byl návrat k dobrodružství jako řemen, které se nebojí dostaveníčka s Hitlerem nebo nesmrtelných rytířů. Neprůstřelná klasika.

Láska nebeská - Vánoční povinnost, která s Kevinem nebojuje, nýbrž ho doplňuje. Curtis se musel upsat ďáblu, protože tolik skvělých herců, písniček a motivů nacpaných do jednoho filmu by se u každého jiného režiséra sežralo navzájem. Nedošlo k tomu, ba naopak... funguje to tak skvěle, že film můžete pustit odkudkoliv a během pěti minut budete tam, kde jste chtěli být.

Žhavé výstřely 2 - Nejlepší parodie všech dob (fandové Připoutejte se, prosím musí prominout) sjížděná na VHS do zemdlení pásky i diváků. Dodnes když se směju, trochu mi vrčí bránice. Je to odkaz na doby, kdy jí tenhle film trhal vejpůl. Přežil jsem jen tak tak, kdykoliv Lloyd Bridges začal mluvit o válečných zraněních.

Komando - Jeden čas bylo nakoukávání Komanda sportem a věcí cti. Pamatovat si všechny hlášky, spočítat mrtvé, okopírovat na noční bojovku Arnieho maskování a snaha ukrást bagr z místního staveniště. Ten film nás změnil... po bagrech už kouká jenom Hlad, ale kdykoliv jdu po nákupním centru, přemýšlím, jestli se dá vážně zhoupnout z jedné strany na druhou. A pak utrhnout telefonní budku i s chlápkem vevnitř a...

KarelR

1. Kokosy na sněhu (cca 25x) - Někteří tomu možná nevěří, ale nenápadnou komedii s jamajským bobem, bobařským bohem a boží sbírkou hlášek jsem si za život dopřál zaručeně nejvíckrát. Jednou dokonce sedmkrát za noc, což je jednoznačný důkaz, že mi tahle srdcařská cesta za bobařským snem bude mít co nabídnout i na smrtelné posteli.

2. Dobrý ročník (cca 12x) - S tímhle bych tu měl vyhrát soutěž o nejmladší protáčenou pecku, ne? Až před třemi lety jsem totiž zjistil, kdo chci být, až budu velký. Ridley Scott dal sice světu Ripleyovou a Deckarda, na mě ale udělal největší dojem Max Skinner, protože vydělá balík peněz, nabalí Marion Cotillard a zdědí francouzskou vinici s bazénem a tenisovým kurtem. Nevidím důvod se na ten film nedívat znova a znova.

3. Žhavé výstřely 2 (cca 10x) - Nejvymakanější parodie, jaká kdy spatřila světlo světa. Namixovat Casablancu s Rambem 2 muselo znít jako nejhorší nápad na světě, výsledek ale určitě přežije nás všechny.

Blues Brothers 2000 - Elwood J. Blues jednu dobu ovládnul HBO a nebyla repríza, od které bych se dokázal odtrhnout. Krucinál, vždyť ty písničky jsou boží a je tu největší automobilová bouračka všech dob!

Dobré ráno, Vietname - Film, se kterým bych se dokázal budit ráno co ráno. A že jsem se o to jednu dobu pokusil. Robin Williams nikde jinde tak nehláškuje a lepší využití Armstrongova největšího hitu byste taky hledali marně.

 

Indiana Jones a Chrám zkázy - K čertu s vyváženou trojkou, tohle je nejlepší Indyho dobrodružství! Je s podivem, že mám dones noční můry z jediného zhlédnutí Hvězdné pěchoty, ale dívat se znova a znova na pojídání brouků, hadů a opičích mozečků mi nikdy nevadilo. Můj mozek to asi bere jako daň za geniální honičku na důlních vozících.

Láska nebeská - Nejúžasnější romantický evergreen a každoroční vánoční povinnost. Je vůbec někdo, kdo by Curtisův malý filmařský zázrak do tohohle žebříčku nezařadil?

Star Wars: Epizoda 1 - Skrytá hrozba - Byl jsem mladý, naivní… a žral jsem Darth Maula víc než jeho astmatického kolegu. Pro některé to je asi neodpustitelný hřích, ale jedničku jsem určitě sjel víckrát než „oficiálně povolenou“ čtyřku. Nic proti legendární potyčce Obi-Wana s Vaderem, ale mečující trio ze Skryté hrozby metalo kozelce a mělo k tomu lepší hudbu.

Con Air - Odpusť mi, Skálo! Vím že jsem měl bayovat až do zemdlení, jenže jsem si vždycky našel cestu spíš k bandě z trestaneckého letadla. Zatímco tedy ostatní sjížděli asi nejčistší ukázku akčního řemesla, já si užíval létající auta, padající letadla, bolest necítícího Cage… a králíčka, kterého se nějaký idiot odvážil vyndat z krabice.

Škola Ro(c)ku - Když Jack Black začal učit omladinu rock, netrvalo dlouho a přidal jsem se. Stačilo pár zhlédnutí a nákup kytary byl povinností. Pak ještě hrstka dalších k pochytání těch správných grifů, výrazů a postojů a hurá zakládat kapelu. Tak daleko jsem nakonec nedošel, ale x otisků toho filmu ze sebe už nikdy nedostanu.

Mr. Hlad

1. Hvězdné války: Nová naděje (cca 40x) – Asi tak půl roku jsem vstával do školy o půl hodiny dřív, abych se mohl chvilku koukat. Když by se to nasčítalo, viděl jsem Star Wars asi opravdu mockrát.

2. Flákači (cca 20x) – Jasně nejvtipnější film Kevina Smithe, u něhož je jedno, jestli člověk kouká od začátku nebo od konce. Vždycky se baví. Komediální sichr.

3. Láska nebeská (15x - 20x) – Každý rok okolo vánoc. Ultimátní romance, která člověka naplní pohodou na pár měsíců dopředu.

Maverick – V případě, že se lidé nemohou dohodnout na tom, po jakém DVD se sáhne, Maverick všechny spory bez problémů urovná. Líbí se každému.

Obvyklí podezřelí – Bryan Singer nehrál s diváky úplně fér hru, ale i když člověk zná pointu jeho nejslavnějšího a nejlepšího kousku, u Obvyklých podezřelých platí, že se moc rádi necháte znovu oblbovat a budete hledat, kde scénárista udělal chybu a kdy se dá všechno prokouknout. Můžu vám říct, že chybu neudělal. Ale radši se podívám ještě jednou.

 

Rambo 2 – Sly v té nejlepší formě a vše z akčních filmů osmdesátých let na jednom místě. Sovětští záporáci, šípy s dynamitem, souboje vrtulníků, heroická hudba a tak. Vždyť víte.

S čerty nejsou žerty – Když jednu pohádku, tak tuhle. Hlášky z Čertů nestárnou, herecké výkony jsou přirozené a baví se celá rodina od prcků až po babičky.

Smrtonosná zbraň – Mel Gibson byl a pořád je prvotřídní drsňák, Danny Glover byl a pořád je skvělý filmový „civil“ a Shane Black díky Smrtonosné zbrani vytvořil nový subžánr a stal se mezi scénáristy nesmrtelnou legendou. Tohle je poctivá filmařina, která se neokouká nikdy. A i na potřicáté udivuje, jak v případě Smrtonosné zbraně všechno vyšlo na jedničku.

Šimon a Matouš jedou na riviéru – Poprvé jsem viděl video, když mi bylo sedm let a u kamaráda jsem strávil prakticky celou druhou třídu. Měl tři filmy. Na Amerického ninju jsme se koukat nesměli, King Kong se mi nelíbil a pak už zbyl jen Šimon a Matouš. Popravdě se na ty dva občas podívám i dneska.

Tango & Cash – Násilí, auto s rotačním kulometem, dialogy a hlášky napsané samotným bohem a ta nejčistší herecká chemie, to je Tango & Cash.

st39.6

1. Matrix (40-50x) - Vietnamský VHS přehrávač mě asi proklínal, ale Neo se po jeho čtecích hlavách klouzal asi ze všech filmů nejčastěji. Občas jsem ho nedokoukal, jindy si pouštěl vybrané scény, vždycky jsem si ale Matrix užíval. Bylo to a stále je něco jiného, jeden z těch filmů, které se objeví jen jednou za spoustu let a každého uhranou. Čert vem to, že je ve všech žebříčcích děsně provařený, ja ten film vždycky žral.

2. South Park: Peklo na zemi (30-40x) - Pro teenagera, který v té době samozřejmě ještě nebyl přežraný videem z internetu, neskutečně vděčná záležitost. Přisprostlá děcka, nezapomenutelné hlášky a zápletka tak absurdní, až člověku přijde úplně normální. Na facku za prd při natáčení Modré laguny stěží někdy zapomenu, na Saddámovy robertky bohužel taky ne. "Satane, poď šukat".

3. Království ohně (15-20x) - Tohle asi pochopí málokdo, Království ohně se mi ale líbí doteď a dokonce to byl jeden z prvních filmů, které jsem si kupoval na Blu-rayi. Postapokalyptický Londýn, lidé pěstující rajčata a nenažraní draci. Takové filmy nikdo netočí. Válí tu Christian Bale (kterého válcuje, jak je u něj zvykem, vedlejší postava - tentokrát v podání Matthewa McConaugheyho), digitální efekty nezestárly ani o den (dodnes nechápu, jak se podařilo draky udělat tak dobře) a najde se tu velice solidní akce. A stčko je spokojený.

Spider-Man - Umí lézt po stěnách a reflexy mu může závidět i mladá verze Dominika Haška. Spider-Man je super a pro Raimiho fanouška znamenal o to větší potěšení, že se v něm neztratila režisérova osobitost. Dvojku jsem možná viděl víckrát, ale jednička prostě byla první. A Dafoe by si zasloužil Oscara, dát tolik života prakticky nehybné postavě, jejíž mimiku zakrývá maska, je bez legrace umění.

Znamení - Většina považuje za nejlepší shyamalanovku buďto Šestý smysl nebo Vyvoleného, pro mě je to ale jasně Znamení. Nejen díky Gibsonovi, spíš proto, že mě Shyamalanovo komorní zobrazení invaze pokaždé dostává. Někdo rád Den nezávislosti a trikové orgie, já jsem radši, když režisérch nechá všechno na mojí představivosti. Ten film má navíc úplně geniální soundtrack.

 

Terminator 2: Den zúčtování - Někdo má noční můru a pak se z ní nemůže vzpamatovat celý den, jiní o ní natočí film a sklízí slávu do konce života. James Cameron to dokázal. Paradoxně mám o něco radši první díl, kde mi sedl onen undergroundový feeling, T2 je ale perfektně fungující blockbuster, který se na odreagování dá pustit kdykoliv. Proto jsem ho viděl víckrát a ještě mě spousta privátních projekcí čeká.

Adaptace - Nicolas Cage. Dvakrát! A v obou případech hraje naprosto skvěle! Dobře, Adaptaci nezbožňuji kvůli němu, je to spíš láskou ke Kaufmannovým scénářům. Těm novějším už nemůžu přijít na chuť, ale Adaptace nebo V kůži Johna Malkoviche, to jsou skvosty. Navíc upřímně obdivuji, jak Kaufmann vykresluje chuť a nechuť k psaní. "Měl bych psát o tomhle a támhletom ... ale nejdřív si dám koblihu. A zkontroluji, jestli nekape z kohoutku. Možná bych si měl taky na chvilku odpočinout".

Nelítostný souboj - Michaela Manna mám moc rád v analogové i digitální podobě a věřím, že by za pár let byli Veřejní nepřátelé schopni v podobném žebříčku udělat zářez. Do té doby si ale bude Heat pevně držet pozici, minimálně jednou za rok si ten film dávat musím. De Niro a Pacino jsou tu obdivuhodní, Mann zprostředkovává geniální drama a legendární přestřelky, ze kterých opisuje i Christopher Nolan. Ze svých Top 10 mám Heat nejradši.

Únosci (Way of the Gun) - Benicio del Toro jako únosce těhotné ženy? Zní to podivně, vypadá skvěle. Únosci jsou jeden z těch filmů, které většina přehlídne i ve videopůjčovně vedle nějakých šílených béček, ale pozornost si bez debat zaslouží. Naprosto fantastické přestřelky s nezapomenutelnou atmosférou, nekompromisní postavy a drzý scénář, který odmítá happy-end.

Odplata - Mel Gibson, pár kulek v zádech a pár tisíc dolarů u jednoho z nejvýše postavených mafiánů ve městě. A Porter je chce zpátky. Tuhle postavu jsem vždycky obdivoval, stejně tak urputnost, se kterou si šel za svým cílem. Odplatu jsem viděl hodněkrát v obou verzích a ačkoliv momentálně preferuji spíš tu Straight up, bývaly časy, kdy jsem slintal i nad sestřihem studia. Film funguje jako perfektníí noirovka v obou případech.

Každý má to své. Nenechte se pobízet a přidejte k dobru vaše favority, ať víme, který film vyhlásit za nejčastěji viděný. Vyhrál by Matrix, Láska nebeská, T2 nebo Divoké pivo?