Kdo včera nadával, dnes oslavuje. Tohle moudro samozřejmě nebude platit univerzálně, ale patnáctiminutová ukázka dech vyráží. V následující "recenzi" budeme řešit hlavně to jak vypadá, proč tak vypadá a co to pro všechny bude znamenat. Děj ponechme stranou, ostatně nástřel si přečtete v infu a v preview a podle těch pěti scén, jejichž úryvky jsme měli možnost vidět, to vypadá spíš na jemné hrátky s archetypy, nikoliv o další revoluci. Ta audiovizuální je už tak hodně velké sousto.

Delgo, World of Warcraft, Artur a Minimojové, Gungani ze Star Wars. Mimozemská rasa z Avatara byla přirovnávána v diskuzních klubech k tuctům starším renderovaných příšerek, ale dejte sličné modré krásce pár řádek dialogu, a rychle se ztratíte v jejích kukadlech o rozměrech CDčka. Avatar možná vypadá jako Beowulf na steroidech, s barevnou paletou z dob hippies, ale... jako by už samotná radikální evoluce Zemeckisova modelu nestačila (o tom až dále), Cameron dosáhl toho, že nesklouzává k lacinému upozorňování na třetí rozměr. Prostě si točí tak jako vždycky, tj. úchvatně. Kamera klouže kolem hrdinů a objektů, přičemž jejich objem se materializuje naprosto přirozeně. Tu je hrana, tu něco prosvítá nebo rotuje. Poprvé jsem měl u 3D filmu pocit, že mi nikdo nic nenutí. Hrané scény bez účasti triků prozrazovaly jen obroučky extra brýlí.

S přechodem na planetu Pandora a naprostým vymizením lidského elementu ovšem přichází zatěžkávací zkouška. VŠE je renderované, protože po čemkoliv pozemském není v okolí ani památky. Jake ve své avataří Na'Vi podobě se ocitá uprostřed duhového lesa, pronásledován obřím dinosauromonstrem, a 3D musí rozdýchat i zběsilé rejdění kamerou v akčních scénách. Což se daří, za cenu rozostření při rychlých pohybech (přirozená věc, která ovšem ve 3D může při střihu scény z polocelků a polodetailů působit mírně chaoticky - mám ale pocit, že podobný "sensory overload" byste měli v případě hrané 3D scény). Mnohem důležitější jsou však dva technické majstrštyky: Interakce hrdinů s prostředím a jejich pohyb v něm, a hlavně vzájemná interakce dvou renderovaných charakterů.

Co se týče pohybu hlavního hrdiny v honičkách, nechává Cameron za sebou veškerou konkurenci a nechává je minimální pochyby o kvalitě motion capture. Samozřejmě lze kontrovat, že animovat lidi s jejich obličeji je těžší než rozhýbat třímetrové modrásky, ale plynulost veškerých pohybů a vnoření do iluze je absolutní. Na'Vi se vám nemusí líbit, můžete mít odpor k duhovým keříkům, ale po iniciačních pěti minutách vás Cameronův svět pohltí. A díky absenci lidí přestane kontrast triků a skutečných herců mlátit oční nervy (o to bude v pozdější fázi filmu další setkání obou světů kontrastnější... jako mimozemšťani ale budou dost možná působit lidi... to je správně cameronovsky chytré). Důsledkem ovšem je, že máme před sebou dlouhé minuty s modroklukama a modroholkama. Část komorního "balení" je součástí ukázky a i když nesázím na to, že si Zoe Saldanu v modré formě zamilujete, rozhodně není těžké uvěřit, že to mezi těmi dvěma jiskří. V obličejových svalech to Cameron Zemeckisovi natírá absolutním K.O. během deseti vteřin. Avatar nevypadá jako nic co znáte, zároveň se ale vzpírá označení animák ve všech zabarveních slova. Tohle je vážně něco jiného. A s každým dalším dnem, který ten film stráví v laboratořích WETA, to pravděpodobně vypadá líp a líp.

Ale aby tahle recenze nekončila tak jako všechny popisky magické čtvrthodinky. Vsadím hodinky na to, že Avatar se každému líbit nebude, a nemluvím teď jen o lidech, kteří preferují úzce vymezenou podobu filmových triků a světů. Ošívat se budou pořád ještě i lidé, kteří velký hype posuzují jako kabát, jenž filmu už nikdo neodpáře, a zapomínat nesmíme ani na notorické prudiče. Faktem zůstává, že Cameron si koleduje a sází všechno na jednu kartu. Je mu dost možná jedno, jestli to vyjde nebo ne, protože si plní sen technického hračičky, velikého snílka a nenapravitelného puntíčkáře. Nejde mu o prachy, nejde mu o vaše sympatie, jde mu o film a příběh bez kompromisů. Jeho, pro některé možná trochu sobecká, snaha značně připomíná Speed Racera. A i když Avatar má o poznání silnější auru a marketingově by se nejradši prošeptala rovnou k 2001: Vesmírné odysee, vystřízlivění ze čtyři roky spřádaného velkofilmu bude pro mnohé bolestné. Neříkejte, že jsme vás nevarovali. Neříkejte, že vás to nepřekvapilo. Neříkejte, že to nechcete vidět. Pod stromeček nám Cameron chystá větší než obrovský dárek. Už víme, že ponožky to nejsou. Ale jestli jste si místo lyží přáli snowboard...