Z remakové vlny začátku tisíciletí jsme se plynule přehoupli do vlny velkých comebacků. Lidé mají rádi, když se slavné ikony zvedají z popela. Nejde o to, jak velkou dostaneš ránu, ale o to, jak rychle se otřepeš. Jenže všechnu smetanu slíznou herci. Pochybení a nové útoky na áčkový trůn, vedené z postu režiséra, bývají často opomíjeny - pokud se nejedná o jednu a tutéž osobu, která zároveň stojí před kamerou. Možná to byl právě Sylvester Stallone, kdo nás donutil posvítit reflektorem do zákulisí. Režisér je po hlavní hvězdě filmu nejvíc mlácenou osobou v recenzích, komentářích a především na koberečku u producentů. Natočil jsi propadák? Letíš na lavičku. A mnohdy to není ani tak o nesplněných finančních očekáváních jako o přestřeleném rozpočtu, zklamaných fanoušcích nebo dalších příčinách, které si můžeme jenom domýšlet.  

Jisté je, že se nám v tomto týdnu sešli hned tři adepti, na které můžeme s přimhouřením oka aplikovat hlášku o reparátu. Sam Raimi se po nepříliš kladně přijatém Spider-Manovi 3 stáhl do ústraní a vítězoslavně vyrukoval s maličkým, chtělo by se říct až poctivým hororem Stáhni mě do pekla. Kritika nešetří chválou (není to protimluv? :), a i když finančně nejde o žádný zázrak, v tomhle případě se bude určitě mluvit o dobývání ztracených pozic. Raimimu se vlastně povedla stejná finta jako nedávno Ronu Howardovi, který si mezi Šifru mistra Leonarda a Anděle a démony, tj. dva blockbustery, vpašoval oscarové drama Duel Frost/Nixon a potvrdil pověst žánrového chameleona. Raimi teď bude mít šanci dokázat čtvrtým Spider-Manem, že umí sedět na dvou židlích, a že to třetí dobrodružství pavoukolezce byl jen drobný přešlap.

To John Woo musel napravovat mnohem víc. Do Hollywoodu přišel s pověstí asijského poloboha a člověka, který má patent na přestřelky ve slow-motion. Natočil dva slušné (Živý terč, Operace Zlomený šíp) a jeden vynikající film (Tváří v tvář), kterým si na sebe paradoxně upletl bič. Pak už to šlo z kopce, bez ohledu na zvolený žánr a dobré úmysly. Nedůvěra producentů i fanoušků nakonec Wooa vyštípala zpátky do Číny, kde na stále zvučné jméno ulovil žánr, který by od něj hardcore příznivci nečekali. Historický válečný film bez Chow Yun-Fata a střelby obouruč? Krvavé pobřeží se stalo nejdražším čínským projektem vůbec, takže hrozilo, že to bude Wooův hřebíček do rakve. Recenze i pokladny naštěstí generují vysoké cifry, takže má teď John všude dveře otevřené dokořán. Když do nich strčí nohu a natočí gangsterku jako za starých časů, kruh se definitivně uzavře. Možná je to sobecké, ale určitě nejsem sám, kdo mu drží palce tímhle směrem.


A pak tu máme Todda Phillipse. V jeho případě už pravidla článku trochu napínáme, ale zasloužil si snad po Mládí v trapu a Starskym & Hutchovi tak mizernou látku jako je Škola svádění ? Recyklovaný Billy Bob Thornton po zásluze propadl, ale Phillips se zakousnul a vrátil se otočkou k Road Tripu, tentokrát pro o pár let starší generaci (resp. pro stejné diváky, kteří mezitím stihli vyrůst). Pařba v Las Vegas to dotáhla do IMDb Top 250 a měla vynikající první víkend. V obou případech je to překvapení, ale nezbývá než Phillipsovi přát, aby si to teď nepokazil. Na stole má asi tucet scénářů, mj. i dvojku Mládí v trapu, zatím to ale vypadá, že ohlasy Pařby si vyžádají bleskurychlé pokračování.

Ti tři výtečníci v tom samozřejmě nejsou sami. Hollywood je průšvihy a nenaplněnými očekáváními každoročně špikován pečlivěji než svíčková od vaší maminky. I Míša Bay musel natočit průměrný Pearl Harbor a finančně ostudný Ostrov, než znovu nakopl kariéru Transformery. Dneska je považován čistě za krotitele autobotů, a jen málokdo si vzpomene, že před deseti lety natočil něco jako Armageddon. Film, který vedle Transformers 2 vypadá jako školní cvičení z FAMU. Ale ne, tohle není další hypeovací článek s Bumblebeem. Raději popojedem a mrkneme se na šťastlivce, co nemuseli svých chyb litovat dlouho. Možná měli štěstí, možná rozum, každopádně přežili jasné K.O. a vrátili nám všechno i s úroky. Musíme za to děkovat, protože u každého vypadnuvšího áčkaře (Renny Harline, chybíš nám) hrozí, že bude zastoupen ňoumou kalibru Tima Storyho.

Ang Lee

Ledová bouře, Rozum a cit, Tygr a Drak... Ang Lee se proplétal silnými příběhy s osobitým šarmem a zručností provazochodce. Těžko říct, koho napadlo, aby točil comics. Bylo to v době, kdy se na tenhle žánr hledělo pořád ještě jako na pokusné morče. A Leeovi stačilo zahlédnout konflikt dvou povah v jednom těle a kývnul bez toho, aby nakoukal alespoň Hulka s Lou Ferrignem. Zbytek je historie, zasypaná nadávkami fanoušků, řevem producentů a rozšlapanými iluzemi. Lee se naštěstí oklepal rychle. Za Zkrocenou horu účtoval Oscary a Touha, opatrnost, ač mu v Číně hodně zavařila u cenzorů, obíhala festivaly i česká kina s aurou výjimečnosti. Lee dokázal, že velký zelený hromburác nemůže vykolejit artovou kariéru, a navíc má jeho verze, ve srovnání s Leterrierovou reimaginací, pořád ještě hlavu a patu. Dvojité vítězství, nicméně počítám, že comicsu se od asijského estéta už nedočkáme. I když... John McTiernan taky po Predátorovi slíbil, že už nikdy nevkročí do džungle. A pak natočil Šamana.

Jak je na tom teď? Dokončil dobovou komedii Taking Woodstock, ve které se Liev Schreiber nebo Emile Hirsch ocitají v krasných a zhulených šedesátých letech. Hippie portrét od Anga Lee? Jeho zamilovaní kovbojové to dotáhli k Oscarům, tak raději buďte připraveni na vše.

Joel Schumacher

Člověk, který zabil Batmana. A pak dostal Colina Farrella na oběžnou dráhu. O Joelu Schumacherovi koluje známá průpovídka, že když točí film za víc než deset milionů dolarů, končí to katastrofou - rozvrácená manželství, vytunelované studiové sejfy a diváci krvácející ze všech tělesných otvorů. Jenže právě on natočil Hráče se smrtí, Volný pád nebo Čas zabíjet. Vyplatilo se mu dát druhou (vlastně třetí) šanci. Tábor tygrů a především pak Telefonní budka jsou bezmála geniální filmy, Farrell v nich exceluje a Schumacher září. Věčná škoda, že pak následoval přepálený Fantom opery a unylá Třiadvacítka s Jimem Carreym. Telefonní budku ale nikdo nesmaže, takže až zas někdo bude špinit Batmana a Robina, víte, jak kontrovat.

Jak je na tom teď? Horor z druhé světové jménem Town Creek natočil už před dvěma lety, ale neustále se odkládá jeho premiéra. Momentálně kutí pouliční kriminálku Twelve, v níž hraje mladičký Chace Crawford (Zac Efron s jinou obličejovou texturou, je to jako u terminátorů) a samozřejmě i Schumacherův oblíbenec Kiefer Sutherland. Snad mu i tentokrát přinese štěstí.

Paul W.S. Anderson

Po rozkošně béčkovém Mortal Kombatu (jeho kvality doceňujeme s každou další adaptací videoherní mlátičky) a slibném Horizontu události někdo bacil Andersona po hlavě. Vojáka s Kurtem Russellem jsme považovali za kanadský žertík, ale když Anderson stihnul během stominutové stopáže dalšího filmu pohřbít hned dvě sci-fi ikony (Vetřelce a Predátora), začali jsme ho nenávidět. Mezi tyhle tragédie se naštěstí vklínil slušný Resident Evil, takže naděje pořád ještě existovala. A pak se W.S. kráječ vrátil a přitáhnul Rallye smrti. Film, který vypadá jako videohra, i když podle videohry není. Neoriginální, brutální a dokonale zábavné, se spoustou výbuchů, silných aut, sexy koček a Jason Stathamem v superhrdinské formě. Anderson nedospěl a zřejmě ho doživotně bude bavit točit hloupé filmy. Ten poslední ale znovu dokázal, že má cit nejen pro vizuál, ale i pro pokleslé žánry.

Jak je na tom teď? Rozhoduje se, co vlastně bude točit. Produkuje další tři adaptace videoher (Driver, Castlevania, Spy Hunter), ale není moc pravděpodobné, že si při jejich výrobě stoupne za kameru. Přitom zrovna ten Driver by mu sednul. Možná cítí, že přes videohry se v Hollywoodu na vrchol nevyhrabe. Jenže co když vážně nic jiného neumí?

Clint Eastwood

Možná si teď říkáte, že na co Clint sáhne, to se promění ve zlato. Ale co filmy jako Krvavá stopa, Půlnoc v zahradě dobra a zla, Absolutní moc nebo Pravda zabíjí? Nepamatujete si je? Málokdo ví, že Eastwood režíroval přes tři desítky filmů. A ne všechny se mu povedly. Po peckách jako Firefox, Zelenáč, Nesmiřitelní nebo Madisonské mosty (všechno naprosto odlišné žánry) zabřednul Clint na pár let do tuctových filmů, které sice občas pobavily (Vesmírní kovbojové), ale zásadně se lišily od těch hlubokých a jímavých dramat, jež nám servíruje v poslední pětiletce. Oscarová smršť, silné látky a odvaha zkoušet nové věci, to všechno se znovu dostavilo až s Tajemnou řekou. Clint chytil třetí dech. A jak to tak vypadá, rozhodně ho nehodlá pustit.

Jak je na tom teď? Točí film Invictus, popisující zásadní životní kapitolu bývalého jihoafrického prezidenta Nelsona Mandely. Kdo ho bude hrát? Samozřejmě nejlepší černošský prezident všech dob a stříbrných pláten - Morgan Freeman.

Danny Boyle

Pokud vám připadá, že na některé ze zmíněných režisérů jsme až příliš tvrdí tak... máte pravdu. Je logické, že si každý čas od času vybere slabší chvilku. Ale s většinou to pak jde z kopce konstantně. Hollywoodský neúspěch je jako spirála. Jakmile se jednou roztočí, není snadné kráčet v protisměru. Danny Boyle po úspěchu Trainspottingu a Mělkého hrobu projektově "vyrostl" možná až příliš rychle. Zábavná, ale poněkud naředěná romantika Extra život, prokletá Pláž s DiCapriem a sice proslulá, ale nedostatky prolezlá zombie etuda 28 dní poté... Po rozpačitém Millions to vypadalo, že dny kdysi sympaticky drzého nezávisláka jsou definitivně sečteny. Jenže Boyle natočil Sunshine. Sice udělala velké haló jen na MovieZone (alespoň tak mi to někdy připadá, Amerika rozhodně ohromená nebyla), ale otevřela Boyleovi vrátka k Milionáři z chatrče. Jeho skóre snad zmiňovat nemusím. Jen připomenu, že historie se v Hollywoodu opakuje mnohem rychleji než ve světových dějinách, takže by si měl Boyle dát pozor, kam míří kamerou. Dokud zůstane v bombajských slumech, nemusíme o něj mít strach, ale momentálně se o něj Hollywood pere, a to je v jeho případě zřídkakdy dobré znamení.

Jak je na tom teď? Chystá Maximum City: Lost and Found, což by měl být ještě naléhavější a také o poznání temnější příběh z indických slumů. Dvakrát stejná řeka? Snad se to Boyleovi nevymstí.

David Cronenberg

Kanadský národní poklad a kapitální úchyl v jedné osobě. Cronenberg udržoval dlouhá léta při životě žánr organických a slizkých hororů. Moucha, Videodrom, Scanners, ale i další zneklidňující filmy jako Příliš dokonalá podoba nebo Mrtvá zóna. V jeho případě jste vždycky věděli, že budete vycházet ze sálu obohaceni o nový a vzrušující hnus. Fyzický, duševní, ve všech možných barvách, ale vždycky originální. Jenže od Crashe už se David začínal nebezpečně opakovat a filmy jako ExistenZ nebo Pavouk byly spíš ozvěnami jeho velké, skrz na skrz zvrácené duše. Cronenberg měl naštěstí zařazenou teprve jedničku a všechny šokoval, tentokrát úplně jinak, když natočil v podstatě normální, morbidně zábavnou a technicky velmi precizní gangsterku Dějiny násilí. Proměna jeho stylu byla tak radikální, že z toho šla hlava kolem, ale Cronenberg potvrdil definitivní změnu směru v mafiánských Východních příslibech. Jeho novým talismanem je Viggo Mortensen a vypadá to, že vzájemná spolupráce jim velmi prospívá. Napřesrok ho ale přesto Cronenberg vymění za vyšší kalibry.

Jak je na tom teď? Připravuje se na Matarese Circle, velmi ambiciózní špionážní film s Tomem Cruisem a Denzelem Washingtonem v hlavní roli. Jedná se o další odskok od jeho fascinace temnou stránkou lidské duše, nebo je to naopak Cruise a Washington, kteří ještě nevědí, čemu se vlastně upsali? Cronenberg určitě ještě netasil poslední trumf.

Guy Ritchie

Manželství s Madonnou by dost možná udolalo i větší machry. Než ji Guy Ritchie potkal, točil hyperakční gangsterky, ze kterých každému sprintoval srdeční tep až k hranici infarktu. Sbal prachy a vypadni bylo překvapení, Podfu(c)k jistota. Natoč pecku a pak to potvrď je osvědčená metoda, jak se zapsat do světových análů. Jenže pak přišla blonďatá královna popu a s plány na ovládnutí celuloidové říše byl konec. Trosečníky jsme brali jako hodně špatný svatební dar, jenže Revolver o tři roky později naznačil, že vracet se zpátky k oblíbeným hračkám asi nebude tak snadné. Ritchie naštěstí se vším praštil a v RocknRolle částečně navázal na prvotní úspěchy. Přeskočit vysoko nastavenou laťku nebude snadné, ale ukázky z jeho akční verze Sherlocka Holmese naznačují, že má Ritchie chuť dokázat sám sobě, že točit dobré filmy nezapomněl. Možná to bude guláš, možná bude A.C. Doyle rotovat v hrobě, ale pro záchranu britských režisérů je třeba přinášet nějaké ty oběti.

Jak je na tom teď? Na obzoru se rýsuje film Gamekeeper, což je kombinace Volání divočiny, Krokodýla Dundeeho a Přání smrti. Zní to hodně ďábelsky a může z toho být thriller nebo komedie. Osobně sázíme na úspěch Holmese a rychlý sequel, ale chlápek ze skotských hvozdů, mstící smrt svého syna v "divočině" dnešního Londýna? To vůbec nezní špatně.

Zapomněli jsme na někoho? Ale jistěže! Tahle sedmička statečných je plus mínus tahaná z paty (díky všem, kdo přispěli), takže jestli vám v hlavě zvoní další jména, neváhejte se pochlubit v komentářích. A pak si určitě zajděte na jednu ze tří pecek tohoto premiérového týdne. Vždyť víte, co jsme si v úvodu říkali o té podpoře. Nechcete přece, aby se Tim Story vrátil...