Úspěch je jako mládí. Nikdy nevydrží věčně. Protože je nám v redakci plus mínus stejně (plus Shushika, mínus st39.6), vyrůstali jsme na stejných akčních béčkách a namachrovaných klukách. Někteří z nich to dotáhli vysoko, otevřeli si restaurace, aby je pak zavřeli a utekli buď do důchodu nebo do politiky. Jiní nabíhají hlavou proti zdi a s modřinami na čele glosují u večerního vínečka neúspěšné konce úspěšných kariér. A čas od času se jim povede ty odřezky stříbrného plátna shrabat na hromádku a ještě jednou (...dvakrát) využít ve svůj prospěch. Boxující Stallone, wrestlující Rourke, brečící Van Damme. Jejich osudy jsou stejně odlišné jako jejich filmy, ale potlesk též zrezivělých fandů a smeknuté klobouky kritiků je neminuly. V archivech ale hnije celá armáda béčkařů, kteří další šanci nedostali a pomalu si uvědomují, že dožijí ve stínu regálů s DVDčky pochybné kvality, které se štítí dávat na pult i všehoschopné trafikantky.

Rok 1985 byl cool a většina fanoušků pokleslého akčního žánru by v něm chtěla existovat alespoň chvilku. Americký ninja, čtvrtý Rocky, Arnieho Komando, druhý Rambo, trojitá dávka Chucka Norrise ve formě a školní chodby plné řečí o v kinech dojíždějícím Terminátorovi. Mohli bychom pokračovat do aleluja. Jenže duch se vytratil a o pětadvacet let později jsou z toho jen vzpomínky. Řada z nás v roce 1985 ještě ani nebyla na světě, ale stačí dvě hodinky a navzdory jednomu z největších hitů té doby si nebudete přát Návrat do budoucnosti. Takže si s námi pojďte trochu zavpomínat na panáčky, kteří tenkrát vládli. Kde byli a kde jsou. Občas to není moc milý pohled, takže doporučujeme nejíst a sehnat si nějakou osobu, která vám tu a tam zakryje oči.

Steven Seagal

Věk: 57. Váha: Neznámá. V osmdesátkách nejslavnější Aikidoka na světě a jediný chlápek ze Západu, který dokázal holýma rukama osolit tucet Japonců během dvou vteřin. Nejdřív dělal bodyguarda a trenéra, ale pak ho přesvědčili, aby pacifikoval za tučné honoráře kaskadéry před kamerou. Nico, Muž s cejchem smrti a Přepadení v Pacifiku patří ke klasikám (nejen kvůli Erice Eleniak), ve kterých se nešetří suchými hláškami, zlomenými kostmi a neselhávajícími zmínkami o chlápkovi, co je nejlepší v kuchyni, nikdo ho nikdy neznal, ale všichni vědí, že je supertajný agent CIA toho času na odpočinku. Seagal byl pojem a jeho aura na mnohé funguje i deset... ne počkat... dvanáct let po jeho posledním slušném filmu. Po druhém Přepadení a Glimmer Manovi měl období, kdy místo lámaček hrál ve filmech na kytaru a šňupal bylinky. Pak se definitivně přesunul z kin do videopůjčoven, děsně ztloustnul, měl oplétačky s mafií a vydal vlastní hudební album. A pak další. Přesto stíhá točit tři mizerné filmy ročně a je to s ním čím dál tím těžší. Nejen na váze. Zlepšení se neočekává, kosti řídnou, klouby odcházejí, ale konto se plní. Za každý film si Seagal účtuje tři miliony dolarů. A dostane je, protože i mezi českými fanoušky je pořád dost těch, kterým nostalgie zatemnila mozek. Vzpomínáte na komedii bratří Farrellyů Těžce zamilován, kde Jack Black vidí místo těžkotonážní blondýny éterickou hubeňourku Gwyneth Paltrow. Přesně ten samý příklad. Na scénu přijde dvousetkilový Seagal v baloňáku a zfanatizovaní příznivci vidí záběr z Nica. Budiž jim přáno. My doufáme v infarkt nebo úder tupým předmětem do oblasti mozku, která spouští sebereflexi.

Chuck Norris

Vazoun s irskými předky byl podobně jako Van Damme v dětství nedůživý. V armádě ho párkrát přelomili vejpůl a vyhnali na kurz Tang Soo Do. Začal sbírat černé pásky jako ponožky a po návratu do Ameriky si založil školu karate. Začali mu tam chodit lidi, jmenovitě Steve McQueen. Kopal tak vysoko, že mu Bruce Lee řekl, že ho zmlátí. A jak řekl, tak udělal. Norrisova pověst v Asii z toho žije dodnes, my zas nezapomeneme na jeho chlupatou hruď. Porost se mu mezitím přesunul na bradu, hrál většinou ve vojenských filmech (jeho Rambo se jmenuje Braddock a má sérii jménem Ztracen v akci). Na rozdíl od jiných byl Norris spíš tátou, kterého jsme chtěli mít, nikoliv modýlkem s ninjovskou hvězdou za pasem. V devadesátkách nám ale začal radit jak posilovat (Total Gym) a pak se uklidil do televizního seriálu Walker, Texas Ranger, kde ubylo otoček a přibylo univerzálních mouder nejen pro lidi v klobouku. Na video poslal pár smrtících béček, ve Walkerovi přestal kopat úplně (zato uměl dotekem ruky léčit rakovinu a tykal si s vesmírnými lidmi) a pak raději se vším seknul a začal psát knihy, ve kterých už radí na plný úvazek. Na jednu stranu máme radost, že uměl odejít. Na druhou nám chybí jeho camea jako tenkrát ve Vybíjené.

Dolph Lundgren

Švéd s doktorátem z chemie, pozvánkou na M.I.T., vysokou postavou a ještě vyšším IQ, měl tu smůlu, že ho bavilo karate a myslel si, že ty akční filmy jsou docela legrace. Debutoval v bondovce a pak rychle zmlátil do bezvědomí Stallonea a Van Dammea. Bohužel to nestačilo a musel ještě natočit pár sólovek. Možná by vás překvapilo, kolik je mezi nimi solidních filmů. Vládci vesmíru jsou cheesy, ale jako děti jsme je milovali, Temný anděl je podceňovaný akčňák, se stylovým dabingem a spoustou nápadů, Čas pomsty spotřebuje víc olova než deset současných hollywoodských akcí a Zúčtování v Malém Tokiu s Brucem Lee Jr.? Taková nabídka se neodmítá. V devadesátkách ovšem začal Lundgren výrazně ztrácet. Roli KyberJežíše v Johnnym Mnemonicovi jsme brali sportovně (stejně jako zbytek filmu), pražského Střelce zas tak moc ne. Pak ještě Lundgrena ždímal Woo v televizním BlackJacku, ale už bylo pozdě. V záplavě béček ze stáje Seagal a spol. sice Lundgren nepatří k nejhorším, sám režíruje (jeho vina je tak dvojnásobná) a neztratil fyzičku, ale taky bere třikrát míň peněz než Van Damme nebo přerostlý Aikidoka. Všichni ale točí ve stejném bulharském ateliéru z vlnitého plechu. Zrovna nedávno tam Lundgren s Van Damme dotočil Univerzálního vojáka 3. Na rozdíl od belgického zázraku má ale vráskami pobitý Švéd výhodu - přijal Slyovu pozvánku do Expendables. Uvidíme, jak s ní naloží.

Michael Dudikoff

Ninjovskou horečku osmdesátých let využil dokonale, když se svým šampónovým image chytal šípy do násady od krumpáče, škrtil kámoše zahradní hadicí a oblékal se do černého saténu. Komplet. První Americký ninja byl roztomile naivní, ale hlavní hrdina byl v armádě a záporák měl v předloktí plamenomet, laseromet, granátomet a dva tucty naváděných hvězdic. Ti ninjové navíc nebyli jen černí, ale taky červení, žlutí a zelení. V osmi letech to vnímáte jinak. S dalšími díly bohužel přišlo vystřízlivění a výměna postů - Dudikoffa střídal David Bradley. Ani jeden z nich nedopadl slavně. Bradley se objevil ještě v Americkém samurajovi a Cyborg Copovi, ale pak už o něm nikdo neslyšel. Dudikoff bojoval udatně a dokonce zkoušel i televizní seriál (jmenoval se Cobra a Dudikoff v něm jezdil ve sporťáku AC Cobra a patnáctkrát za díl řekl "Můj otec vždycky říkal...". Než to dopověděl, někdo ho kopnul. Naštěstí). Devadesátky ho definitivně pohřbily pod hromadou zaměnitelných béček. Nedivili jsme se, Americký ninja byl od začátku jeho labutí písní. Díky za ní.

Sho Kosugi

Neposílej šampóna dělat ninjovskou práci. V těch poctivých ninja filmech se neobjevovali Dudikoff nebo nedejbože Franco Nero, ale nakonec přišel... Japonec! Sho Kosugi sice v akčních scénách vypadal jako člověk po obrně, ale na zpacifikování Van Dammea v jedné z jeho raných rolí to stačilo (ale při vší úctě, Jean-Claudea nakonec zabil lodní šroub, nikoliv Kosugiho jóga). Filmy jako Ninja přichází, Ninjova pomsta, Ninjova nadvláda nebo Devět smrtí ninji nás ale baví dodnes. Jsou až roztomile špatné. Zřejmě působí i na Wachowské, které ve své poctě ninjům - Ninja Assassin - prostě museli Sho Kosugiho mít. Zřejmě si zahraje nejvyššího z nejvyšších zakuklenců. Kosugi má mimochodem dva syny (můžete je vidět i v Černém orlovi, to je ta pecka s Van Dammem), kteří stihli vyrůst a taky kopou celuloidové padouchy ostošest. Jeden z nich si dokonce zahrál i v několikáté reimaginaci Godzilly (Godzilla: Final Wars). Můžete hádat, koho tam ukope k smrti.

Carl Weathers

Apollo Creed z Rockyho a Dillon z Predátora. Už tyhle dvě role by černému vazounovi stačily k nástupu do Síně slávy, ale Weathers si to ještě pojistil Action Jacksonem, filmem, který dokázal, že i Afroameričani mohou mít svoje Komando. Dvojitá výhra pro všechny. Weathers uměl hrát trochu líp než ostatní béčkoví svalovci, ale kromě Hurikána Smithe už žádnou pořádnou roli nechytnul. Když se po letech sešel s Hulkem Hoganem v Neviditelném komandu, muselo to být pro oba jisté vystřízlivění. Dneska se nám trochu zakulatil a občas si zahraje nějaký ten štěk. Loni jste ho třeba mohli vidět v nesmrtelném seriálu Pohotovost. Uff.

Hulk Hogan

Blonďatá hora svalů sice nikdy neuměla moc hrát, ale ve wrestlingu udělala slušnou kariéru a mihla se i ve třetím Rockym. Hoganova kariéra ovšem nikdy pořádně neodstartovala a vždycky byl spíš za nemotorného obra. Hřmění v ráji (někdy také jako Blesk v ráji) byl celkem fajn seriál s fajn lodičkou, ale filmy jako Vesmírné komando, Pan chůva nebo Santa with Muscles vyvolávaly spíš žaludeční koliku. Neviditelné komando bylo k smíchu už od úvodních titulků a na Hoganovu reality show Hogan Knows Best, ve které na MTV kočíruje (veeelmi neúspěšně) svojí rodinu, raději koukáme s otevřenou pusou. Ale nikdy ne víc než dvě minuty. Nechceme přijít o zbytek neuronů.

Bolo Yeung

Proč jsou všichni Asiati takové trasořitky? Všechny svaly bůh vypotřeboval na Bolo Yeunga. Prostorově náročný Číňan se jednoho dne rozhodl, že se vydá do Hong Kongu. Přes hranice by ho nepustili a tak prostě skočil do vody a těch sedmdesát kilometrů uplaval. Hmm... ve skutečnosti asi brodil na nějakém užším místě, ale historka to vždycky byla pěkná. Do Bola si šťouchnul Bruce Lee, Jackie Chan, Sammo Hung nebo Hwang Jang Lee. Většina z nich to odnesla s modřinami. Proslavil ho až Krvavý sport s Van Dammem. Bolo nevynikal technikou, ale vynahrazoval to hrubou silou. Když se s Van Dammem sešli v Dvojitém zásahu, házel po něm notně zlověstnější (skleněné oko) Bolo rovnou barely s ropou. Zkoušel ještě párkrát driblovat o zem s Cynthií Rothrock (Tygří spáry) a dokonce si zahrál klaďase (Shootfighter), ale moc to nefungovalo. Raději se tedy věnoval rodině a kariéře hoteliérství. Dnes vlastní několik vyhlášených hotelů, má dva syny, cvičí tai-chi a pravděpodobně by vás roztrhnul malíčkem, kdybyste zdrhli z pokoje bez placení.

Cynthia Rothrock

Původně dělala aerobik, ale kopání do pytlů jí učarovalo natolik, že začala sbírat tituly a pásky. Pětinásobná šampiónka v kickboxu, pětinásobná mistryně světa v karate, pět černých pásků. Bůhví na které tržnici se to dá koupit, ale v Asii s tím Cynthia udělala dojem, i proto, že kopající blondýna tam působila stejně exoticky jako Afroameričan v hokejovém nároďáku. Ve filmech jako Police Assassins, Righting Wrongs nebo Magic Crystal se ale Cynthia rozhodně neztratila a patří k těm nejpovedenějším vůbec. S přesunem do Ameriky její bitky začaly ztrácet na kvalitě, ale v Karate Tiger 2: Zuřící blesk, China O´Brien nebo Martial Law ještě pořád ukazovala zatraceně slušnou sbírku úderů. Pod vedením kvalitních choreografů její navrčené techniky zářily. V devadesátých letech bohužel její hvězda upadala a z béček se staly céčka. Setkání s mistrem odpadů Godfreyem Ho (proti kterému je Uwe Boll Shakespeare a Peter Hyams Spielberg) zpečetilo její kariéru. Po poslední křeči jménem Sci-Fighter raději odešla do ústraní a věnuje se tréninku mladých talentů a bohatých netalentů. Pořád ještě udělá rozštěp při čištění zubů, umí plynně kantonsky a její dům pravidelně obléhají fanoušci.

Lorenzo Lamas

Mladého Lamase zahlédnete v Pomádě, ale kromě ukázkových taekwondáckých otoček v Odpadlíkovi stojí za zmínku béčka Půlnoční samuraj, Gladiator Cop a především Pátrací eso, kde ho prohání Mathias Huess (málem usmažil Lundgrena v Temném andělovi, o obřím Němcovi za chvíli). Eso je k mání v českých trafikách a Lamas v něm sype z rukávu hlášky i rychlé údery. Nostalgie pracuje, ale přesto je to i po letech zábava. Na rozdíl od zmínky o nejnovějších Lamasových rolích. Když skončil Odpadlík, zkusil to Lamas v seriálu Báječní a bohatí (hrál minimálně ve 251 epizodách) a momentálně dokončil snímek Megažralok vs. Obří chobotnice. Už se nemůžeme dočkat až se k nám tahle pecka od Asylum dostane.

Mark Dacascos

Bitkař z Havaje hrál na city šéfů Cannon Films stejně jako kdysi Van Damme. Zatímco Belgičan natočil Krvavý sport, Dacascos zpopularizoval capoieru jako Mistr neznámého boje. Pak bohužel schytal nešťastnou videoherní adaptaci Double Dragona, ale také si zahrál záporáka v Americkém samurajovi, hlavního hrdinu comicsového Plačícího draka a především cool týpka v nejlepším akčním direct-to-video film americké produkce (dlouhý titul, ale zasloužený) Šílená jízda. Spousta výbuchů, hlášek a kvalitní akce v osmdesátkovém balení s devadesátkovým datem výroby. Škoda, že tuhle slinu Mark neudřel. V Bratrstvu vlků sice skvěle uhrál "kung-fu indiána" a zkoušel zmastit Jeta Li v Od kolébky do hrobu, ale stála proti němu vždy buď omezená role nebo neschopný režisér. Pořád to zkouší, je celkem mladý, ale když si zahrál ve vykrádačce Já, legenda od Asylum (I am Omega), začali jsme trochu pochybovat.

Tak to byla první desítka největších "husťáků" a teď už to vezmeme rychloposuvem. Klidně si to sem tam pauznete, když zahlédnete povědomou tvář. Věříme, že jich budou mraky.

Richard Norton

Charismatický Australan nejdřív dělal bodyguarda skupinám jako Rolling Stones nebo Abba. Pak se skamarádil s Chuckem Norrisem. Slovo dalo slovo, role roli a Norton byl najednou šikovný kopálista, kterého si všimli Asiati. Magic Crystal, Millionaire´s Express, City Hunter. To je výběr těch nejzajímavějších asijských pecek, ve kterých se objevil. Sammo Hung, Jackie Chan, Cynthia Rothrock. Ti všichni s ním měli dost práce. Vždycky se usmál, rozkopnul jim blok a zeptal se perfektní angličtinou: Bolelo to? Proti Jackiemu stál i v Terči, pak si zahrál chvilku s Norrisem ve Walkerovi a dneska už jen odpočívá. Přejem mu to.

Matthias Hues

Němec s fyzičkou Arnieho a postavou hodně přes dva metry je prý v reálu hrozně milý. Ve filmech ale hází s lidmi jako Železný s oštěpem, střílí po nich naváděná CDčka a hladové jehly (Temný anděl), případně je bere pod krkem a mrští s nimi do jezírka s krokodýly (Karate Tiger 2). Vždycky záporák, vždycky nezastavitelný, ale i na stará kolena usměvavý Matthias se mihnul v D-War a teď dotáčí snímek CarPirates s Davidem Charvetem. To je ten z Pobřežní hlídky. Který konkrétně? Ne, na tohle nás nenachytáte...

Don "The Dragon" Wilson

Osoba, která nikdy neudělala pořádnou otočku a byla zajímavá převážně svým dračím nickem a tím, že v Černém pásu zmlátila Huese (to musel scenárista hodně pomáhat). Wilsonova série Bloodfist měla celkem osm dílů, takže bych mu asi něco přiznat měl, ale o tom, že jen tak machruje jsem byl přesvědčený už v deseti letech. A to není dobré znamení.

Loren Avedon

Karate Tiger 2 a 3 a 4. Už jen tahle trojka mě nutí Avedona respektovat. Šampón jako Lamas a Dudikoff, ale uměl zatraceně dobře kopat. Tak moc, že Lamasovi jednou zlomil nos a přišel o slušnou roli. V druhé půlce devadesátek byl v expressu do pekla, ale naštěstí včas vyskočil a teď se stará o rodinu a je v klidu. Ve čtyřce Karate Tigera (známá i pod názvem King of Kickboxers) ale v bambusové kleci i mimo ní hrozně nakládá. Tohle slovo používám zřídka, ale tady to jinak nejde. Prostě to tak bylo!

Billy Blanks

Obrovský Afroameričan, co uměl super trojici kopů v Karate Tiger 4 a křupal prsty tak, že jsem si z toho málem přivodil artrózu. Jako záporak neuvěřitelný, jako fitness trenér veleúspěšný. Když Billyho přestalo hraní bavit, navrhnul kombinaci aerobicku a bojových umění jménem Tae-Bo. Rozšířil to po Hollywoodu a pak inkasoval miliony. Chytré. Je to mimochodem i ten fotbalista, co se v úvodu Posledního skauta střelí do hlavy. Že si ho pamatujete? Tak vidíte!

Keith Vitali

Moc toho neodehrál, ale v Pojízdné kantýně s Jackie Chanem, Sammo Hungem a Bennym Urquidezem odehrál velmi slušné akční divadlo a pak sekundoval Avedonovi ve třetím Karate Tigerovi (Pokrevní bratři). I tak málo někdy stačí, když si to dobře načasujete. Co se týče bitek, je celkem zajímavý i Krvavý měsíc z roku 1997. S dějem už je to poněkud horší.

Gary Daniels

Blonďatý kickboxer mě poprvé oslovil v ultimátní guilty pleasure Rytíři (nechápu to, ale ten film miluju i se vším, co z něj dělá odpad... každý takový máme, třeba je to i váš hřích a ještě o tom nevíte :). Na cheesy věci měl relativně štěstí, takže následovala západofikovaná manga ujetost jménem Úder pěstí nebo rajtování ve Street Fighter stylu v Chanově City Hunterovi. Po Bílém tygrovi a Krvavém měsíci už následoval jen zmar a vedlejší roličky po boku Seagala nebo Lundgrena. Čeká ho vykoupení? Možná... objeví se v Expendables.

Ernie Reyes Jr.

Bojovný asijský prcek v Rudé Sonje, potomek dračích ninjů v seriálu Elektrický rytíř, surfující kung-fu pošuk v Bláznivém dědictví nebo Rafael v hraných Želvách nindža. Erniemu to vždycky kopalo a mluvilo hodně zostra a když mu bylo dvanáct a gangsterům dával za vyučenou bez ohledu na to, jestli měli dva metry nebo kulomet, chtěli jsme být jako on. Úplně jako on. Kde je k vidění? V komparsu Křižovatky smrti 2 (Chan ho někam skopne), ale hlavně ve Vítejte v džungli. Pamatujete na tarzaního skrčka, co Rocka pořádně vyškolí v džunglím kung-fu? To je Ernie, pobitý svalstvem. Dokonce to jeden čas velmi úspěšně zkoušel v ringu. Dokonce si zahrál i ve filmu o zápasnících UFC (Ultimate Fighting Championship) jménem Red Canvas. Snad zas brzo vymlátí duši z nějaké celebrity v áčkovém filmu.

Vyčerpávající? Inspirativní? Tak si to přestaňte odpírat, vytáhněte z pod postele normalizační kufr, videorekordér a zkuste oprášit vzpomínky. Možná budete překvapeně zírat na to, že ta blbá béčka vlastně nejsou až tak blbá. A když už tak jedině roztomile.