Živě si vzpomínám na dobu, kdy jsem překládal audiokomentář Eliho Rotha k jeho prvotině Cabin Fever a výřečný mladík v něm popisoval svojí cestu plnou útrap od dob, kdy jako dvanáctiletý blil v kině na lidi, kdykoliv se objevila na plátně strašidelná scena, přes zdlouhavou kariéru podržtašky až na post režiséra malého nezávislého hororu. Stačilo potkat Quentina Tarantina a Eli Roth (inspirace pro Eliho v Girl Next Door) už neblije na lidi, naopak přepočítává vysoké honoráře. Už Cabin Fever byl prudce výdělečným počinem (vzhledem k rozpočtu), ale teprve Hostel bude tím pravým zlatým dolem. Roth ho natočil v Praze (tentokrát dubluje za Slovensko! ;) s řadou českých herců (Paula Wild se konečně proslavila i ve stoje ;) za pohádkových 4.5 milionu. K propagaci pak stačilo připojit jméno Quentina Tarantina, pár neslušně nadšených recenzí a prásk... 20 milionů za první víkend a první místo v žebříčku. V Lionsgate si mnou ruce, až jim z toho blázní klimatizace a Eli Roth se posouvá v hledáčku hollywoodských bossů o pěkných pár příček výš.

Stejně tak se posouvá Uwe Boll, tentokrát do zaměřovačů německých berňáků. BloodRayne vydělala 1.2 milionu (pořád je to příliš... musely trpět tisíce lidí ;) a pětadvacetimilionový rozpočet tak nejspíš opět vyrovnají daňové úlevy našich spolkových sousedů. Uwe odstartoval na devatenáctém místě a pokojně zapadne, alarmující je ovšem fakt, že se kolem premiéry BloodRayne dělal docela velký humbuk, po internetu poletovaly bannery a dělaly se rozhovory s herci. To znamená jediné - Uwe se dostává i do povědomí laické veřejnosti a to z něj dělá mnohem nebezpečnějšího nepřítele. Ještě pár filmů a už ho nezastavíme.

Mezi tyhle dva horory (každý v jiném slova smyslu) se vešla úctyhodná řádka filmů. Sandlerem produkovaný Grandma´s Boy překvapivě debutoval blíž Bollovi a skončil až za hranicí Top Tenu na třináctém místě s 2.875 miliony. Babičky, opičky a kopírování 40 letého panice nějak nevyšlo a tak raději rovnou zamáváme... o tomhle filmu už se mluvit nebude. Mnohem výš si rozumných poklesů užívá Narnie a King Kong (ten je na tom, pravda, o něco hůř, ale s půlmiliardou celosvětově už si může Jacksonův agent oddechnout... o svoje prémie nepřijde) a překvapivě i Fun with Dick and Jane. Recenze nového filmu Jima Carreyho byly dosti tragické a zdálo se, že trh už se nasytil průměrných remaků, ale minimální mezivíkendové ztráty ho postrčily směrem ke stamilionové hranici (vzhledem k rozpočtu to bylo potřeba). Sázkou na jistotu je pro změnu Cheaper by the Dozen 2, jehož 66 milionů po třech týdnech od premiéry naznačuje, že pro rodinné rychlokvašky bude na americkém trhu místo vždycky.

Hlavním trendem je ale přitápění oscarových favoritů. Munich, Memoirs of Geisha a Brokeback Mountain se předhánějí v počtu kin a snaží se ještě před vyhlášením Zlatých Glóbů dostat do povědomí veřejnosti. Nejlépe je na tom zatím Gejša, ale Brokeback Mountain si na sebe narozdíl od konkurence stihla i vydělat (14 milionů dolarů je vskutku rozpočet z říše snů). Počty kin nejsou ani u jednoho titulu finální a vzhledem k premiérové prázdnotě příštího týdne (Libertine a Karcoolka možná budou útočit, zbytek nevypadá příliš nebezpečně), se dá očekávat, že právě tahle svatá trojice zajistí zajímavá škatulata.

Ve hře jsou samozřejmě ještě pořád zimní blockbusterové ozvěny (Kong, Narnia) a osobně věřím, že Rothův Hostel bude utěšeně vydělávat, protože jeho přímá konkurence je v nedohlednu (snad až Final Destination 3 a When a Stranger Calls, obojí za necelý měsíc). Příště už se s vámi o své postřehy opět podělí Cival, který tentokrát musel svými texty obšťastňovat trochu jiné čtenáře (říkají si profesoři a mají mnohem přísnější nároky než vy ;). Takže nazdar a těšte se na exkurzi po pražských sklepech a slujích v Hostelu. Už 30. března...