Neprospat včera ty první nadšené i zhnusené výkřiky, zřejmě přispěji svou troškou do mlýna už někdy před půlnocí. Jenže znáte to, nečekanou dávku japonského wasabi a ohřátého mléka musíte nějak zaspat. Ani ráno ten mírný bolehlav nepominul, ale přesto inspiroval minimálně ke krátké reportáži. Psáno ve zkratce, na koleně a pouze s přibližnými časovými údaji. Mám pocit, že se to celé seběhlo za pět minut, ale oscarová show jako obvykle přetáhla tři hodiny. Navzdory ďábelskému tempu některé projevy zkrátka neurychlíte (tentokrát je naštěstí ani jednou nepřerušil orchestr, do retra sklouzávající Giacchino měl dostatek trpělivosti).

20:20 Ruku mi začíná ovládat bowlingový loket (výhra 2:0), což se projevuje mírným cukáním ukazováčku, když projíždím šest set kanálů digitálního satelitu. Pro7 nalezeno na pozici 588. Oscaři bez dabingu, v SD kvalitě, někde uprostřed sněhem zasypané země nikoho. To že za oknem jednou za hodinu projede vlak by nemělo nikoho zmást. Na téhle samotě, se zvukem na půl žerdi jsme zdaleka největším rušitelem nočního klidu. Chrochtající jeleni v nedalekém lese nemají šanci.

20:55 Končí druhý díl Ďáblovy lsti a já proklínám Stracha, že to nenatočil v kuse. Zběžně obhlížím oscarové zásoby. Rodinné balení čokoládových sušenek, chipsy ve tvaru medvídků, dost lentilek na třítýdenní ostřelování Prahy a tolik materiálu na chlebíčky, že bych z nich postavil eiffelovku v měřítku 1:24. A taky tři litry koly a čtvrtinka Semtexu. Toho tekutého. Jestli to se mnou sekne po vyhlášení hereckých kategorií, bude konec. Sanitka se sem skrz dva metry sněhu nedostane a přítelkyni pravděpodobně bude trvat pár dní, než se lopatou proháže ke sto metrů vzdálené autobusové zastávce.

21:40 Chvíli se snažíme logicky vyřešit, kdo je vrahem v Ďáblově lsti. Na konci druhého dílu jsou podezřelí všichni, včetně několika mrtvol. Přítelkyně mě nutí kreslit diagramy, ale já spíš studuju několik sázkových tiketů. Na jednom z nich figuruje Sean Penn. Za padesát korun vyhraju sto třicet? Dal bych přednost hlavnímu tiketu (šest tipů), který by vynesl dva tisíce. Přítelkyně má podobný, jen s o něco menší výhrou. Nedržím palce, jsou to sázky na jistotu. Teď už jde jen o užívání.

22:30 Někde v půlce prvního balení sušenek nacházím na Kabel Eins (pozice 589) Dvojitý zásah. Jean-Claude a Jean-Claude právě potápějí Mercedesy v hongkongském rybníce a posléze potkávají Bolo Yeunga. Německy rozumím každé páté slovo, ale ten film znám nazpaměť, což se snažím přítelkyni dokázat simultánním dabingem, v typickém jednomužném stylu. Přítelkyně se státnicí z němčiny není ohromena ani mým překladem, ani belgickou svalovinou. Zkouším jí při souboji Van Dammea s Yeungem vysvětlit, že na tomhle jsem vyrůstal, ale věnuje mi pouze soucitný pohled, který většinou inkasují chromá štěnátka. Vzdávám to.

1:00 Němci začínají pobíhat po červeném koberci a nahánět celebrity. Německý moderátor má trapné otázky, ale hollywoodská esa nemají šanci, protože jsou naháněni jako dobytek na pastvě. Hej, Scotte, přihraj mi sem Penelope Cruz. Nejlépe z německého křížového výslechu unikají Angelina s Bradem. Krátká zdravice a ahoj. Tenhle pár si to může dovolit. Děti nechali doma, protože plánují na ceremoniálů adoptovat pár plešounů. Bohužel nebo bohudík odcházejí s prázdnou, ale to bychom předbíhali.

1:40 Clooney, Nicholson a Hanks nikde. Tradiční oscarové ozdoby tentokrát neuvidíme, Zac Efron, Vanessa Hudgens ovšem nesmí chybět. Opravdu strhaně působí jen celebrity s reálnou šancí na Oscara. Robert Downey Jr. a Josh Brolin oproti tomu vypadají skvěle. O Willu Smithovi ani nemluvě. Všichni mají frak, jen Elton John si vzal růžové prostěradlo, takže se směle může zařadit k nejhůře oblékaným herečkám. Každému co jeho jest.

2:05 Němci to vzdávají a předávají žezlo i mikrofon Američanům. Kvalita zpovídaných hvězd i otázek se zvedá o tisíce procent, německou kosatku s chrupem od Volkswagenu střídá vyšisovaná Barbie s liftingem od General Motors. Známky krize jeví obě (automobilky).

2:30 Show začíná. Ještě než mě přítelkyně stihne upozornit na to, že pódium je kulaté a malé (s uměleckým cítěním jsem zjevně na štýru), nastupuje Hugh Jackman a po vzoru nejotřepanějších muzikálů začíná bez upozornění zpívat. A tančit. A jančit. Zaskočil mi medvídek a přítelkyně chce náhle omdlít v Hughově náruči a následně ho zabalit a s mašlí dopravit až do obýváku. Taky bych si hodil mašli, ale ten kluk je k sežrání, i když si oholí Wolverinovské kotlety a zastřihne adamantiové drápy. Opulentní otvírák ho sice pro zbytek večera nenávratně vyčerpá, ale tuhle estrádu si budou pamatovat všichni. I díky tečce na klíně Franka Langelly.

Definitivně přestávám koukat na hodinky, takže zbytek postřehů už jen tak na přeskáčku. Německý přenos na jedničku, žádný dabing, žádné chyby v obraze, ale reklamy každých pět minut. Pořád stejné reklamy. Po čtyřiceti minutách a dvacetinásobném zhlédnutí upoutávky na bavorské videohity (Das ist Neverland) a televizní odpady (Next Uri Geler) mám chuť vraždit. Nakonec to řeší časté odchody do koupelny a mlácení hlavou o dlaždičky. Přítelkyně je o poznání odolnější, za každého Uriho sní jednu lentilku. Po hodině a půl docházejí lentilky. Propadáme panice. Naštěstí Pro7 mění taktiku a střídá reklamy s představovačkami oscarových fláků. Nejlépe těch německých.

Po první kategorii je jasné, že celá finta s předem prozrazenými výsledky (kvůli kterým sázkové kanceláře stopnuly tipování o dva dny dříve) je blamáž. Amy Adams pojede dnes večer domů jen se svým obřím náhrdelníkem. Samotné vyhlašování probíhá bez větších zvratů. Koláže (romantická a akční) jsou boží a naznačují, že Akademie objednávala u trailerových mistrů, zvlášť hudební podkres akčního nářezu je nalepen na vizuál s přesností švýcarských neurochirurgů. Potěší i bonusový videoobsah - Seth Rogen a James Franco sledující oscarové fláky (scénu jim ale krade Kaminski omlouvající se Spielbergovi), VALL-I glosující animovanou koláž, v níž je až nebezpečně moc Vesmírných opičáků, a další překvápka. Bohužel na úkor Jackmana, který na pódiu tráví snad ještě méně času než jeho předchůdci.

Když už tam je, tak většinou tančí a zpívá. Politicky nekorektní vtípky střídá návrat šarmu a nikterak vlezlého retra. Oscaři se snaží být chic jako za starých dobrých časů. Restart muzikálových filmů se slaví taneční explozí, v závěru bohužel zkalenou tím, že všichni zpívají přes sebe. Zac a Vanessa definitivně blednou pod hlasy Jackmana a Beyoncé Knowles. Jedna nula pro dospěláky. Dobrý dojem z hudebních čísel ovšem potápí mimózní John Legend, marně se snažící přezpívat písničku Petera Gabriela, jenž odmítnul vystoupit. Sumarizace nominovaných písniček se tak mění ve frašku, kterou podtrhuje přepálený bollywoodský setting. Tohle se vážně nepovedlo. Příště to nechte celé odzpívat Jackmana.

S každou další výhrou Slumdoga se Pittovi a Angelině o něco víc protáhne obličej. Sušenky i medvídci mizí, chlebíčky nestihnou zteplat ani zchladnout. Pět ze šesti tipů je doma. Bonusově tipnutý Frank Langella zatím čeká na svou šanci, hlavní tiket se drží Rourkea, který v tmavých brýlích a světlém obleku vypadá jako turista z Las Vegas, jenž si spletl sál. Rozdává nesmělé úsměvy a doufá v to nejlepší. My taky.

Jediným překvapením doposud byl japonský Departures (podle místního experta Tombaca úspěšný a oceňovaný film... Akademie ovšem vytáhla Černého Petra v jedné z nejméně očekávaných kategorií). Technické kategorie a animák podle předpokladů, vyšel i všeobecně očekávaný Oscar pro Heatha Ledgera. Jeho předání bylo dojemné. Potlesk ve stoje samozřejmostí, letos se ovšem vstávalo minimálně šestkrát za večer (poprvé po Jackmanově intru). Herecké kategorie předává hned několik oscarových vítězů z minulých let. Napoprvé je to efektní, napotřetí už poněkud zdlouhavé, ale je to možnost prohlédnout si některé ze starých bardů. Anthony Hopkins nestárne, Christopher Walken si nechal na hlavě vyrůst záhon s plevelem a Michael Douglas zřejmě zaskakuje za Clooneyho.

Aaargh. Gayové se dočkali. "Cirkusák" Rourke si bude večer lízat rány nad dvoulitrovkou Johnnieho Walkera, zatímco Sean Penn bude oslavovat se stále sexy Robin Wright Penn. Nechci to komentovat. Vyčítavě koukám na Penna a přítelkyni, mlčky trhám hlavní tiket, muchlám Franka Langellu a s úsměvem skartuji i výherní lístek s Pennem. Těch sto třicet korun za ten pocit stojí. Přítelkyně mi ze soucitu věnuje poslední lentilku. Vzrušení přichází zahnat do kouta Steven Spielberg. Zbývají poslední kategorie.

Sedmá a osmá soška pro Slumdoga. Indové i věčně rozesmátý Danny Boyle posílají do publika koncentrovanou radost, ale vítězem projevů je Kate Winslet. Nebrečela a písknutí jejího tatínka těch třicet vteřin pošle do síně slávy. Stejně jako další okamžiky letošní show, která byla výsledkově podle očekávání (až na to Mlíko), tempově frenetická a tak nějak "ok". Za týden si ji pravděpodobně nebudeme pamatovat, ale ani na ní nebudeme nijak nadávat. Zůstane jen dobrý pocit z Jackmana, krásných kulis a solidních výsledků, jež vyhovují plus mínus všem.

Ve svém jedenaosmdesátém ročníku Oscaři znovu předváděli kličkování, ale to ohlížení zpátky a jemné experimentování je příslibem do budoucna. Stejně jako mírně vyšší sledovanost než loni. Ke čtyřicetimilionové hranici je sice pořád ještě daleko, ale po scénkách s Rogenem a tanečním Wolverinovi bych se dalšího vývoje nebál. A kdo ví, třeba napřesrok přijde i kouzelník. Nebo ten Nicholson.