Uwe Boll je nezničitelný. Matně vzpomínám na své dětství a vybavuji si, že jsem také znal podobného člověka: ten kluk se pořád někomu posmíval, otravoval, nikdo se s ním nechtěl bavit a přesto se vtíral a i když mu někdo pomalu urazil hlavu šutrákem z pískoviště, pořád měl na tváři ten přiblblý úsměv, který trochu kontrastoval s proužkem krve, co po ní stékal. Uwe Boll je to samé, nepoučitelný režisér, který to nemůže dělat pro zábavu, ale čistě z trucu (dobrá, také trochu pro peníze). Když byl tedy nominován na Zlatou malinu za dosažení nejhorší kariéry, s úsměvem podotkl, že nikdo jiný si takovou cenu nezaslouží a aby potěšil fanoušky, dodal, že natočí ještě třetí díl BloodRayne. Pod podtitulem WarHammer se skrývá závěrečný film série, kde bude BloodRayne (nechte mě hádat, zas jí bude hrát někdo jiný) kosit své nepřátele ze hry (takže nácky) a hádejte kdo se na něj těší. Nikdo.