Tentokrát to zas tak zlé není, ale mobilní telefon ta holka zase v ruce držet nebude. S filmem The Beautiful and Damned se podívá do dvacátých let dvacátého století. Ano, žádné MTV, Playstation nebo výhled na Empire State Building. Skoro jí začínám litovat, ale zjevně ví, co dělá. Snímek z tzv. jazzového věku je životopisem slavného amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda. Napsal šest knih (sedmou nedokončil) a během nasazení za první světové války potkal svou životní lásku Zeldu Sayre. Dcera vrchního soudce se s Francisem odstěhovala do New Yorku, ale spisovatel se ne a ne uchytit. Psaní krátkých článků do novin sotva vystačilo na činži a tak se pár rozešel. Dohromady se znovu dali až ve chvíli, kdy Fitzgerald konečně uspěl se svou novou knihou u vydavatele (byl to jeden z největších bestsellerů roku).

S jejich manželstvím nastal právě onen "jazzový věk", ve kterém byl Francis nejproduktivnější a kamarádil třeba s Ernstem Hemingwayem. Kvůli němu doma často létaly talíře, protože Hemingway si se Zeldou příliš do oka nepadl. Pořád naznačoval, že svého manžela umělecky táhne ke dnu. Napsat dobové drámo o domácí atmosféře, v níž bubnuje psací stroj, by mělo být s takovou premisou už celkem jednoduché a u Nicka Cassavetese už po Deníku jedné lásky nepochybuji, že zvládne jak atmosféru poválečného New Yorku, tak výbušné domácí hádky. Stačí někoho sehnat ke Keiře (vůbec bych se nedivil, kdyby Cassavetes znova sáhnul po Ryanu Goslingovi) a v dubnu se může natáčet. A pak snad ta holka konečně natočí něco moderního. Třeba sequel k Dominu. :) (moc si nefanděte, v roce 2010 chce hrát v adaptaci Krále Leara)