Pět tisíc trailerových voice-overů, stovky tisíc reklam. Don LaFontaine disponoval komerčně nejúspěšnějšími hlasivkami na světě. „Když přijdete do nebe, je tam chlápek, co se snaží mluvit jako Don. Je to bůh a dělá to proto, aby vám usnadnil prvních pár minut tam nahoře.“ Teď ho šel Don pozdravit a vzít to za něj. Bude nám chybět, ale vždycky když nám přes uši přeletí některá z významných ukázek, určitě si na něj vzpomeneme. Jeho baryton pronášející snad až trademarkové „In the world...“ zkrátka nelze přeslechnout. První ukázku namluvil v roce 1963, o dva roky později se dostal k filmovým trailerům a od té doby už to jelo jako na běžícím pásu. LaFontaine se nechával vozit v kultovní limuzíně, která jezdila od studia ke studiu. Přišel, namluvil a zase běžel dál, jedině tak se dalo stihnout těch 350 tisíc reklamních spotů, rádiových předělů a dalších práciček. A v posledních pár letech ještě zrychloval, takže kdyby ho nezastavily zdravotní komplikace (šlo o pneumotorax), zřejmě by nás zval ještě pěkných pár let na ty největší filmové trháky. Nebo by se nám snažil vysvětlit, že potřebujeme novou pračku od Electroluxu. V osmašedesáti letech odešel velký muž a velký hlas. Nejsem příliš expert na tyhle smutné zprávy, takže raději nechám prostor čtenářům v komentářích a všechny bych chtěl poprosit, aby Donovi věnovali šest minut svého času a mrknuli se na jeho životopis. Sám ho opatřil voice-overem, takže u něj na rozdíl od jiných biografií rozhodně neusnete. Sbohem, Done. Snad bez tebe Hollywood nezkrachuje.