Alec Guinness svého času chodil za Lucasem jako stín a ustavičně ho prosil, ať už ho konečně zabije. Takhle pitomé hlášky prý odříkávat nehodlá. Určitě ho na smrtelné posteli nepotěšilo zjištění, že si jeho, slavného divadelního herce, který se před Star Wars objevil v pětačtyřiceti filmových produkcích, bude celý svět pamatovat "jen" jako Obi-Wana Kenobiho. Stejně tak téměř sedmdesátiletý Ian McKellen bude navzdory vší (magnetické) snaze doživotním Gandalfem (přitom byl až jeho 52. rolí). Ani miliony dolarů na honorářích tuhle křivdu zcela nevymažou. Vítejte do světa škatulek, které hýbou Hollywoodem a přirozeně se nevyhýbají ani jeho současné královské odrůdě - superhrdinským blockbusterům.

Bylo by naivní tvrdit, že podobné uvrtávání v diváckých myslích přišlo ve velkém až s nástupem comicsů, ostatně zmínka o Star Wars hovoří za vše - kdo by dokázal vyjmenovat alespoň tři další filmy Marka Hamilla nebo Carrie Fisher? A ne, camea se opravdu nepočítají. Štěstí měl jedině Harrison Ford, který se hnedle chytit klobouku a biče a dokázal stínu imperiálních křižníků uniknout. Podobnou kliku má i jeho filmový syn Shia LaBeouf - snadno by se mohl stát "tím cápkem z Transformerů", ale Steven Spielberg jeho kariéru naprogramoval do nejmenších detailů a proto mu roste pod rukama nejen širší herecký rozsah, ale i pestrá nabídka rolí. Tenhle kluk si za pět let na Optima ani nevzpomene.

Bylo to Super, dokud to trvalo...

Ale zpátky k tématu, tedy superhrdinským filmům. A zpátky do žhavých sedmdesátých let. Začneme hned největším superhrdinou a jedním z nejslavnějších hollywoodských osudů vůbec. Christopher Reeve splňuje všechny jeho světlé i temné stránky. Role Supermana mu byla Richardem Donnerem, který chtěl neokoukaného, ale "dobře stavěného" sympaťáka, nabídnuta v začátcích jeho kariéry. Díky obrovském úspěchu prvního filmu naskočil Reeve do rozjetého vlaku a neměl příliš času přemýšlet o následcích. Mezi druhým a zejména třetím dílem sice natočil pár filmů, ale žádný z nich neměl proti Supermanovi šanci. Rozhovorů a stránek ve významných časopisech přibývalo, Reeve plnil dětské i maminkovské pokojíčky, ale jakmile na sobě neměl uniformu Supermana, byl stejně neviditelný očím veřejnosti jako upjatý reportér Clark Kent. Prokletí hrdiny se stalo prokletím samotného představitele. Po třetím filmu už se zoufalý Reeve pouštěl všemi silami do vážných rolí, aby všem dokázal, že si uhraje své i bez červené pláštěnky. Bohužel cestou odmítal filmy, které by mu pomohly udržet hvězdný statut. Hlavní role v Honbě za diamantem tak připadla Michaelu Douglasovi a v Total Recall se místo Reevea objevil Arnold Schwarzenegger. Pro bývalého Supermana zbylo po katastrofálním čtvrtém díle (po kterém na slavného comicsového hrdinu chtěli raději všichni zapomenout) jen pár televizních rolí. Relativně smutná vizitka pro herce, kterému v roce 1979 vyseknul poklonu sám John Wayne, když se na předávání Oscarů naklonil ke Carymu Grantovi a pošeptal mu: "Tohle je ten novej, ten nás brzo všechny nahradí."


V polovině devadesátých let byl Reeve vyhořelou ikonou. V roce 1995 chtěl sice nastartovat zašlou slávu televizním seriálem Black Fox, ale osud mu zasadil krutou ránu - po pádu z koně si zranil páteř, do značné míry ochrnul a byl doživotně upoután na invalidní vozík. Jeho neštěstí zasáhlo Ameriku jako obrovská rána kladivem. Reeve se opět stal Supermanem, tentokrát skutečným. Stín ve tvaru "S" z jeho tváře nezmizel až do roku 2005, kdy nás nadobro opustil (příčinou smrti byl infarkt).

Jsem Batman! Už dávno ne, Mikeu...

Jestli má někdo dneska právo být naštvaný, je to Michael Keaton. Výborný herec se správně řezanou tváří měl to největší štěstí a zároveň i smůlu, že potkal Tima Burtona. A vystřihnul mu dokonale úchylnou postavu Beetlejuice (pod tunou make-upu byste ovšem Keatona jen těžko poznávali). Kamarádčofty letěly dávno předtím, než u nás cinkaly klíče a tak v roce 1989 Burton obsadil do hlavní role svého nového filmu právě Keatona. První Batman dostal tvář a nebyla to věru špatná tvář. Keaton si ostatně dlouhé roky bránil výsadní postavení "nejlepšího Batmana všech dob", dost možná i proto, že Schumacherovy filmy nestály za nic a herci v hlavních rolích je brali buď jako záchranné stéblo (Val Kilmer) nebo přestupní stanici (George Clooney), takže je to zas tak moc nebavilo. Keaton tedy mohl být klidný, protože jako Bruce Wayne zářil. Příliš mu nevadilo, že zbytek jeho kariéry nestojí za nic (mluvící sněhulák v Jacku Frostovi? To radši na pracák...), vždyť on je ten jediný, správný, burtonovsky pochmurný Batman.

Jenže pak přišli Chris (Nolan) a Chris (Bale) a bylo vymalováno. Michael Keaton je teď "ten co hrál v tom starým Batmanovi", zatímco jeho mladší kolega líže všechnu smetanu. A že jí jsou po premiéře Temného rytíře plné kinosály. A co zbylo Keatonovi? Jeden tarantinovský restart (Jackie Brown), poloúspěch v Hlasu smrti a role tatínka Lindsay Lohan v remaku Herbieho. To možná zaplatí účty, ale vnoučata z toho paf rozhodně nebudou.


Bylo v tom jistě i trochu mizerného timingu, vždyť Keatonovi jen o fous unikly dva projekty, které by ho vrátily mezi elitu - role kapitána Jacka Sparrowa a post Jacka ve Ztracených (to by ho vystřelilo stejným způsobem jako se to povedlo u Kiefera Sutherlanda s Jackem Bauerem). Keaton se měl v seriálu objevit jen na pár dílů, jenže postava se pak dočkala rozšíření a autoři pochopili, že potřebují někoho nového. A tak měl Keaton smůlu. Ta ho však pronásledovala především na začátku devadesátých let. To byla jeho šance chytit lepší role. Bohužel jí nedokázal chytit za pačesy a tak bude pravděpodobně navěky tím "prvním Batmanem". Což není špatné, ale Reeve je na tom co se historického významu týká lépe nejen díky slávě svého comicsového hrdiny. Jeho nástupce Brandon Routh ho totiž rozhodně nezastínil a Singerův Superman je považován jen za velmi vlažný úspěch. Esko si zkrátka na nového právoplatného majitele bude muset počkat.

Pavučina ze které není úniku?

Když jsme řekli á a bé, musíme říct i cé. Spider-Man vznikl čtyřiadvacet let po Supermanovi, třináct let po Batmanovi. Jeho představitel, Tobey Maguire, je třiatřicetiletý mladík, který má celou kariéru před sebou. Nebo snad ne? Není tak těžké vysledovat vzájemné podobnosti, které vyplývají z toho, jak hollywoodský systém funguje. Levně nakoupit, draze prodat. Nic jiného v tom není. Cílem je sehnat někoho snadno otesatelného, kdo podepíše smlouvu na tři filmy dopředu a nechá si zaplatit něco od cesty, s tím, že nebude moc zlobit ve chvíli, kdy se budou točit další díly a platy budou muset (rozumně) stoupat. Přesně do podobného modelu Tobey spadnul. A povedlo by se mu to hned nadvakrát, kdyby mu hlavní roli v Pirátech z Karibiku nevyfouknul Orlando Bloom. Jenže právě v tom je ta finta. Mít pojistku. Když se podíváte na Bloomovu kariéru, vidíte dvě silné série - z Pána prstenů skočil ztepilý Elf rovnou do pirátských střevíců. Udržel si hybný moment a i když si teď dává pohov, nemá v myslích fanoušků zdaleka tak jednolitou podobu jako parkerovský Maguire nebo frodovský Elijah Wood. Tihle dva budou muset břímě svých rolí sestřásat ze zad mnohem obtížněji, tím spíš, že je už dnes producenti lákají k tomu, aby se ke svým provařeným charakterům (nebo alespoň jejich variacím) vrátili.


Jenže když se necháte ždímat příliš dlouho, přestanou mít o vás ostatní zájem. Maguire se snažil - natočil vynikajícího Seabiscuita (i když v něm málem nechal záda a málem ho to stálo účast ve druhém Spideym), zkusil i trochu zdivočelého artu v The Good German, ale ani jeden z filmů neprorazil (Bloom oproti tomu sehnal flek v Tróje a hlavně v Království nebeském). Teď se vrací ke Garymu Rossovi, režisérovi Seabiscuita, aby s ním natočil právnické drama The Crusaders, ve kterém si zahraje jediného bělocha v afroamerickém obsazení. Vypadá to na marný oscarový pokřik. Od filmu za čtvrt miliardy k produkci ze třetího šuplíku studia Universal? Tobey má momentálně prsty v okně, které se kvapem zavírá. A jestli s tím do dvou let něco neudělá, bude ho to hodně bolet. Až bude za čtyřicet let svým vnukům vysvětlovat, že ten předpotopní druhý díl Spider-Mana byl ve své době největším trhákem sezóny.

Doba se mění, taktika zůstává stejná

Ale stejně jako na vás riziko škatulky a rychlého vyhoření nečeká jen v comicsech (viď, Macaulayi Culkine), můžete se ho dočkat i v době, kdy to nejméně čekáte. To co se ze začátku zdálo jako požehnání vám může zkazit poklidné důchodcovské odpoledne. Stačí se mrknout na Wesleyho Snipese, který díky Bladeovi vylezl z béčkových béček alespoň k áčkovým béčkům... jen aby po tragickém třetím díle zaplul zpátky do direct-2-video pekla, pronásledován berňákem (s těmi vyššími honorářemi se zjevně nenaučil moc dobře zacházet) a nadobro zpackanou kariérou. Byla to hezká pětiletka, ale Snipes z ní bude mít boule mnohem déle. Stejně tak Ron Perlman musí cítit, že mu Guillermo Del Toro vysloveně pozlatil podzim hereckého života, když ho obsadil do Hellboye. Po nadabování desítek comicsových postaviček v animácích a hrách se tak Perlman konečně jednou z nich stal a zhostil se toho s neodolatelným šarmem. Těch patnáct minut slávy si zasloužil, ale kdo si vedle Rudocha vzpomene na jeho Město ztracených dětí, vesmírného mariňáka ve čtvrtém Vetřelci nebo Reinhardta v druhém Bladeovi. Kdepak, Hellboye už Perlman netrumfne. A možná ani nechce.


Můžete namítnout, že ti dva stejně nikdy příliš fanoušků nepobrali. Je to tak, producenti většinou u startovaček nových comicsových hrdinů sáhnou po neokoukaných tvářích nebo nižší platové třídě, z důvodů, které jsme si již osvětlili. I v továrně na sny si však uvědomili, že potřebují ovečky tu a tam přeprogramovat na vlky, aby si sami našli žrádlo, když je studio zrovna nepotřebuje. Máme tu dva exempláře díky kterým se superhrdinům před kamerou blýská na lepší časy. Seznamte se s Netopýrem a Rosomákem.

Jeden pochází z Velké Británie, druhý ze země, kterou chtěla Velká Británie držet pod krkem alespoň do konce věků (nepovedlo se :). Jeden měl před prvním comicsem slušně rozjetou kariéru, ten druhý byl nováčkem (ale rozhodně ne holobrádkem). Oba si spolu zahráli v Dokonalém triku, který jim pomohl odkopnout svá comicsová alter-ega o něco dál. Své kostýmy mají vždy po ruce, ale přesto jsou veřejností vnímáni jako herci, co zvládnou romantickou polohu i drsné hraní na kovboje. Hugh Jackman a Christian Bale. Jestli představují nový typ herců-univerzálů, čekají nás světlé zítřky, bez ohledu na to, jestli si o jednom myslíte, že přehrává kudy chodí a u druhého nemůžete vystát nadpozemskou macho polohu.

U obou se ukazuje jako klíčové období mezi jednotlivými comicsovými kapitolami. Jackman měl určitě výhodu v tom, že X-Meni jsou týmovka. I když Wolverine trčí nad ostatními, nikdy se nedostane do pozice sólového hrdiny, od kterého se očekává globální reprezentace za všech okolností. I když mu nálepku marveláckého drsňáka (a mladého Clinta Eastwooda) jen tak někdo neodpáře, nelze říct, že by se Hugh nesnažil. Po prvních X-Menech natočil thriller Operace Hacker a romantickou komedii Kate a Leopold, po druhých zase skočil po blockbusterovém Van Helsingovi a zkusil to u Woodyho Allena! Tomu říkám oběť. Před návratem k adamantiovým břitům (už za rok) zapůsobil nejen zmíněným Nolanovým filmem, ale také stoprocentně nezávislou a psychedelickou Fontánou, kde si střihnul hned tři různé polohy. Plus dva animáky, jeden thriller a netrpělivě očekávaný film Baze Luhrmanna (Moulin Rouge), který ho nahnal do náruče Nicole Kidman. Hugh Jackman na sobě maká a v rukávu má další půl tucet projektů. Možná ho budeme navěky milovat jako Logana, ale určitě má na víc a hodlá to rok co rok dokazovat. Takhle se na nás musí.

Christian Bale šel do Batmana s podstatně košatějším hereckým rejstříkem, ostatně objevil se už jako třináctiletý ve Spielbergově Říši slunce. Šílený Patrick Bateman v Americkém psychu, emocí prostý Sean Preston v Equilibriu, vousatý Quinn v Království ohně nebo na smrt vyhublý trevor v Mechanikovi? Bale šel ve svých rolích na krev a na kost (v posledním jmenovaném případě doslova). Drsný časy se možná trochu ztratily v závoji prvního netopýřího restartu, ale bylo jasné, že Christopher Nolan jde na jistotu. Úspěch filmu podtrhnul spodní končetiny oběma a Bale měl zatraceně co dělat, aby ochromenému publiku během tří let dokázal, že není jen Bat-man.

A protože to není žádný flákač, začal rozdávat filmy jak Santa o Vánocích. Nový svět s Colinem Farrellem po boku, Dokonalý trik (tady Nolan vypomohl) s Jackmanem, Vlak do Yumy s Russellem Crowem a Temný úsvit sám za sebe. Neuvěřitelná pracovní morálka, navíc každého silného parťáka Bale zvládnul "vytěžit" ve svůj prospěch. Ano, pro těch pár měsíců je to pro nás zase Bruce Wayne, ale za rok útočí jako hlavní hrdina čtvrtého Terminátora a v Public Enemies Michaela Manna se postaví Johnnymu Deppovi. Další silný parťák... Bale zkrátka hodlá škatulkám zdrhat tempem splašeného batpodu. A zatím mu to skvěle vychází.

Do značné míry za to může talent, ale také nově projevená vůle samotných studiích. Pokud máme parafrázovat jednu z nejslavnějších hlášek stříbrného plátna: "Dobrej herec se těžko hledá" a proto si Hollywood áčkové hráče pěkně hýčká. Johnny Depp si taky musel plivnout do dlaní, aby se zbavil pózy Jacka Sparrowa, ale stačilo zatahat za šos Tima Burtona a zamávat producentům před očima tržbami posledních pěti filmů a nabídky se jen hrnuli. Johnny je příliš mladý, než aby zestárnul s pirátským kloboukem na hlavě. Podobně jako Keanu Reeves přece nebude nadosmrti Neem z Matrixu. Constantine příšel možná celých pět minut po dvanácté, ale Den, kdy se Země zastavila by ho mohl znovu dostat do správných kolejí. Pak už stačí jen nabírat rychlost. V třiačtyřiceti je ještě co stavět... a bořit.

Jen se chvíli ohřeju a zase půjdu...

Další krok ve škatulkové evoluci představil letos Marvel. Při zachování snížených nákladů sáhnul po osvědčených, ale mírně chladnoucích celebritách, kterým buď vždycky něco chybělo k dosažení pověstného Olympu nebo z něj kdysi spadly. Ať to přebíráte jakkoliv, jednoduše za ně dáte jen pár milionů (zvlášť když se neupíšou k účasti v dalších dílech) a ony přitom neriskují, že by se musely neplánovaně zdržet. V první vlně na tuhle nabídku slyšeli Robert Downey Jr. a Edward Norton. V prvním případě z toho byl obrovský potlesk a kontrolka škatule se zuřivě rozblikala. Pamětníci znají Downeyho historii až moc dobře, pro teenagery je a bude Tony Stark. Uklidní jeho svědomí další tučný šek? A není to ve skutečnosti to nejlepší, co se mu mohlo přihodit? Pokud Ron Perlman tráví důchod v Mercedesu, Robert Downey Jr. vyhrál rovnou Ferrari. Oproti tomu Norton se po vlažném přijetí Hulka posune zas o dům dál a tahle zelená vložka ve filmografii bude za pár let zajímat jen opravdové fandy (kdo si dneska vzpomene, že Jim Carrey hrál hned ve dvou comicsech?).

Když tyhle dva možné scénáře spojíte, dojde vám, že přes všechno to pokus-ničení, se vlastně nic zásadního nezměnilo. Sociálním vzorcem nepohnete jinak než cílenou a vytrvalou manipulací a to znamená, že snažit se musí herec i jeho chlebodárce. Nelze spoléhat jen na štěstí (i když podívejte kam to dotáhnul z televizního detektiva Remingtona Steelea britský floutek Pierce Brosnan... stačilo mu ve správný okamžik podat sklenku s martini), kdo se chce vyškrábat z monotématické divácké přízně, musí zatnout cepíny a šplhat... směrem k lepším filmům. Bale a Jackman patří k zasloužilým horolezcům. Johnny Depp a Keanu Reeves zase k těm zkušenějším. Kolik zelenáčů asi půjde v jejich stopách? A kolik jich skončí v příkopech podél celuloidové dálnice, která přepisuje filmové dějiny? Čas je nejlepší rádce, ale Tobey Maguire by na něj čekat neměl. Jinak mu nepomůže ani ten proklatý Seabiscuit...