Ale přesto si opičí král udržuje ultratěsný náskok na první pozici kasovního žebříčku s odstupem v řádech desítek tisíc dolarů (alespoň podle koumáků z BoxOfficeMojo.com, na ShowbizData.com Narnii v odhadech tržeb upřednostňovali od pátku do soboty). King Kong přesto není favoritem příštích dnů a hlavně týdnů, protože mu týden po premiéře odpadla standardní polovina z první divácké várky a nic nenasvědčuje tomu, že by se ztuhlá bradavka Naomi Watts a ty "méně podstatné" tři hodiny okolo měly stát jednoznačným komerčním tahounem americké zimy. I proto si utěšeně mastí kapsu první Letopisy Narnie, které vánočnímu publiku navýsost sedly. I s náskokem sedmi dnů v kinech a padesáti milionů se Kongovi plně vyrovnají, což v řeči „šestinulových“ cifer znamená souboj 31 a 30 milionů utržených za prodloužený vánoční víkend, jenž na jedné straně oslabil tradiční štědrovečerní výpadek, na té druhé však podpořily pondělní výdělky svátečního kalibru. King Kong schraňuje již 118 milionů, Narnia rovnou 163, což mi s přihlédnutím k loňském vývoji tržeb vychází na 160 dolarových balíčků pro Konga a víc než 200 pro Narnii s půlnočním zvoněním příští neděle. Ano, Kong se vyhrabal z nejhoršího a Narnia pravděpodobně ohrozí Válku světů na bronzovém stupínku mezi nejvýnosnějšími tituly roku 2005. Neboli dostatečný důvod pro Part Two.

Jak jsme před týdnem předjímali, o víkendu bylo v amerických kinech nevídaně těsno, což odskákali hlavně „umělci“ pomalu navyšující kopie, kteří se nezvládli při přetlaku novinek proklestit do TOP 10, ačkoliv utržili mezi dvěma a šesti miliony dolarů - Zkrocená hora, Producenti ani Mnichov však s ani ne tisícovkou kin nepotřebují momentálně tlačit na výdělky. Z už okoukaných titulů v horních patrech přežil už jen desátý (a s 5.8 M za čtyři dny i vyhasínající) Potter a solidně přežívající Základ rodiny s pěknou třicítkou na krku po jedenácti nocích v oběhu. Přesuňme se však ještě o nehet výš, kde se na třetím plácku zabydlely Finty Dicka a Jane. 23 a půl milionu není za čtyři dny málo, vyhlídky možno směřovat až někam k devadesátimelounové linii, ale producenti při odklepávání stomilionové investice určitě očekávali trochu více „Bruceovský“ příspěvek do kasičky. Druhých Dvanáct do tuctu je na tom mnohem hůře, protože Steve Martin se 14.7 M za prodloužený víkend s obtížemi dohrábne alespoň na polovinu tržeb úspěšné jedničky. Ale kdo by mu po úděsných trailerech nepřál vybouchnout, že ano...

Už jako šestá se vytáhla Marshallova Gejša (10.2, celkem 13 M), u níž by se předpověď dalších tržeb mohla zle nevyplatit, protože na filmy s patnácti stovkami obsazených lokací neplatí klasické propočty, tím spíš, když se Gejša prezentuje jako vznešené umělecké dílo oscarových parametrů, jež kritici nemilosrdně cupují od bosých nožek až po vějíř. Sedmý The Ringer (8.4 M) je na tom na první pohled obdobně, přesto jej buranský žánr a recenzentské zavrhnutí Johnnyho Knoxvilla odsuzuje k dřívějšímu pádu mimo ekonomické výsluní. Osmá a devátá skončily úplně na konec dvě razantně se probudivší novinky ze sváteční neděle. Co je šeptem, to je čertem Roba Reinera si díky přebytku vánočního sentimentu vysloužilo už sedm milionů za první dva dny, zatímco Wolf Creek uvolnil do žil hororových nadšenců trochu toho cynického adrenalinu, za což mu bylo věnováno 5.9 milionů. Dva a půl za každý den potěší.