Stávka filmových a televizních scénáristů se podle všeho chýlí ke konci a zdá se, že bychom se brzy zase mohli dočkat klasické porce filmů a seriálů, na které jsme zvyklí. Stále tu jsou však herci a režiséři, kteří se do práce nehrnou. A stávka s tím nemá nic společného. Zatímco někdo si poctivě vybírá, čemu bude věnovat svůj čas, jiní točí pořád, aniž by o to vlastně vůbec někdo stál. Opět tu tedy máme herce a režiséry ze dvou stran barikády. S jedněmi bychom se v kinech rádi setkávali častěji a ti druzí mohou plně počítat s naší podporou v případě, že se chystají na několik let trvající expedici do hlubin amazonského pralesa.

Most Wanted Režisér: Phil Alden Robinson
Naposledy spatřen: Nejhorší obavy (2002)
Známí komplicové: nejsou

Phil Alden Robinson je jeden z těch režisérů, které svým způsobem musí každý filmový fanoušek nenávidět. Vždycky, když se postaví za kameru, natočí hodně zajímavý film. Umí se pohybovat ve všech žánrech, stíhá se přizpůsobovat moderním trendům a zároveň se nepokouší divákům vnucovat. Ale pracuje málo. Za svou více než dvacetiletou kariéru natočil čtyři filmy, jeden televizní kousek a několik epizod pro dvojici seriálů (jednou Bratrstvo neohrožených a jednou jakýsi zapomenutý sitcom). A to je zatraceně málo. Přitom Hřiště snů je považováno za jeden z nejemocionálnějších filmů vůbec, Slídilové i po šestnácti letech s přehledem strčí do kapsy Dannyho parťáky a Nejhorší obavy jsou velmi sympatický a odvážně natočený a napsaný politický thriller. Robinson se zkrátka neztratí, ať už točí cokoliv. Proč však točí tak málo, to nikdo neví. Filmový svět ho určitě nepostrádá tak moc jako Jamese Camerona, avšak schopný profesionál, který dokáže diváky dojmout, rozesmát i zarazit do sedačky přívalem adrenalinu, je v Hollywoodu stále nedostatkové zboží. S čím (a jestli vůbec) se tenhle lenoch vytasí příště, to ví snad jen on sám. Od jeho posledního filmu už uběhlo pět let a zdá se, že Robinson se za kameru jen tak vracet nehodlá.

Jaké jsou šance? Na první pohled nulové, ale na druhou stranu Robinson ukázal, že se neztratí v žádném žánru. Jeho jméno se tedy může náhle objevit víceméně u jakéhokoliv filmu. Už aby to bylo…

Most Wanted Herec: Joe Pesci
Naposledy spatřen: Kauza CIA (2006)
Známí komplicové: Martin Scorsese, Richard Donner, Robert De Niro, Maculay Culkin

 

Málokdy se stane, že by si herec, co si doma na krbu vystavuje Oscara, dal od herectví pauzu na osm let. Pesci to ale udělal, aby se mohl věnovat své hudební kariéře. A chybí nám. Tenhle mrňavý sympaťák totiž už mnohokrát dokázal, že umí zahrát všechno. Většina lidí si ho sice pamatuje především jako otravného a ukecaného Lea Getze ze série Smrtonosných zbraní nebo jako oběť psychopatického řádění Kevina McCallistera v Sám doma, ale největších úspěchů dosáhl pod vedením Martina Scorseseho. Nevypočitatelný gangster Tommy DeVito z Mafiánů je jednou z těch postav, na které se nezapomíná a Pesci v téhle roli dokázal, že i když z něj respekt na první pohled zrovna dvakrát cítit není, dokáže se během několika vteřin proměnit v člověka, kterému byste v cestě nechtěli stát ani za nic. Scorseseho Casino už jen potvrdilo, že Joe Pesci se pro gangsterky narodil. To, že filmovému Hollywoodu zatraceně chybí, dokázala Skrytá identita. Role, kterou si nakonec zahrál Jack Nicholson, by totiž tomuhle malému ale zatraceně drsnému rodákovi z New Jersey sedla jak ušitá. Za posledních osm let se Pesci ve filmu objevil jen jednou a to v Kauze CIA Roberta De Nira, jeho role však nebyla příliš výrazná a spíš než o návrat k herectví šlo o službu režisérovi - kamarádovi. Příští rok by se však měl snad už konečně vrátit s dramatem Love Ranch, ve kterém si zahraje majitele prvního legální nevěstince ve Nevadě. Snad nezůstane jen u toho.

Jaké jsou šance? Těžko odhadnutelné, ale spíš malé. Už v roce 1998 ohlásil Pesci odchod do hereckého důchodu. Jestliže se mu ale na place Love Ranch zalíbí, třeba si svoje deset let staré rozhodnutí rozmyslí.

Most Hated Režiséři: Jason Friedberg a Aaron Seltzer
Naposledy spatřeni: Meet the Spartans (2008)
Známí komplicové: Nedobrovolně tvůrci aktuálních filmových hitů

Přišli odnikud, ale rozšířili se jako mor. Zprvu se zdálo, že dlouho nevydrží a filmový svět je brzy zadupe zpátky do bahna, ze kterého vylezli, ale nestalo se tak. Zákeřně se zaměřili na slabé jedince a systematicky přidělávají žaludeční vředy nejen filmovým kritikům, kteří se na jejich výplody musí kvůli výběru své profese dívat, ale i chudáky, jenž po jejich filmech omylem sáhnou s tím, že se příjemně a alespoň trochu inteligentně pobaví u chytrých odkazů na slavné či populární filmy. Jako scénáristé ještě Friedberg a Seltzer nemohli škodit tolik, jako režiséři, ale Děsnej doják, Velkej biják a aktuální průjem jménem Meet the Spartans každoročně redefinují pojem „nejhorší film, jaký jsem kdy v životě viděl.“ Humor téhle režisérské dvojice je založený na tom, že se neznámý herec oblékne jako Harry Potter/Borat/James Bond a dělá legraci (pojídá výkaly, do něčeho naráží nebo někam padá). Nejhorší ale je, že Friedberg se Seltzerem objevili zlatou žílu. Jejich filmy jsou sice to nejhorší, na co v kinech člověk může narazit, ale stojí málo peněz a diváků s pokřiveným vkusem je stále dost na to, aby tvůrcům přisypali do kasičky tolik peněz, aby se jim vyplatilo natočit úplně stejnou srágoru příští rok znovu. A pak zase a zase…

Most Hated Herec: Martin Lawrence
Naposledy spatřen: Divočáci (2007)
Známí komplicové: dříve Michael Bay, dnes naivní producenti, co ho pořád považují za hvězdu

Martin Lawrence je člověk, který je snesitelný v podstatě jen v jedné jediné roli. Jako Marcus Burnett, serióznější a zodpovědnější polovina ultimátní policejní dvojky z Miami. Vedle Willa Smithe byl v Mizerech nejen použitelný, ale i zábavný a stylový. A ve dvojice mu to šlo snad ještě o chlup lépe. Jinak se však jeho kariéra skládá z rolí agentů převlečených za tlusté černošky, otravně užvaněných policajtů v mizerných akčních komediích a rádoby legračních idiotů v ještě mizernějších komediích neakčních. Lawrence už dávno není hvězda první velikosti, ale stále odmítá vyklidit pozici někomu talentovanějšímu a zábavnějšímu a díky filmům jako jsou Divočáci se stále udržuje mezi komerčně celkem úspěšnými herci. Co na tom, že ve většině svých rolí akorát křičí nebo se chová tak, že by mu člověk nejraději šlápnul do obličeje? To nejhorší nás však čeká letos. Welcome Home Roscoe Jenkins má premiéru tento víkend a film vypadá jako komediálnější variace na rodinné filmy Tylera Perryho. A nedivil bych se, kdyby ho současná černošská hollywoodská jednička brzy obsadila do nějakého svého hřejivého dramatu. Martin Lawrence je zkrátka člověk, který je posledních pár let (až na jednu hyperakční výjimku) neskutečně otravný. Nedokáže diváka překvapit, protože stále dělá to samé. Bohužel jeho styl humoru je už minimálně jednu dekádu vyčpělý a Lawrence stále do kola ukazuje, že se nezmůže na nic originálního, osobitého nebo alespoň průměrně zábavného. Dokud ale budou jeho lidové taškařice plné úderů mezi nohy končit v černých číslech, asi se na tom nic nezmění.