Po zkušené v Hollywoodu se řada režisérů ráda vrací do rodných končin, aby tu natočila (třeba za peníze z evropských fondů) nějakou pecku a splatila tak své zemi všechny dluhy. Paul Verhoeven natočil Černou knihu, Guillermo Del Toro vystřihnul Faunův labyrint a teď je zjevně řada na Rennym Harlinovi, sympatickém Finovi, který nám přinesl do Hollywoodu věčnou zimu (jen si vzpomeňte kde se jeho filmy odehrávají - Smrtonosná past 2, Cliffhanger, Lovci myšlenek, Dlouhý polibek na dobrou noc... všude sníh!). V poslední době ale neměl moc štěstí a protože se ve Finsku chystají oslavy 140 let od narození nejslavnějšího rodáka - šlechtice, generála a jednoho z nejslavnějších vojevůdců 20. století - Carla Gustafa Emila Mannerheima - nemůže Renny nepřijít se svou troškou do mlýna.

Jmenovitě tedy životopisným filmem za deset milionů Eur (cca 15 milionů dolarů). Bude se jmenovat prostě Mannerheim a můžeme se vsadit, jestli ho Renny do června stihne dotočit, sestříhat a uvést v tamních kinech. Možná už předem odvracíte zrak, ale to ještě netušíte, že Mannerheimovy osudy zdaleka nejsou tam nudné, jak by se mohlo zdát. Hned po nástupu do ruské císařské gardy v Rusku a domluveném sňatku, se musel Mannerheim vyznamenat v rusko-japonské válce a později také v první světové. Díky brilantní taktice to rychle dotáhnul na generála, ale bolševický převrat v Rusku ho připravil o všechny významné posty, protože byl tvrdým odpůrcem komunismu. Nejdřív tedy během občanské války vyštípal z Finska jednotky ruské armády a definitivně tak zařídil jeho samostatnost. Krátce nato vedl zemi a podílel se na hledání nového panovníka (tehdy ještě vládla dědičná monarchie). Ve volbách však později utrpěl porážku a jeho antibolševismus mu házel klacky pod nohy.

Nakonec se do politiky vrátil, aby pomohl revitalizovat oslabenou finskou armádu. Peníze na to dostal až v roce 1939, kdy Sovětský svaz začal Finsko vydírat a klást mu doslova neslušné návrhy. :) Mannerheim tajně mobilizoval svá vojska a když vyjednávání selhalo a začala tzv. Zimní válka, byl na ruské jednotky připraven. Sám ale politikům přislíbil max. jednoměsíční odpor. Proti obrovské armádě Sovětského svazu by se déle neubránil ani ten nejlepší stratég. Zima roku 1939 byla pro Rudou armádu jednou z nejkrutějších. A zlobilo i počasí. Finové byli samozřejmě na velké mrazy připraveni, ruské vojáky s nedostatkem vodky však ultranízké teploty překvapily. Stalinovy optimistické plány se rozpadly na prach. Na únor 1940 tedy nachystal novou ofenzívu, s jistotou patnáctinásobné přesily. Po dvou měsících nepřetržitých útoků bylo Finsko poraženo (válka trvala několik měsíců, nikoliv týdnů jak se předpokládalo) a muselo podstoupit Sovětům rozsáhlá území. Stalin ovšem nepočítal s tím, že Finsko uzavře jistou formu spojenectví s Německem.

Finové chtěli být krytí a domluvili se s Hitlerem na tom, že mu umožní volný průchod Finskem a možná i základnu v Laponsku. Nechtěli se však sami o sobě účastnit útoku na Sovětský svaz. 22. června 1941 vyhlásilo Německo Sovětům válku a Stalin na oplátku o tři dny později rozbombardovalo klíčová finská města. Finsko vyhlásilo Rusku válku a díky Mannerheimově "blietzkriegu" zabralo zpět svá území, která byla podstoupena na základě výsledků Zimní války. Stalin pochopil, že nemůže dobývat Finsko, když se ho snaží dostat Němci na lopatky a stáhnul se. Finsko udržovalo křehké spojenectví s Německem, ale Mannerheim odmítal dělat větší ústupky. Dokud byl pod křídlem německé orlice, Rusko si nic nedovolilo. V roce 1944 však nacisté začali citelně prohrávat a Sověti zahájili další ofenzívu. Tehdy rozvědka Mannerheima těžce zklamala, když nedokázala včas zjistit plány nepřítele. Ruské jednotky se podařilo zarazit až stovky kilometrů za hlavní obrannou linií. Stalin požadoval absolutní kapitulaci. Mannerheim odmítnul a tak 25. června 1944 došlo k nejkrvavější bitvě vůbec. Finové v ní odrazili trojnásobnou přesilu a Rusové přišli o 22 tisíc vojáků a 500 tanků. Stalin pochopil, že na Finsku by si vylámal zuby a definitivně se stáhnul.

Nezní to tak nezajímavě, co? Tak...nedělní lekci dějepisu máme za sebou. Teď doufejme, že za těch patnáct milionů dolarů se nakoupí hodně tanků, nábojů a vojenských uniforem. Války tvořily minimálně třetinu Mannerheimova žití, takže snad nebude nouze o velkolepé bitvy. Fandíme ti, Renny.